Treking > Treky, turistika > Túra na Triglav (2 865 m) v Julských Alpách
Túra na Triglav (2 865 m) v Julských AlpáchTriglav aneb vzhůru do oblak1.8.2014 | Tomáš Schůrek
Legenda říká, že Triglav byl starý slovanský bůh s třemi hlavami, které zastupovaly v lidové mytologii - nebe, zemi a peklo. Tato národní a zároveň nejvyšší hora Slovinska, jakožto celé pohoří Julských Alp nás přitahuje již nějaký ten pátek. ![]() Střádáme proto plány navštívit Julské Alpy někdy ke konci června. V době, kdy odtává sníh a strmá horská údolí zdobí spousta pestrobarevných květin. Většina horských chat bude ještě zavřená, a proto se hodláme spoléhat na zimní bivaky. Bivakování ve volném terénu je zakázáno, jelikož většina území je součástí Triglavského národního parku. Člověk si vždycky výstupy a přechody v horách maluje, ale poslední slovo má přece jen počasí. To je tak trochu i náš případ. Z dané předpovědi však hodláme vytěžit maximum, a proto se na pár dní zdržujeme v rakouských Alpách. Do Jůlek se tak přesouváme až na poslední tři dny naší výpravy. Čtěte také: Výstup na vrchol Triglavu, Julské Alpy Hned při příjezdu nás v Kranjské Goře vítá vydatný deštík, a tak první cesta vede k vodopádům Peričnik. Snadno dostupná dvojice vodopádů nacházející se v dolině Vrata asi 10 minut od chaty Koča pri Peričniku. Voda řítící se ze skalního prahu a padající padesátidvou metrovým volným pádem, tak tím se může pochlubit Spodnji slap Peričnik. ![]() ![]() Avšak za zmínku stojí i Zgornji slap Peričnik, který se svými šestnácti metry a tůňkou lákající k vykoupání, působí snad ještě kouzelněji. Stříkající voda a déšť dávají objektivům fotoaparátů docela slušně zabrat. Ale zpět k našemu cíli. Tím je Triglav. Přejíždíme do vesničky Trenta, ležící ve stejnojmenném údolí a chceme vystoupat dolinou Zadnjica přes chatu Koča na Doliču (Tržaška koča) až na vrchol. Za aktuálních podmínek asi nejvhodnější varianta. ![]() ![]() V místním infocentru si ještě potvrzujeme předpověď na následující den a parkujeme na lesním parkovišti před závorou v dolině Zadnjica (u odbočky na Pogačnikov dom). Zdá se, že počasí se na chvíli uklidnilo, a tak po sbalení nezbytných věcí vyrážíme. První kroky vedou po široké cestě vedoucí kolem malebných chaloupek až na závěr doliny Zadnjica. Z cárů mlhy se vynořují strmé skalní kulisy, které dávají tušit, že výstup bude pěkná dřina. Zhruba v tisíci metrech přecházíme potok a po horské stezce začínáme ukrajovat výškové metry. ![]() ![]() Ve výšce asi 1 500 metrů se odpojujeme ze stezky vinoucí se do sedla Luknja a odbočujeme k chatě na Doliču. Strmost malinko nabrala na síle a tak jedna serpentina střídá druhou. V obrovském skalním zářezu ještě narážíme na zvědavého kozorožce. Kousek pod chatou ztrácíme stezku, jež se vine bůhví kde pod obrovským sněhovým polem, a tak míříme přímo do sedla k chatě. Mezitím již začalo docela slušně pršet. Sníh je ale rozbředlý a tak zanedlouho stojíme u chaty. Nyní nastává chvíle překvapení. Zimní bivak tu již není. Nakonec uleháme na igelity v pozůstatcích bivaku, který nyní slouží jako kůlna a sklad všemožného harampádí. (Chatu zasáhl v roce 2009 splaz laviny a zničil jak zimní bivak, tak prakticky celou chatu. To se ovšem dovídáme až později.) Zprvu to vypadá na krušnou noc, tu ale nakonec zvládáme s přehledem. Probuzení do jasného rána přidává na optimismu, a tak s prvními slunečními paprsky vyrážíme na vrchol. Velká část krajiny leží ještě pod sněhovou peřinou. ![]() ![]() Za zvuku skřípaní maček se pomalu ale jistě blížíme k cíli. Na plošině Triglavski podi, nelze přesně určit, kudy pěšina vede, a tak po sněhové planině míříme přímo pod Triglavskou škrbinu. Nasazujeme helmy a pomocí kramlí a ocelových lan nalézáme do škrbiny. Po nevýrazné skalní římse se dostáváme na práh škrbiny. Odtud nahoru je již celá pokrytá sněhem. S pomocí maček a cepínu volíme přímou cestu vzhůru. Jak vypadá cesta pod sněhem, těžko za daných podmínek soudit. Ze sedla nad škrbinou na vrchol, už cesta ubíhá dobře. ![]() ![]() Otevírá se krajina plná výhledů, kterou tak trochu kazí stahující se mračna. Na vrchol, který zdobí plechová stavbička jménem Aljažev stolp z roku 1895, se dostáváme ještě před desátou. Okolní vrcholky jsou již částečně zahaleny do mraků, jen Triglav zatím odolává. Po asi hodině kochání, focení a užívání si prázdného vrcholu sestupujeme přes Malý Triglav na chatu Dom Planika. Hřeben mezi Triglavem a Malým Triglavem je bez sněhu, a tak to jde jako po másle. Na Malém Triglavu se mraky zavírají a padá mlha. Nám už to ale nevadí. ![]() ![]() Sestupujeme žlabem jižní stěny Malého Triglavu. Některá místa jsou zajištěna ocelovými lany a kramlemi. Těsně nad chatou si užíváme sjezdu na rozbředlém sněhu. Dom Planika po zimě ožívá, chatař a personál chaty se připravují na letní sezónu. Jsou to první lidé, které potkáváme. Prohodíme pár slov a pak dáváme pivo jako úlitbu bohům a míříme zpět na chatu Koča na Doliču. Cesta se táhne ve znamení chabých výhledů a občasného střídání sněhových polí s kamennou sutí. Poté sestupujeme stejnou cestou zpět do údolí Zadnjica. Počasí se na večer umoudřuje a sestup nám zpříjemňují výhledy, kterých předešlý den moc nebylo. K večeru docházíme k autu a sjíždíme zpět do vesničky Trenta do jednoho z místních kempů. Tuším Trenta (2 osoby, auto a stan 18 Euro). Zítřejší den, má být ve znamení občasných přeháněk, a tak nás už žádný vrcholek nečeká. ![]() Těsně před odjezdem ještě navštěvujeme vodopády Virje a Boka, ležící pod Kaninskou planinou. Boka je obzvlášť na jaře velkolepým vodopádem. Se svými 106 metry patří k těm největším vodopádům Slovinska. Za návštěvu stojí i městečko Bovec. Zde dáváme krátkou pauzičku a v jednom z krámků nakupujeme sýry a nějaké místní suroviny. Poté se s horami pro tentokrát loučíme a přes sedlo Predel přejíždíme do Itálie, kde v městě Tarvisio najíždíme na dálnici a přes Rakousko míříme domů, pod ty naše "jesenický kopečky". Mapy
Průvodce
Další související články:+ Přechod Julských Alp+ Julské Alpy, výstup na Triglav, Tilak Treking 2005; soutěžní článek č. 4 + Triglavský národní park + Julské Alpy, vysokohorská turistika ve Slovinsku + Piavské Dolomity aneb Karpaty po italsku + Carnia Verde neznámá "Zelená země" + Allalinhorn a Alphubel, alpské čtyřtisícovky + Breithorn, Walliské Alpy + Via ferraty u Lago di Garda + Zimní přechod pohoří Hochswab |
|