Kovářova rokle, hezká túra v Broumovských stěnách

Loudací turistika s dětmi v Broumovských stěnách se zastávkou v bufetu U zeleného párku na Hvězdě

Kovářova rokle patří bezesporu k nejkrásnějším partiím Broumovských stěn. Strmá lesnatá, asi 1 km dlouhá a místy až 60 m hluboká rokle je ověnčena nádhernými skalními věžemi, které tady vymodeloval vítr a déšť v silných pískovcových vrstvách svrchněkřídového mělkého a teplého moře.

Kovářova rokle se stala jedním z cílů mé letní cesty do východních Čech a do Polska. Již jsem tady sice v minulosti byl, ale to je tak dávno, že zopakování škodit určitě nemůže. Navíc máme naplánován flákací den, takže Kovářova rokle je vhodným cílem.

Vyrážíme z naší základny v Hlavňově, kterou se stal Hostinec u Doležalů. Strejda zvaný Medvěd má nějaké zpoždění, tak s Míšou, vyrážíme napřed. Domluveni jsme, že to nejprve vezmeme na Hvězdu a teprve pak do Kovářovy rokle.

Čtěte také: Česká skalní města (2), Broumovské stěny

Míša jde ve svých oblíbených šatičkách a sandálech. Ráno si nedala říct. Sportovní oblečení je na túru přece lepší. Už, už se začala nafukovat, tak jsem toho lámání zanechal. Však víte, když se ženská nafoukne jako bublina. Velká nebo malá… Než malé parádnici zprotivit turistiku nutností převlékání, tak ať si to raději užije v čem chce.

Čekáme v Hlavňově u informačních tabulí a strejdy stále nikde. Zvažuji, že bychom vyrazili na Hvězdu po cestě, ale projíždějící motorkáři mě hned od tohoto úmyslu odradí. Ohlížíme se, zda-li není vidět Medvěda. Není…

Míříme tedy po červené k rybníku, u nějž se zastavujeme na houpačkách v sousedství místního hostince. Bohužel zavřeného. Míša objevuje kameny a dostává nápad, že by je všechny mohla naházet do rybníka. Nu což, času máme dost, dnešní kolečko je opravdu krátké a měli jsme jej v úmyslu pojmout rekreačně.

Kameny zmizely a malá turistka se začíná poohlížet po dalším vhodném vrhacím materiálu. Asi je nejvyšší čas zvednout kotvy. Kolem v maliní a tújích skrytého pomníku v místě, na kterém stála chalupa Jiřího Vostrého - Žitavce (1710-1760, exulant, pašoval do Čech církví zakázanou literaturu), se dostáváme na Dolní rozcestí v Kovářově rokli (534 m), na němž stojí velký turistický přístřešek.

Dosud to bylo téměř po rovince, nyní již ale konečně nabíráme výšku. Se stoupáním to ale rozhodně nepřeháníme, neboť jednak je dnešní túra o kouzelných zákoutích a parádních výhledech, ale také o malinách. Ty červené potvůrky, bobulky dozrávají kolem cesty v ohromujícím množství. Tomu nelze odolat. Do toho borůvky, kterých je ještě více, a pusa se rychle mění do modročernočervena…

Když už máme v sobě více malin, než kolik by spořádal medvěd (tentokráte nemam na mysli strejdu, ale medvěda hnědého), vydáváme se dále. Kolem krásné prolézací Mariánské jeskyně (krátká odbočka) se konečně dostáváme do skal. Mohutné pískovcové věže se zvedají do výšky 30, 40 i více metrů. Opravdu nádhera. Slovy těžko popsat, proto raději nechávám promlouvat doprovodné fotografie.

Následuje krásná prolézačka přímo na chodníku, schody a již jsme u jeskyně Kovárna s další pěknou prolézačkou. Pro děti učiněná atrakce. Přes rozcestí se zelenou turistickou značkou, která míří vlevo k parkovišti pod Hvězdou, se dostáváme přes pěknou louku s rozesetými skalními bloky na Horní rozcestí Kovářovy rokle (640 m). Vpravo se odpojuje zelená značka vedoucí k Supímu hnízdu, my se ale stále držíme naší červené značky.

Po kratším stoupání jsme již konečně na hřebeni Broumovských stěn, na rozcestí Nad Kovářovou roklí (665 m). Kolem skalních útvarů Sova a Bumbrlíček a přes další skalní tunel se konečně dostáváme na vyhlídkovou plošinu Skalního divadla. Výhled na skalní amfiteátr a do hloubi Kovářovy rokle je opravdu fantastický. Míše se líbí natolik, že ji z toho vyhládlo. Naštěstí jsem s sebou vzal svačinu, byť jsem počítal s občerstvením na Hvězdě.

Máme ale pěkné zpoždění, jsme dvě hodinky za plánem… Nu co, je nám to jedno. Ale jednou to není strejdovi Medvědovi, již nás netrpělivě shání telefonem: "No, kde jste, já již tady piju třetí pivo". "Tak si dej ještě čtvrté, my jsme záraz na Hvězdě". Chvíle se sice protáhla o nikoliv jedno, ale další dvě piva, když ale ono jsou ty Broumovky opravdu takové malebné a fotogenické. A jako stvořené pro loudací turistiku s dětmi…

Když jsme se konečně nabažili výhledů Skalního divadla, tak opravdu zvedáme zadky a míříme na Hvězdu. Cestou sice ještě poobdivujeme Ležícího mnicha, Želvu, Mušli a několik dalších skalních útvarů, konečně jsme ale na Hvězdě. Medvěd sice říkal, že nám ta chvíle trvala trochu dlouho, ale u piva a vynikajících párků vypadá spokojeně. Nakonec časovou jednotku "záraz" zná, byl se mnou dvakrát na Ukrajině. Ví tedy, že "záraz" (za chvíli) trvá asi tak 5 minut až 7 hodin…

Dávám si také pivo a objednávám jeden párek velikosti obrovité klobásy. Po těch malinách, borůvkách a svačině to Míša nemůže sníst a já dva párky také nedám. Ou, jak jsem se mýlil, párek v Míše zmizel celý! "Ukaž", zvedám ji ze židle a prohlížím ze všech stran, "nemáš v boku a nebo v břiše díru? Kam jsi to dala…" Ne nemá… Lepší šatit, než živit.

Objednávám tedy druhý párek (také máte rádi ty, co si nemohou objednat najednou?) a ještě jedno pivo se sodovkou. Medvěd, řka, že tedy půjde do Kovářovy rokle, se začíná balit. "Nedivoč, stejně začíná pršet," mírním jeho nadšení. A opravdu kapky deště začínají nesměle bubnovat na střechu z vlnitého plechu. Dává tedy další pivo, že počká, až se to přežene.

Kovářova rokle na turistické mapě

Při čekání si povídáme s příjemným obsluhujícím "Loupežníkem z Kovářovy rokle", který má na starost stánek "U zeleného párku", užíváme si pohledů na turistickou chatu Hvězda, dobrého piva a skvělých párků (z masa, nikoliv supermarketových sajrajtů) a na střídačku hrajeme s Míšou na schovku.

Nakonec ten déšť neustává. Z Kovářovy rokle asi nic nebude, stánek se za chvíli zavírá a navíc "Loupežník z Kovářovy rokle" nám nabízí odvoz do Hlavňova, kteréžto nabídky využíváme. Platíme překvapivě málo, "loupežník" nás buď šetřil a nebo snad pověsil bambitku na hřebík? Nevím, ale každopádně to byl příjemný den a "Loupežníkovi z Kovářovy rokle" ještě jednou alespoň takto na dálku děkuji. A jak by řekl Ivan Z., jenž nás již bohužel sleduje z obláčku - mělo to náboj.

Ten den jsme toho moc neušli. Celá naplánovaná trasa měřila pouhých 5 km a převýšení činilo něco málo přes 220 metrů. Potkali jsme ale spoustu fajn lidí, jednoho loupežníka a snědli asi po kilogramu malin a borůvek. Celkem jsem na této piditrase pořídil 85 fotografií…

Další související články: