Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 2.4.2019 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Bukovské vrchy - přes Pikuj a Bieszczady pěšky

Bukovské vrchy - přes Pikuj a Bieszczady pěšky

Vandr kolem trojmezí Ukrajiny, Polska a Slovenska (1)

1.4.2019 | Markéta Hroudová

Bieszczady, Bukovské vrchy, Poloniny. Kdo o nich nikdy neslyšel? Kdo nikdy nezatoužil se do toho vzdáleného kraje na trojmezí Ukrajiny, Slovenska a Polska podívat? I já to měla v hlavě zasunuté v šuplíku "jednou tam určitě musíme".

Bukovská polonina

Pravda je taková, že pohoří je od nás opravdu vzdálené. Bukovské vrchy se nacházejí v severovýchodním cípu Slovenska, jihovýchodním cípu Polska a velká část leží i na Ukrajině. Na víkend, ani na ten prodloužený, to nemá cenu vůbec zkoušet. Ještě že jsou letní prázdniny. Koncem srpna míváme pravidelně s partnerem vyhrazený čas pro pěší vandry bez dětí.

Poloniny

Bývá to čas, kdy počasí v horách bývá stabilnější, odpolední bouřky ztrácejí pomalu svoji sílu. Na druhou stranu už je pryč svěží zelená barva z počátku léta, horská tráva už je od slunce spálená, a prameny často slabé, nebo už dokonce vyschlé. Ale takto nám to prostě každý rok vychází. Letos se nám nechtělo nikam daleko, cítili jsme se docela vyježdění. Max den cesty. Táhla nás Ukrajina, koukala jsem na mapě po poloninách, kde jsme ještě nebyli. A zahlédla horu Pikuj!

Tipy Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

"Jedete na Pikuj?" zeptal se nás domorodec v první vesnici, když jsme v červenci, při dovolené na kole Karpatským obloukem přejeli s dětmi ze Zakarpatské do Lvovské oblasti. "S těma naloženýma kolama asi těžko!" ťukala jsem si na hlavu směrem k jeho dotazu. Chlapík se ale nenechal jen tak odbýt. "Nemyslel jsem na kole, ta si necháte někde dole. Nahoru hezky pěkně pěšky!" Svůj nápad doprovodil legrační imitací pochodování. Myslela jsem si své, ale netušila jsem, že neuplyne ani měsíc, a já na vrcholu této hory budu stát.

Pikuj je totiž na Ukrajině pojem!

Pikuj je se svými 1 408 metry totiž nejen nejvyšším bodem celých Bukovských vrchů, je také nejvyšším bodem Lvovské oblasti. A kromě toho, jeho špička je za příznivého počasí dobře vidět po celém Zakarpatí. Leží na pomezí Lvovské a Zakarpatské oblasti, a zároveň i na dávných československých hranicích. Pikuj nám zkrátka nedal pokoj…

"Fajn, Pikujem začneme," začali jsme s Luďkem plánování. Pravda byla taková, že jsem měla z Malé Fatry, ze které jsme se právě vrátili, nepěkně naražené koleno a nechtělo se mi proto nikam do náročnějších skalnatých terénů. Na poloninách je stejně nejlíp! "A potom prozkoumáme Bieszczady!" byl najednou plán na letní vandr hotový!

A tak jsme v druhé půlce srpna, ani ne tři týdny po návratu z kol, mířili už zase na Ukrajinu.

Bieszczady, Bukovské vrchy a Bukovská polonina jsou vlastně jedno pohoří, ale hranice států z nich udělala dva úplně oddělené světy. Bohužel, v současné době není možné uskutečnit souvislý přechod pohoří po celé jeho délce. Poblíž Užockého průsmyku totiž prochází slovensko-ukrajinská hranice. Je to škoda, protože na Užockém perevale koukáte na vrcholky polských polonin, které jsou bohužel z této strany nedostupné. Možná by se daly hranice v horách načerno přejít, a jednou jsme to i riskli v horách mezi Bosnou a Černou Horou.

Společné foto

Tady je to ale jiné, není to jen hranice dvou zemí (které navíc v případě Balkánu nedávno tvořily společný stát), je to hranice "západní" a "východní" Evropy, hranice EU, hranice Schengenu a ta je jako taková opravdu ostře střežená. Víme (a i jsme viděli), že Poláci hranice hlídají bedlivě. Měli jsme vstupní razítko na Ukrajinu, neměli bychom výstupní. Zkrátka, nestálo nám to za možné problémy. A o nějakém turistickém hraničním přechodu si tam v těch místech ještě asi dlouho necháme zdát.

Vandr jsme tak rozdělili na dvě části. Nejprve třídenní přechod ukrajinských hor, poté přesun do Polska. Na celý výlet jsme měli jen deset dní, a když jsme vzali do úvahy vzdálenost a celkovou logistickou náročnost, rozhodli jsme se, k Luďkově nelibosti, vyrazit autem.

To jsme po jednom a půl dne jízdy zaparkovali na Užockém perevale přímo pod stálou kontrolou zdejších pohraničníků (zdarma). Lákalo nás totiž svézt se karpatským semmeringem, na jehož koleje, tunely a zákruty jsme koukali v létě, kdy jsme na kole přejížděli právě Užocké sedlo. Vlaků denně moc nejezdilo, nejnáročnější bylo najít nějaký jejich rozpis. Jeden ze Sijanek směrem na Užhorod vyrážel kolem poledne, což se nám hodilo, ale víme jak to chodí "na východě", takže jsme na nádraží přicházeli s tím, že vláček i možná nepojede. Nakonec jel ve stanoveném čase a ještě jsme si stihli dát startovní, nikoli pivo, ale točený kvas.

Na Pikuji

Zážitek z jízdy byl velký, z okna jsme koukali, jak vláček v několika serpentinách zdolává prudké karpatské stráně až k řece Už. Výhledy byly fantastické a pranic nám nevadilo, že sedíme na prastarých a tvrdých dřevěných lavicích. A aby bylo jasné, že jsme na Ukrajině, došlo i na sto grámov se spolucestujícími.

Vystoupili jsme v Perečině a do startovní Bilasovici jsme se přesunuli stopem přes Svaljavu, bus měl jet až za dvě hodiny a ani maršrutky ten den zrovna nejezdily (až teprve později mi došlo, že bylo 24. srpna, tedy den kdy Ukrajina slaví státní svátek, Den nezávislosti). Zpátky k autu do Užockého sedla to bylo přes hory nějakých 35 kilometrů. Nechtěli jsme se honit, počítali jsme, že pozítří bychom tam mohli dojít. Byl už večer, tak jsme se utábořili na louce za vsí, spasených plácků tam bylo bezpočet.

Výstup na Pikuj jsme zahájili hned ráno po snídani. Podle mapy vede na vrchol žlutá a červená trasa, v reálu jsme neviděli značku ani jednu. Zorientovali jsme se podle map (mapy.cz) v mobilu, cesty jsou tam jakžtakž zakresleny a viditelnost byla skvělá. Mysleli jsme si, jak brzy jsme vyrazili, ale místní děda už pásl krávy vysoko nad vsí. Tohle mě nepřestane fascinovat. U nás se složitě řeší správná treková obuv, výbava ladí k dokonalosti, taháme s sebou do hor i na jeden den všechno možné, a domorodci chodí na celý den s kravami jen v gumákách a svačinou v kapse.

Poloniny

Pikuj stále trčel nad námi a za námi se otevřel výhled na poloninu Boržava a další ukrajinské hory. Stoupali jsme dál k vrcholu, cesta vedla zarostlým lesem, a v závěru borůvčím, ale pěšina zřetelná byla. Koneckonců bylo víc jak jasné, kam jdeme. Pikuj byl opravdu nepřehlédnutelný.

V závětří pod vrcholem odpočívali tři lidé, dva muži a jedna žena. Už podle oblečení bylo jasné, že jde o domorodce. Tipovali jsme je na sběrače borůvek, ale spletli jsme se šeredně. Hádali bychom dlouho a stejně bychom účel jejich návštěvy neuhodli. Bylo totiž 25. srpna, a jak jsem se už zmínila, den předtím slavila Ukrajina den nezávislosti. A oni sem při této příležitosti dovezli sochu Krista v životní velikosti, kterou přímo na vrcholu hory instalovali. Autorem sochy byl jeden z nich a nyní po odvedené práci odpočívali. Ihned nás srdečně zvali na svačinu.

Přisedli jsme si rádi. Servírovalo se pečivo, vařená vajíčka, máslo a zelenina. K tomu káva s mlékem z termosky. Vše zaručeně domácí. Dali jsme do placu aspoň naši slivovici. Na závěr je Luděk pozdravil "Slava Ukrajině!", což je viditelně potěšilo, protože odpověděli "Slava gerojam". Potom sešli z vrcholku kousek níž, kde měli zaparkované terénní auto s ohromnou ukrajinskou vlajkou, a odfrčeli zpátky do údolí. A my konečně stanuli na vrcholu hory Pikuj. Sochu Krista nešlo než obdivovat. Beton na podstavci byl ještě čerstvý. Když jsem se ale podívala na větrem, deštěm a blesky ošlehaný betonový pylon kousek opodál, smutně jsem si povzdechla, jak dlouho zde asi tato socha vydrží.

Směrem k západu se otevřel výhled na celý hřeben Bukovské poloniny. Vypadal pohodově, žádné výrazné převýšení. Pomalu jsme se vydali na sestup. Ač byl teplý a jasný slunečný den, na hřebeni foukal vítr. Nalevo jsme rozpoznali poloninu Runa a Ostrou Horu, a neustále jsme se ohlíželi na vzdalující se Pikuj. Pěkně to odsejpalo.

Hřebenová pěšinka byla sotva znatelná, po pár kilometrech jsme se ale napojili na cestu vyjetou kolejemi aut. Polonina je dodnes hospodářsky využívaná. Cesta se vlnila jenom maličko a názvy kopců, na kterých jsme stanuli, jsem příliš neřešila. Mnoho fantazie v jejich názvech nebylo, byl to samý Veliký vrch, Ostrý vrch, a tak podobně. Hřebenovka byla klasická polonina, úbočí kopců zalesněné, vrcholové partie porostlé travou. Míjeli jsme stáda pasoucích koní nebo krav a shlíželi dolů do údolí na vesničky. Krása nesmírná.

Poloniny

Výraznějším bodem bylo sedlo Ruskij put, kde měl být pramen vody. Stráně tu ale byly strmé, místo na nocleh nevhodné, pokračovali jsme tedy dál. Další voda byla kreslená až na úbočí hory Starostyna, doufali jsme, že tam najdeme i nocleh. Sešli jsme na hranici lesa, louky tam byly použitelné, ale s vodou bída. Prameny už na konci srpna zeslábly, a okolí rozdupáno od dobytka. Použili jsme ji tak jen na vaření a na čaj.

Další túry na poloninách, může vás zajímat

Reklama

Z posledních článků vybíráme

12.3.2019 / Vít Pohanka
Cestování · Canyonlands

Stewart Lee Udall byl mormon. Narodil se v roce 1920 v rodině významného právníka a předsedy Nejvyššího soudu státu Arizona, studoval krátce na univerzitě. Po vypuknutí 2. světové války, narukoval k letectvu, i když …

10.3.2019 / Michael Svoboda
Turistika · Malé Karpaty - okolí Dobré Vody. Pohodová túra ve slovenských horách

V Malých Karpatech je mnoho míst, které stojí za návštěvu. Já bych rád dnes představil hezký a hlavně opět nenáročný výlet, který vás zavede do okolí obce Dobrá Voda. Trasu, kterou zde popíšu, je možné si rozdělit do …

6.3.2019 / Otakar Brandos
Turistika · Starohorské vrchy turisticky. Pozdně letní a podzimní procházky z Donoval a Korytnice / Fotogalerie k článku

Starohorské vrchy stojí tak trochu bokem turistického zájmu. Tak trochu ve stínu vyšších Nízkých Tater či atraktivní Velké Fatry, vyplňujíce zhruba prostor mezi známým lyžařským střediskem a sedlem Donovaly …

4.3.2019 / Radomír Hruška
Cestování · Omán: Dějiny, vstupní formality, hory, pouště a památky Ománu (2)

Další cesta vede k městu Seeb a poté směrem přímo k jihu do města Bidbid a Izki. Už těsně za Seebem začíná dálnice prudce stoupat do Hadžárských hor, aby v Izki dosáhla rovinatější polopouštní ráz. Kromě toho jde o oblast …

28.2.2019 / Michael Svoboda
Turistika · Myjavská pahorkatina - víkend na kopanicích, turistika v málo známých končinách Slovenska

Pokud máte zájem zajet si některý jarní nebo letní víkend na pěkný dvoudenní čundr a nemáte právě potřebu zdolávat velká převýšení, nebo se toulat v nekonečných lesích, můžete se s klidem vydat do turisticky stále …

26.2.2019 / Hynek Skořepa
Turistika · Sněhem nejvyššími partiemi Drahanské vrchoviny - na sněžnicích na Skalky (735 m)

Zdá se, že se nám na pár dnů ještě vrátí docela pořádná zima. Na přechod centrální části Drahanské vrchoviny na běžkách či sněžnicích, jaký se mi po letech podařil koncem letošního ledna, už ale nejspíš nedojde. V nadmořských …

22.2.2019 / Otakar Brandos
Blog · Stezka Valašska na Pustevnách: Úžasný chodník, bez kterého nelze žít a nebo další likvidace přírody?

Se stezkami v korunách stromů se v posledním desetiletí v České republice asi roztrhl pytel. Na přelomu roku 2018 a 2019 přibyla do rodiny těchto stezek zatím poslední. Jmenuje se Stezka Valašska a nachází se v Moravsko …

22.2.2019 / Karolína Chmelařová
Cestování · Národní park Biogradska Gora aneb koncentrovaný půvab Černé Hory

Biogradska Gora patří mezi pět národních parků v Černé Hoře. Při cestování po tomto koutu Balkánu je ideálním místem, kde se na chvíli zapomenout v ryzí přírodě a zvolnit po vzoru obyvatel místních salaší. Načerpáte …

22.2.2019 / Ján Brtko
Blog · Pastier. Príbeh z nízkotatranských holí

Začiatok tohto príbehu siaha ďaleko do minulosti a od nášho prvého stretnutia pod Veľkou Chochuľou v Nízkych Tatrách, ktorá sa nad našou dedinou vypína ako Matterhorn, uplynulo už temer polstoročie. Na prelome …

21.2.2019 / Josef Hebr
Cestování · Schönbrunn. Prohlídku zámku by si neměl nechat ujít žádný návštěvník Vídně

Zámek Schönbrunn je natolik fascinující a pozoruhodná historická a kulturní památka, že by si jeho prohlídku neměl nechat ujít žádný návštěvník Vídně. A jako pozoruhodný objekt má za sebou i stejně pozoruhodnou historii …

18.2.2019 / Otakar Brandos
Příroda · Medvěd? Na Slovensku 1 200, v Evropě až 50 000 kusů! Rozšíření medvěda hnědého (Ursus arctos) ve volné přírodě v jednotlivých evropských zemích

Medvěd hnědý (Ursus arctos) je vděčné téma. Po Valašsku se na podzim minulého roku toulal jeden medvěd, kterého po dlouhé týdny pronásledovaly a stresovaly štáby snad všech českých televizí i deníků hlavního proudu …

Reklama, turistické trasy a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Malý Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Jeseníky, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Ararat Afélium Zverovka Chalupská slať Krkonoše, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Nimbostratus Pohorky

Ráno jsme vystoupali zpátky na hřeben, na horu Starostyna (1 229 m). Měli jsme před sebou cca 15 km na Užocké sedlo a už nás žádné větší převýšení nečekalo. Z vrcholku hory Starostyna jsme měli celou Bukovskou poloninu jako na dlani.

Drohobytskyj kamen byl posledním výhledovým vrcholem, v dálce už se krásně vyjímaly polské Bieszczady. Jak by bylo krásné do nich volně přejít, pokračovat v túře bez nutnosti posunu autem skrz oficiální hraniční přechod. Smutně jsme se na polské vrcholky podívali, a cesta zmizela v lese. Po dlouhé době se na stromě objevila turistická značka, vlastně první, kterou jsme viděli. Uznávám, že na poloninách není na co je kreslit.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor
03.04.2019, 11:45 Borek | Pekný vandr.


Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist