Túra na horu Minčol, Kubínská hoľa za kvílení orkánu

Výstup na Kubínskou holi za kvílení orkánu, okruh Oravskou Magurou

Jeden okruh jsem na Oravské Maguře již letos podnikl. Přesto jsem se do tohoto pohoří vydal ještě jednou, zhruba po měsíci od poslední návštěvy. Túru tady jsem měl totiž naplánovánu v rámci letošního Týdne VHT.

Autobusem přejíždíme z Oravic do sedla Príslop (808 m), kde dnešní túru začínáme. V sedle stojí nový motorest s možností ubytování i stravování, jeho svodům však odoláváme a vyrážíme vstříc hlavnímu hřebeni Oravské Magury. Ještě než stihnu varovat před vichrem a před padajícími stromy, první nedočkavci vyrážejí vzhůru.

Čtěte také: Oravská Magura, dvoudenní trek za dech beroucími výhledy

Cesta lesem se zprvu zvedá poměrně strmě, ale po objevení se asfaltky, po níž je nutno pokračovat vpravo, stoupání na chvíli zmírňuje. Opravdu ale jen na chvíli, neboť asfaltku brzy opouštíme a po strmé lesní svážnici rychle nabíráme výšku. Po této strmině další cesta je vcelku mírná. V lese to temně hučí, jak silný vichr jihozápadního směru ohromnou silou lomcuje stromy. My jdeme ale po vcelku chráněné pěšině.

Mokraďská hoľa s loukami a výhledy

Konečně se pod kótou Príslop (1 032 m) objevuje alespoň nějaký výhled. Počasí a špatná viditelnost naši touze po rozhledech ale příliš vstříc nevycházejí. Kolem mysliveckého posedu pokračujeme dále lesem až k uzavřené lesácké boudě, kolem které prochází silně rozježděná cesta. Je vidět, kdo je tady pánem - těžká lesní technika…

Tento úsek je naštěstí poměrně krátký, brzy totiž vycházíme na krásné hřebenové louky pod bývalou Mokraďskou holí (1 160 m). Otevírají se odsud pěkné pohledy na severní část Oravské Magury, na Babí horu - nejvyšší vrchol Oravských Beskyd i na Pilsko, na kterém jsme byli před pár dny. Dokonce nám na chvíli vysvitne sluníčko, které hřejivými paprsky polaská louky barvící se do všech možných odstínů červené a hnědé.

A protože tady příliš nefouká, zrají kolem borůvky, které stále neztratily svou vynikající chuť, dokonce nacházím vynikající ostružiny je rozhodnuto. Místo je to ideální na svačinu. Piknik v trávě má vždy něco do sebe. Valašská skupina samozřejmě nezapomíná ani na pravý a nepančovaný valašský penicilín…

Dva Pne

Další cesta vede opět po loukách, krátkými lesními úseky a zase loukách s neopakovatelnými výhledy. A vše je oděno do nádherných podzimních barev, kterým nedokáží se svým foťákem odolat. Podobně jako borůvkám, kterých je všude kolem skutečně plno. Nádherně zbarvené buky ostře kontrastují s temnou zelení smrků, mrazem spálená borůvčí hýřící barvami zase kontrastují se slámovou žlutí uschlých trav.

Přes údolí říčky Hruštínka je vidět na protější vrcholy jako jsou Feračová (1 044 m), Držatín (1 136 m) a Príslopec (1 258 m). Nejsem si jist, zda-li zpoza hřebene vykukuje i Paráč (1 325 m), v jehož porostech kapradin jsem se před měsíce prodíral. No a vzadu vykukuje hřeben Oravských Beskyd.

Konečně se objevuje rozcestník na vrcholu Dva Pne (1 205 m). Vrchol je sice bez výhledů, přesto považuji tento lesnatý úsek za krásný a fotogenický. Spousta povalených stromů dokresluje dnešní ponurou atmosféru. Hřebenová cesta se vine smrkovým lesem s vtroušeně rostoucí jeřabinou. Stále jsme chráněni před větrem, jenž burácí na jižní straně hřebene Oravské Magury. To ale určitě nikomu nevadí.

Přes Čierny vrch na Minčol

Kubínská hoľa se svým nejvyšším vrcholem Minčol (1 394 m) se začíná přibližovat. Borůvčí houstne, smrkový les řídne a tu a tam se dokonce objevuje kosodřevina. A společně s ní i rozhledy. Konečně je vidět k jihu na Velkou Fatru, Chočské vrchy s nápadným Velkým Chočem (1 611 m) i Prosečným, na které jsme zavítali minulého roku.

Za Čierným vrchem (1 319 m) se konečně objevují další louky, ze kterých se již otevírá výhled na Minčol. Tyto pohledy se snad neomrzí, zdejší krajina je opravdu podmanivá. I v tomto větrném počasí, které od jihozápadu či západu žene dešťovou clonu. Snad nás nedostihne.

Přes sedlo Kubínska hoľa (1 300 m) na rozcestí ze žlutou TZ pokračujeme po mírně se zvedajících loukách na rozcestí zvané Rázcestie pri Minčole (1 325 m), na kterém křižijeme modrou značku vedoucí sem od vrcholu Vasiľovská hoľa (1 142 m). K vrcholu Minčolu je to již jen kousek.

Kolem věže s anténami některého z poskytovatelů mobilního signálu, se kterou vichr nebezpečně lomcuje a vydává strašidelné zvuky se konečně dostáváme na samotný vršek Minčolu (1 394 m), na kterém je spousta tabulí, konec lyžařského vleku a skupinka naštvaných dělníků, kteří cosi prskají o turistech. Pokud jim práce nevoní, mohou jít přece na pracák…

Chata Kubínská hoľa nás přijala laskavě

Na vršku se příliš nezdržuji, byl jsem tady před měsíce a za výrazně lepšího počasí. Mířím proto raději dolů k chatě. Snad bude otevřena. Polévka a pivko by určitě nezaškodily. Po široké cestě s nádhernými výhledy na Velký Choč i Velkou Fatru sestupuji podél lanovek k chatě. Kdyby byla lepší viditelnost, dalo by se dohlédnout až na hřeben Nízkých Tater. Ty jsou ale skryty v cloně oblačnosti.

Závěrečný sestup k chatě je pěkně prudký. Ještě že je chodník suchý. Chata na Kubínské holi vypadá pustě, proto chvíli postáváme venku, ale nakonec se ukazuje, že je otevřeno. Příjemné překvapení. Na chatě, kterou nepoznávám, neboť prošla nákladnou přestavbou (a přístavbou), je pěkně teplo. A dokonce mají pivo a vaří. Opravdu příjemné zjištění.

Značkařské orgie?

Po obědě Chatu na Kubínské holi (1 096 m) opouštíme. Určitě tady ale nejsme naposledy. Další cesta bude sice probíhat podle plánu, avšak jen zčásti po turistické značce. Značkaři tady asi měli orgie, přeložili část modře značené trasy na Zadný Racibor a Racibor, čemuž odpovídá i poněkud zmatené (spíše neexistující) značení u chaty. Modrá značka nyní nepokračuje do Oravského Podzámku, ale jen do osady Racibor. Snad někdo ze zasvěcených bude moci v diskusi vysvětlit, proč k přeložce došlo.

Od chaty pokračujeme kamenitou lesní pěšinou na rozcestí Kamenný Závoz (960 m), ze kterého pokračujeme vlevo po zpevněné cestě. Tady se konečně objevuje i tabulka směr Oravský Podzámok byť již víme, že tam modrá značka byla zrušena. Alespoň ale ujišťuje výpravu o správnosti směru. O přeložce jsem neměl ani tušení, neboť tato změna není ani dnes (7.11.2012) zachycena v žádné z turistických map, které jsou online dostupné a internetu.

Výhledy jsou opěr omezeny oblačností, navíc začíná poprchávat. Snad je to jen strašení. Nejvíce mě mrzí, že nevidíme Západní Tatry, které by se odsud opravdu vyjímaly. Brzy se ukazuje, že první kapky nebyly pouhým strašením, ale začíná nám docela regulérně pršet. Z batohů se vytahují pláštěnky a bundy. Snad ten déšť nepotrvá dlouho…

Kubínská hoľa, mapa

Jak se ukazuje, je déšť docela vytrvalý. Jednu chvíli snad nějaká nebeská hajzlbába spláchla a nebo alespoň vylela kýbel vody. A přímo na nás. Ale co, nakonec na každé správné túře se má alespoň trochu zmoknout. Za celý týden je to jediný déšť a to se dá bez problémů vydržet. A nakonec, není počasí vždy dobré jen my málo připravení?…

Přes rozcestí Zadný Racibor (960 m), kde modrá značka definitivně uhýbá dolů do doliny směr Penzión Racibor (1 h 15 min), pokračujeme do Oravského Podzámku po cyklotrase. Máme před sebou posledních, navíc poměrně fádních, 7 km. Následuje rozcestí Zadná Račová (845 m), ze kterého to máme do sedla Príslop, našeho výchozího bodu, jen 5,3 km. No a pak se konečně objevuje silueta Oravského hradu a nakonec v závěru cesty i autobus čekající na nás v Oravském Podzámku (515 m), kde zrovna příslušníci Policie SR mají políčinou mikrovlnku na neposlušné řidiče.

• Délka túry: 19 km (asi 7 h)
• Převýšení: 800 m
• Obtížnost: lehká až středně těžká túra

Další související články: