Výstup na Sninský kameň (1 006 m), čedičový suk v slovenském pohoří Vihorlatské vrchy

Svinský výstup na Sninský kameň, Vihorlat

Vihorlat. Nepříliš vysoké, přesto nádherné a turisticky atraktivní pohoří na východě Slovenska. Přestože jsem v tomto pohoří pobýval již mnohokrát a mám jej prochozeno křížem krážem, vždy mám při zmínce o něm pocit nádechu tajemna a exotiky, takový pocit lehkého a vzrušujícího mravenčení pobízejícího k opakované návštěvě. Snad proto, že jsem o tomto pohoří poprvé četl někdy na základní škole v publikaci pana Muchy Atlas motýlů a poprvé se do něj vydal až o pěknou řádku let později pociťujíc vůči němu dlouho nesplněný dluh …

Vihorlat. Tajemný svět lesních velikánů, oblast, kde se mísí fauna a flóra Východních a Západních Karpat, oblast, která není příliš dotčena činností člověka.

Turistů tady mnoho nepotkáte, většina z nich se vydává k Mořskému oku a nebo na právě popisovaný Sninský kameň, který turisté z městečka Snina obvykle nazývají Svinský kameň. To pro velice strmé a dlouhé stoupání od severu, kdy Sninský kameň skutečně prověří síly a kondici každého návštěvníka…

Vihorlat je jakousi nevyhlášenou Mekkou tuláků, Mekkou, které se dotýkají opět zadrátované hranice. Nikoliv pouze hranice Slovenska, ale Evropské unie, jejichž byrokratická pravidla začínají rozvoj turistiky v tomto regionu omezovat.

Vihorlat (1 076 m) a Sninský kameň (1 006 m)

Výstup na nejvyšší vrchol pohoří Vihorlat (1 076 m) jsem podrobně popsal v samostatném článku. Tímto článkem se do pohoří Vihorlat (resp. Vihorlatské vrchy) vrátíme znovu a vydáme se na ne sice nejvyšší, ale určitě nejatraktivnější a nejnavštěvovanější vrchol Vihorlatu resp. na nejnavštěvovanější vrchol. Tím je Sninský kameň.

Řada turistů se na tento krásný vyhlídkový vrchol, který je představován vypreparovaným sopouchem, vydává od severu. V tomto případě si vrchol snad své pojmenování zmíněné v titulku článku zaslouží. Při výstupu od jihu od Morského oka však takovéto označení není příliš opodstatněné ani výstižné. Od jeho hladiny vypadá vrchol doslova jako na dosah ruky. Ovšem s výstupem trvajícím hodinu a půl a překonávajícím přes 400 metrů výškového rozdílu je nutno počítat. Vrchol je dostupný po celkem pohodovém chodníku, který strměji stoupá jen ve střední části výstupu.

Přístup k vrcholu

K Morskému oku, velkému jezeru, které vzniklo na dně jednoho z vihorlatských stratovulkánů se dostaneme snadno od okresního města Sobrance resp. z obce Remetské Hámre dolinou potoka Okna. Ze sběrného parkoviště pod největším přírodním jezerem Vihorlatu se po asfaltové cestě dostaneme k Morskému oku, z jehož uměle navýšené hráze se otevírá nerušený pohled na Sninský kameň, cíl naší túry.

Z rozcestí pokračujeme vlevo po široké cestě vedoucí po jihozápadním a západním okraji Morského oka. U severozápadního cípu jezera zamíříme po modré turistické značce do sedla Tri tably (825 m). Chodník stoupá až do sedla vcelku svižně, částečně kopíruje trasu naučné stezky, která sem vede z obce Remetské Hámre.

Sedlo Tri tably

V sedle Tri tably narazíme na červeně značenou turistickou stezku, která sem vede od vrcholu Motrogon (1 018 m), pod kterým se nachází důležité rozcestí turistických značených cest. Ze sedla, ze kterého se otevírají omezené výhledy k západu na vojenský prostor Valaškovce, se vydáme vpravo, tedy severním směrem po široké kamenité lesní cestě. Po pár minutách se nám po levé ruce otevře výhledy na Morské oko. To jsme kousek pod strmějším stoupáním pod Sninský kameň.

Karpatský prales

Na rozcestí pod jeho vrcholové skalisko nám zbývá slabých 20 minut. Přitom procházíme krásným bukovým pralesem s padlými lesními velikány, jejichž masa se rozkládá přispěním dřevokazných hub alias chorošů a dřevokazného hmyzu. Fantastická ukázka koloběhu života.

Mrtví velikáni jsou užiteční i po své smrti dávajíc základ dalšímu pokolení neboli lesním semenáčkům. Příkrý to kontrast k našim politikům, kteří nejsou užiteční ani za svého života. Promiňte mi mou averzi vůči politice a politikům, ale tato špína mi připomíná špínu ostravských sídlišť pokálených zástupy polotýraných huňatých panelákových věčně štěkajících "miláčků". Špínu, která je v příkrém kontrastu s čistotou a neposkvrněností karpatské přírody. Alespoň tou na Vihorlatě…

Vyhlídkový vrchol

Konečně se objevuje rozcestí pod Sninským kamenem, kde rozdělují červená a modrá značka. Modrá pokračuje vlevo do sedla Rovienky a dále na Sninské rybníky, červená pak doprava na vrchol Nežabec (1 023 m). My mysíme pokračovat po červené TZ vpravo. Asi po 100 metrech dorazíme ke kovoým žebříkům, které vedou na zarovnanou vrcholovou plošinu Sninského kamene (1 006 m) tvořenou lavicemi vyvřelých hornin. Z vrcholu se otevírají krásné pohledy prakticky všemi směry.

Na severu a severovýchodě vidíme Bukovské vrchy s hřebenem Nastaz a v dáli polské Bieszczady, východnímu obzoru kralují ukrajinské Poloniny, na jihu se vlní zalesněné hřebeny Vihorlatu, hluboká údolí a Morské oko, v dáli pak nedozírná rovina Východoslovenské nížiny olemovaná oblými a nevysokými vrcholky Východoslovenské pahorkatiny. Jen k západu jsou výhledy zastíněny blízkým západním vrcholem Sninského kanene.

Sninský kameň (1 006 m) je skutečně skvělým výhledovým bodem. Místem, kde lze spočinout po namáhavých výstupech a zaposlouchat se do šumění bukových pralesů, do ticha karpatských hor prostých městského shonu a ruchu stále hektičtější civilizace dnešních dnů…

Sestup z vrcholu

Pokud jsme si dostatečně odpočali, nasytili se krásných výhledů a nebo nás již zcela neprozaicky "tlačí čas", vydáme se nazpátek do civilizace. Sestoupíme po kovových žebřících, vrátíme se na rozcestí a pokračujeme k severozápadu po modré TZ.

Přehoupneme se s pomocí kovových schůdků přes táhlý hřeben zakončený západním vrcholem Sninského kamene, jenž je rovněž tvořen vypreparovanými vulkanickými skalisky a pod krásnými skalními věžemi sestupujeme do sedla Rovienky. Tady se odloučíme od zelené TZ a po modré TZ pokračujeme po dnes již v terénu těžko patrném náspu bývalé lesní železnice k východu.

Po necelém kilometru tento násep opustíme a začneme prudce sestupovat vlevo k severu ke Sninským rybníkům, kde naše relativně krátká túra končí. Sestup je skutečně strmý a vede karpatským pralesem, který bychom v jiných pohořích hledali jen těžko. No a když uděláme čelem vzad tak pochopíme, proč východoslovenští turisté nazývají Sninský kameň svinským…