Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 24.10.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Julské Alpy, túra

Julské Alpy, túra

Vysokohorská turistika ve Slovinsku

22.8.2011 | Roman Hradecký, www.slapoty.cz

Triglavski Narodni Park ve Slovinsku na území Julských Alp je častým turistickým cílem. My jsme zamířili do Bovce k čisťounké, modrozelené řece Soča, která vytváří neskutečná zákoutí i hluboké kaňony a je považována za jednu z nejkrásnějších řek Evropy. Kulisu jí tvoří bílé vápencové hory tyčící se až do nebes. Ty geologicky patří k soustavě Jižních Vápencových Alp a jsou tvořeny mezozoickými mořskými usazeninami. Základním stavebním kamenem je triasový vápenec s výraznou vertikální modelací.

Kanin

Naše terénní šestidenní začala krupobitím při prvním treku a skončila dech beroucím vedrem a oslňujícím sluncem při tom posledním.

První den byl ve znamení přesunu přes Rakousko i kousek Itálie do sedla Predel a poté k Bovci. Z internetu jsem si zjistil, že v Bovci je hned pět kempů, z toho jeden český - Polovnik. K němu jsme hned po příjezdu zamířili, ale ukázalo se, že je plný. Pro svoji polohu u hlavní cesty se nám stejně nelíbil. A oddělené místečko pro pár českých stanů teprve ne.

Po krátkém hledání zajíždíme do malého kempu Vodenca, který je pro změnu ve správě slovenské. Snadno se tedy domluvíme na 10 Eurech za osobu a noc. Na to, že budeme spát ve vlastních stanech, je to sice dost, ale výběr v přilehlých kempech cenově výhodnější nebyl. Máme své soukromí na vyvýšené plošině. Většinu zde tvoří slovenští vodáci sjíždějící řeku Soču.

Vršič a Slemenova špica

Další den začíná noční sprškou. Prosazuji výjezd na sedlo Vršič (1 611 m), ze kterého můžeme pohodlně sedmisetmetrovým stoupáním vyjít na Malu Mojstrovku. Jedeme auty kolem řeky Soča a za Trentou stoupáme tvrdě serpentinami stále vzhůru. Když nahoře na parkovišti nalehko oblečeni vylezeme z aut, hned nás ovane svěží a chladný vichr. Musíme přehodnotit naše vybavení na cestu i ji samu.

Botanica Bila Peč

Na Malu Mojstrovku vede ostré stoupání mizící v mlze, která se v poryvech přelévá přes sedlo na Kranskogorskou stranu. Nemá cenu se o výstup pokoušet a tak Luděk, který zde na Vršiči již kdysi byl, navrhne náhradní trasu do doliny Tamar. A tak překonáváme sedlo Vratica a hezkým klidným terénem jdeme na hřeben Sleme.

Bůh zdejších hor nám hned ukazuje svoji drsnější tvář a my se potýkáme s deštěm a na chvíli i s krupobitím. I proto místo náročného sestupu k chatě Dom v Tamarju a výstupu zpět na hřeben, kam míří Luděk s celou rodinou, vedu tu svoji tříčlennou jen na vrchol Slemenovi špice. Pod vrcholkem je nádherná planina s jezírky silně posetá bobky. Z vrcholu, místa dokonalého rozhledu, spatříme i jejich původce. Malé stádečko ovcí.

Zpět jdeme přes malé sněhové pole a stoupáme k nástupu zajištěně cesty na Malu Mojstrovku právě ve chvíli, kdy dolů strmou stěnou sestupuje několik alpinistů. Další se chystají na ni zdola vystoupat. My sice v autě máme také úvazky i feratový, ale do jištěných cest se pouštět moc nechceme. Štěpánka doma zakoupila průvodce, kde se dá zjistit obtížnost tras a to dost pomůže. Ne všechny cesty bychom v našem složení bez problémů zvládli.

Z fotek dnes moc nebude, šedivé nebe a mizerná viditelnost šance berou. Slézáme zpět do sedla Vršič a serpentinami, kterými jsme ráno vyjeli, sjíždíme opět dolů. Máme čas a tak na vyhlídkách zastavujeme, stejně jako u houpajících se můstků přes Soču. Večer opět lije jako z konve a Lukáš má ve svém prastarém stanu Start docela vlhko od podlahy. Nakonec to vyřešíme díky dvěma lehkým karimatkám, na kterých se mu dobře plave.

Kanin

Třetí den má být počasí již dobré a tak využijeme lanovku v Bovci a zkusíme vystoupat na vrchol Kaninu (2 587 m). Jdeme od kempu pěšky a cesta pod lanovku nám zabere hodinu. Vyvezeme se z výšky okolo 650 m na slušných 2 000 m. Neprší, zato se okolo stále převalují mlhy střídající se s ostrým sluncem. Skály oslňují svojí bělostí a my stoupáme ke skalnímu oknu, které je nedaleko při naší trase. Z něho již Lukáš fotí Itálii.

Bílé pláně Kaninu

Cesta ke Kaninu vede traverzem po úbočí hřebene a je občas jištěná lany a stupy. Jdeme přes hodinu pod skalami a teprve potom začíná lezení. To je okořeněné různými výstupy kolmo vzhůru i průchody po stezkách více exponovaných. Konečně jsme na vrcholu, který je prvním z hřebene Kaninu. Výš v mlhách se občas objeví nad rozeklanými skalami vrcholový kříž. Cesta po hřebínku může být ještě dost těžká a tak se obětuji a s Janou a ze včerejšího pochodu unavenou Štěpánkou sestupujeme. Luděk s dětmi leze dále na vrchol.

Zpátky jdeme stejnou cestou. Nemáme už čas zabočit na "Dom Petra Skalarja na Kaninu", což jsme měli v plánu. U lanovky jsme v 16 hodin a frčíme hned dolů. Lukáš cestou dost trpí, protože ho bodá ostře v uších ze změny tlaku a nemůže se toho zbavit. Těšit ho může alespoň výškový rekord 2 587 m. V Bovci výstup nakonec lehce oslavujeme v místní restauraci.

Kaňonem Soče

Další den by měl být oddychový a věnujeme ho kaňonu řeky Soča. V noci znovu pršelo a moc dobře to nevypadá ani ráno. Jedeme do vesnice Soča, kde necháváme auta a odkud začínáme stoupat k Trentě. Zpět by nás měl odvézt odněkud shora zdejší bus.

Hned ve vsi přecházíme první můstek zavěšený vysoko nad řekou. Stejně jako většina dalších slouží jen pěším a je docela vzdušný. Při přecházení se hezky rozhoupává a to je spolu s výhledem do hlubiny adrenalinový zážitek. Řeka prochází hlubokým údolím a tak se musí občas vystoupat nad skály kolem. Její modrozelená barva nás fascinuje.

Kaňonem Soče

Při chůzi střídavě nasazujeme a sundáváme pláštěnky podle toho, jak se nebe nad námi chová. U ekofarmy cesta strmě stoupá a nám se po pár desítkách výškových metrů moc nezdá. Otáčíme se zpět dolů a jdeme kolem řeky přes pastviny. Stezka mizí a díky dešti a vysoké trávě máme za chvíli botky plné vody. Klejeme na špatné značení a po půlhodině nacházíme opět správnou cestu. Šla opravdu nahoru do svahu.

Míjíme Trentu a po dalším prudkém výstupu přelézáme skalnatý hřebínek. Potom už cesta příjemně ubíhá a tak nakonec docházíme k autobusové zastávce Izvor (pramen) Soče. Za 40 minut nám jede autobus a tak Luděk a spol. ještě zkouší vyjít k prameni, ale nestíhají. Hned když dojdou zpět k zastávce, nějaký malý autobus přijíždí. Celých deset minut před časem odjezdu z jízdního řádu. Jak jsme zjistili další dny, je to zde běžná praxe. Navíc se řidič občas na zastávce neobtěžuje ani přibrzdit a to ani v případě, když tam někdo stojí. Divná praxe.

V Bovci nakupujeme zásoby a hlavně dobrý Radler. Slavit se nám ale moc nechce. I dnešní trek byl únavný svojí délkou a časem.

Pramen Soče a dolina Suhi potok

Po další propršené noci jedeme autobusem z Bovce až k pramenu řeky Soča, tedy tam, kde jsme včerejšek ukončili. Počasí už vypadá slušně a Luděk navrhuje přejít přes sedlo Kanski preval (2 030 m) do doliny Bovšica. Nejdříve ale ještě od Koče pri Izviru Soče vystoupáme k prameni. Už se nedivím, že to Luďek včera otočil. Jdeme docela ostře nahoru a před pramenem dokonce s pomocí řetězů oblézáme skalnatý ostroh. Pramen samotný je opravdu vydatný a vyvěrá přímo ze skály, kam si shora razí cestu podzemím.

Pro nás tahle odbočka znamená bohužel další časovou ztrátu. Je poledne a moc mi plán přelézt sedlo časově nevychází. Když vidíme auto s logem Triglavského národního parku, hned se s mapou v ruce ptáme na náročnost a časový plán postupu. "Jdete trochu pozdě" zní sdělení mladého správce parku s vysvětlením, že jen sestup ze sedla k chatě "Mladinski center Bovšica" trvá tři hodiny.

Zanedlouho spatřím směrovku vrchol Baški Grintavec 6 a 1/2 hodiny a jsem rozhodnutý neriskovat. Trasa může být svým sestupem 1 200 m velmi náročná fyzicky a hlavně časově. Zdá se mi to jako zbytečný hazard. Dost se kvůli tomu i vztekám na Luďu, který pořád prosazuje svou. Mě nahoru nedostane!

Dolina Suhi potoka

Zatím jdeme společně širokým údolím kolem Suhi potoka, kde je snad sto metrů široké koryto bez vody, jen vystlané bílými kameny. Když Luděk s rodinou začínají stoupat na první výšvih ve skalách, odpojíme se a jdeme dál značenou pěšinou proti toku vyschlé řeky. Po nějaké době se již objevuje voda a my ve stále užším kaňonu přeskakujeme říčku a přelézáme skály. Jsou tu fantastické scenérie, jako z kreslených výletů Rychlých šípů do skal.

Motáme se meandry a zničehonic před námi objevuje nádherný, skalami uzavřený vodopád se zelenou tůní. Nic podobného jsem neviděl a všichni jásáme, že jsme došli až sem. Teprve za hodnou chvíli se vydáváme zpět. Makrem se snažím odfotit nějakou zdejší květenu. Času máme dost a tak ještě couráme jen tak podél skal Trentski Pelce. Na chatě, u pramenu Soči, se občerstvíme kyselou zelnou polévkou a jdeme raději dříve k zastávce Busu. Opět odjíždíme dříve.

Idylka

V Bovci dávám návrh, abychom jeli naproti sestupujícím ze sedla Kaňski preval. Myslím, že to můžou potřebovat. Je už šest večer, když přijíždíme dolinou Bavšica ke Koče Mladinski center Bovšica. Voláme mobilem, ale nikdo to nebere. Určitě nahoře mají svých starostí dost. Až před sedmou přiběhne Lukáš z auta, že se ozvala Štěpánka. Jsou na lovecké chatě na planině Bukovec. Bohužel se spojení za chvíli přeruší. Asi se nahoře ubytovali a tak po chvilce odjíždíme zpět do kempu. Docela jim noc na horské chatě ve výšce 1 600 m závidím.

Cestou v Klužu míjíme starou vojenskou pevnost, která je do osmi večer ještě otevřená a tak platíme vstupné a prohlížíme i interiér budovy. Uvnitř dokonce běží film o osudech tohoto místa. Pod pevností je úzký, hluboký a neprostupný kaňon a kolem ní ve skále vytesaná silnice na sedlo Predil a do Itálie.

Je už hodnou chvíli tma, když se ke stanům vrací Lukáš, že ztroskotanci přijeli. Za chvíli po něm nakoukne do stanu Štěpánka: "Romane buď rád, že jsi s námi nešel. Byl to můj nejhorší den života." Říká se, že právě na perné dny se po čase dobře vzpomíná. Rozhodně musím uznat, že výkon, který všichni čtyři dnes podali, byť za cenu velkého rizika nocování pod širákem v horách, je obdivuhodný.

Řeka Soča a Lago di Predil

Další den už oddychový po včerejšku být nutně musí. Jak jsme se už včera domluvili, balíme věci a po kratším treku večer přejedeme k jezeru Lago di Predil. To je už v Itálii a je u něho zakreslený kemp. Kolem něho jsme první den přijížděli a je nádherné.

Dnes tedy ještě dokončíme pouť kolem řeky Soča z našeho kempu Vodenca do vsi Soča. S Luďkem se vyvážíme auty na místo, kde jedno auto chceme nechat zaparkované. Nakonec se nám zdá, že jedeme hrozně daleko a tak se kus cesty vracíme zpět. Bohužel to byla mýlka a nám je v Kal Koritnici jasné, že auto máme naopak příliš blízko kempu.

Odcházíme přes můstek pod kempem Vodenca a i když směrovka ukazuje po proudu doleva, jdeme zkratkou vlevo. Pěšina se stává pořád méně schůdnou a tak se stejně nakonec točíme do kopce vpravo, abychom se najednou dostali do vesnice Kal Koritnica. Konečně nám to dochází. Řeka pod kempem ještě nebyla Soča, ale Korytnice. Naštěstí se dá k Soče rychle zahnout a za chvíli už podél ní putujeme romantickou krajinou. Slunce dnes poprvé ukazuje jižanskou sílu a pokud nejsme zrovna kryti lesem, dost nás připaluje.

Lovec obrazů

Opravdu toho moc neujdeme a už jsme u auta. Je to jasné, musíme jít dál a k autu potom odněkud shora dostopovat. Kousek výš vidíme sjíždět vodáky na kajacích. Jede i jeden menší raft a hned se v divokých peřejích obrací. Míříme dále a před kempem Klín, krásně umístěném na poloostrově uprostřed řeky Soča, se odvážlivci v ledové vodě i koupají.

Nad kempem Klín je už ten pravý vodácký ráj. Kaňon se postupně tak zužuje, že jde přeskočit na druhou stranu. Pokud tedy seberete odvahu. Pomníček u mostu, na němž jsou podobenky několika mladých lidí, kteří zde v roce 1987 zahynuli, svědčí za vše. Já nemám odvahu dojít ani ke kraji pro pořádnou fotku.

U mostu mi hned zastavuje sympatická Maďarka a já drmolím směsí různých řečí, že mám asi 4 km níž auto. Nakonec to tak blízko rozhodně nabylo a tak se svezu slušný kus cesty k Bovci.

Večer balíme stany a jedeme do Itálie. K jezeru je to kousek, ale bohužel kemp zde žádný není. Mladá hospodská nám říká, že jeden den můžeme přespat na druhé straně jezera, ale tam se nám to moc dobré nezdá. Nakonec dojedeme až do sedla k lanovce s jejíž pomocí máme v plánu zítra zdolat převýšení na masív Kaninu z italské strany. Ani tady není slušné místo na přespání a my zase sjíždíme níž. Až pod jedním můstkem nacházíme ideální místo pro spaní pod širákem. Neprší a i v tisíci metrech je v noci teplo.

Kanin z italské strany

Poslední den dáme lehčí trasu a odpoledne pojedeme rovnou domů. Lanovka Kanin je krásná, kabinky jsou asi tak pro deset lidí. Původní cestu do sedla Predil nahoře zavrhujeme, protože vede kolem zválcované sjezdovky. Raději volíme opačnou stranu na sedlo pod vrchol Bile Peče. V Itálii docela zvláštní název, hranice se asi časem trochu posunuly. Stoupáme nahoru krásnou krasovou krajinkou a kolem je spousta květin. Stezka se také jmenuje Sentiero Botanica Bila Peč.

Nahoře v sedle je z první světové války do skály vykopaný tunel. Nemáme čelovky a tak raději průzkum a pád dolů do hlubin neriskujeme. Co si můžeme dokonale prohlédnout je menší pevnost střežící kdysi hranici. Zatímco Luděk pokračuje se svojí věrnou družinou k bivakové chatě za obzorem, já měním objektiv na makro a vyřádím se při focení všelijakých květinek.

Máme dost času, pečeme se pod Bilou Pečí a teprve v poledne sestupujeme do stínu chaty u horní stanice lanovky. Jdeme i na menší oběd za větší obnos. No řekněte, dali byste za dvě malé porce špaget a tři plechovky koly pět stovek? Ještě, že mi zbylo pár Euro na rakouské tunely.

Horská chata u lanovky Kanin

Před jízdou domů se ještě chvíli chladíme v jezeru Predil a potom již frčíme po dálnici k Villachu a Salzburgu. Kdyby nebyla před jedním tunelem několika kilometrová fronta plazících se aut, mohli jsme uniknout i Měsíci dorůstajícího do úplňku.

A co napsat závěrem? Snad to, že značení v Julských Alpách není takové, na jaké jsme zvyklí od nás, nebo ze Slovenska. Chybí časové údaje a mnohdy i cíl trasy. Také moje dvacet let stará mapa Freytag and Bernd nestíhala správně informovat a mnoho cest nebylo na ní vůbec zanesených. Luďkovo mapa Kompasu byla podrobnější, měla odlišně zakreslené zajištěné cesty, ale i na ní byly chybky.

Hodně se nám nakonec osvědčil průvodce, co s sebou vezla Štěpánka. Díky němu jsme se mohli vyhnout těžkým zajištěným výstupům a stezkám, a věděli jsme, do čeho jdeme. Koupené a zapůjčené úvazky a feratové sety jsme nakonec vezli zbytečně. Přesunovali jsme se auty a místním Busem. Kemp stál 10 Euro na den a osobu. Jídlo v Marketech bylo za podobné ceny jako u nás, hospody značně dražší. O horské chatě v Itálii a našem obědu ani nechci mluvit…

Kdybych jel do Julek znovu, vybral bych si pro stan určitě nádherně položený kemp Klín u řeky Soči.

Hory v Julských Alpách jsou opravdu impozantní a na mnohé vedou jen těžké zajištěné výstupy. My jsme volili mírnější treky a vyzobávali to nejhezčí, co bylo k vidění. I "nížinné" trasy kolem řeky Soča měly totiž své nevšední kouzlo. Pokud se budete vracet z Chorvatska od moře, zajeďte si do Bovce, odkud vás lanovka zvedne k hřebenům hor a dejte si jako bonbónek vaší dovolené výstup na krásný Kanin, nebo se zkuste projít kaňonem řeky Soča.

Treking.cz - diskuze
Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Turbopřechod hor v okolí Považské Bystrice, aneb vážíme si Pováží
Hory Bioč, neznámé hory Černé Hory
Hory Výstup na Farcau v rumunském pohoří Maramureš
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist