Túra na Králický Sněžník, schronisko Igliczna a lázně Międzygórze

3denní putování ostrovem horské přírody naší i polské strany pohoří (2)

S nočním focením to vůbec neklaplo. Po obloze se honily mraky a nad ránem se dovalila mlha hustá tak, že - se nedal fotit ani východ Slunce. Rosa se srážela všude možně a stupeň vlhkosti připomínal prádelnu. Já na rozhledně byl ještě O.K., ale kameraman spal doslova ve sprše. Ze smrků kapala voda doslova čůrkem…

Balíme a bez zdržování opouštíme vrchol hory zvané Czarna Góra (1 204 m). Vracíme se nazpět na rozcestí na vrchu Jaworowa Kopa (1 138 m), ze kterého pokračujeme po zelené turistické značce jihozápadním směrem k vrchu Lesieniec (868 m). Brzy opouštíme mlhu a na sluníčku se nálada rychle zlepšuje.

Směr hora Igliczna

Chodník klesá, tu a tam se otevírají výhledy. Po levici to v roští zapraská. Myslel jsem, že je tam srnec, ale přímo proti mě vyběhla krásná liška. Ještě v letu zakormidlovala hustým ohonem a vzala to úprkem nazpět. Kdybych měl v ruce foťák, tak… Tak nic. Je třeba být lépe připraven. Utekl mi sice skvělý záběr, nikoliv však nezapomenutelný zážitek.

Čtěte také: První část článku Králický Sněžník neboli Śnieżnik Kłodzki (1)

I ve zdejších lesích se silně těží, pily těžařů hučí v horách již takhle brzy po ránu. Kolem kapličky a přes krásnou louku s břízkami dorážíme do sedla pod horou Igliczna (845 m), pod kterou se nachází sanktuarium Panny Marie Sněžné (otevřeno od 10.00 do 18.00 od května do září, po zbytek roku od 10.00 do 16.00) a turistická chata (schronisko) Na Iglicznej. Obojí bohužel zavřeno.

Vodopád Wilczki a Międzygórze

Využíváme příjemného posezení před chatou k lehké snídani a krátké kochačce směrem ke Králickému Sněžníku (1 424 m, v Polsku se uvádí 1 426 m). Tato zacházka k vrchu Igliczna jistě stála za to. A což teprve odměna, která nás čeká v závěru červené turistické značky na okraji horské obce Międzygórze, kde na nás čeká nádherný, 22 metrů vysoký vodopád Wilczki.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Vody vodopádu padají z vysokého skalního prahu do hluboké rokle a kaňonem opouštějí zdejší klimatické lázně. Vodopád mi silně připomíná norský Voringfoss na okraji planiny Hardangervidda. Tedy až na ty upravené chodníky a neuvěřitelné množství šmíráckých kamer. Tomu říkám opravdové psycho. Nevím, zda-li zdejší správci nejsou paranoidní…

V obci Międzygórze je velké množství krásných roubených budov. Za pozornost stojí i dřevěný kostel (Kościół) Św. Józefa Oblubieńca či nad ním stojící kostel (Kościół) św. Krzyża. Využíváme zdejší prodejny, kde kupujeme vynikající pivo v plechu. První není úplně ono, ale to druhé již opravdu chutná. No co byste také chtěli za 2,40 zlotých…

Sluníčko příjemně svítí a my si v klimatických lázních Międzygórze, které byly založeny v roce 1580 jako dřevorubecká a uhlířská osada, užíváme příjemného dopoledne. Vše ale jednou končí, i to příjemné. Lenošilo by se fajn, ale je nutné pokračovat dále. Máme dnes před sebou opětovné stoupání na Králický Sněžník. A pěkně okolo přes sedlo Puchača a Malý Sněžník.

Vzhůru na Malý Sněžník

Obec Międzygórze opouštíme po žluté turistické značce, která se hned zpočátku sune vzhůru pěkně svižně hlubokým údolíčkem mezi vrchy Jawornica (769 m) a Jawor (830 m). Napřimuje se až u horské osady Jaworek Górny, kde se objevují nádherné horské louky plné rdesna hadího kořene, vstavačů a dalších chráněných rostlin. A také motýlů a brouků, takže musím zařadit entomologickou vložku.

Shazuji batoh a vybírám mezikroužky. Přece jen se tady musím s foťákem trochu poflákat. Tolik ohniváčků, modrásků, perleťovců, vřetenušek a dokonce hnědásků jsem na jednom místě již hodně dlouho neviděl! Tak to je skvělá odměna za krátký, ale strmý výstup.

Další trasa pokračuje mírně vzhůru po příjemné lesní cestě. Samozřejmě, že se kameraman na jednom rozcestí ztrácí, takže musím použít mobilu. Mimo signál. Naštěstí se "Bin Ládin" brzy vrací a můžeme pokračovat kolem vrchu Szeroka Kopa (875 m) na rozcestí s červenou a modrou značkou pod vrchem Wysoczka (1 195 m). Pokračujeme však po žluté až do sedla Puchača (1 108 m), kterým prochází státní hranice mezi ČR a Polskem.

V sedle stojí turistický přístřešek, vede odsud i běžecká stopa na Dolní Moravu (pouhé 4 km, jak lákavé sejít na pivo…). Na lumpárny však není čas, takže po zelené turistické značce pokračujeme vzhůru na hřeben a k vrchu Hraniční skály (1 319 m, polsky Goworek 1 320 m) hustým borůvčím a kvetoucí kosodřevinou. Jejich sytě zelená barva je fascinující a dodává okolním lesům i přes množství sušek fascinující ráz.

Z hřebene se z řady vyhlídek otevírají fantastické výhledy na Hanušovickou vrchovinu s Jeřábem (1 003 m) i klášterem Horní Hedeč, na Orlické hory i na protější hřeben Sušina - Podbělka, který hyzdí šílená konstrukce Stezky v oblacích na Dolní Moravě. Nechybí ani pohled na Klepý (1 144 m) s rozhlednou, významné evropské rozvodí. Voda odsud teče nejen do Černého a Baltského moře, ale také do moře Severního. Není divu, že Poláci tuto horu nazývají (výstižně) Trojmorski Wierch.

Králický Sněžník a nocleh u slona

Tento hřeben je velice krásný. Opravdu rád se tudy procházím. Brzy následuje Malý Sněžník (1 326 m). Jenže kolega kameraman trochu vymýšlí a pokračuje po hraniční stezce. Nejenže míjí Malý Sněžník, ale navíc pěkně ztrácí výšku. Já pokračuji po zelené značce za výhledů na Sněžník i na chatu, ale nedocházím až k chatě pod Sněžníkem. Zkratkou přecházím na červenou turistickou značku a kolem Vlaštovčích kamenů stoupám na Králický Sněžník, nejvyšší horu pohoří Králický Sněžník.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přestože se cestou pořádně flákám a opět se věnuji focení motýlů, na vrcholu Králického Sněžníku čekám přes půl hodiny, než se objevuje "Bin Ládin". Mám čas obdivovat hřeben Hrubého Jeseníku i jasně viditelný Praděd (1 492 m) s vysílačem. Původně jsem chtěl ještě pokračovat směrem na Sušinu, ale vidím to tak, že zůstaneme na Králickém Sněžníku, na jehož vrcholu se vyjímají ruiny rozhledny Wilhelswarte.

Protože ale na vrchu pořádně fouká a vítr je skutečně ledový a vlezlý, hledáme ochranu za pramenem řeky Morava u ruin bývalé Lichtenštejnovy chaty. Pěkně v závětří uleháme do trávy a pozorujeme zapadající Slunce. Chystám noční focení, takové slůně s hvězdami by jistě nebylo k zahození. Doufám, že to dnes vyjde a že stativ a další vercajk netahám zbytečně.

Před západem sluníčka přijíždí i nějaký cyklista. Neumí ale říci ani bú, takže konverzaci nenavazujeme. Nu což, se zbytkem peňola, kterého je tak akorát "do zubu" to nějak přežijeme…

• Trasa 2. dne na turistické mapě, celková trasa na turistické mapě

• Dokončení článku