Přechod Šumavy, rady pro přechod přes Šumavu

Jak přejít Šumavu? Pár užitečných rad pro přechod pohoří

Ať už jste zkušení turisté, kteří už vystoupali na několik x-tisícovek, nebo úplní "greenhorni," které láká zkusit pochodovat s těžkým batohem na zádech více dní v kuse a spát v přírodě, myslím, že Šumava má co nabídnout. Nedotčenou přírodu i nějaké turistické zázemí.

Nezbláznila jsem se! Ač je Šumava národním parkem (dokonce tím největším v ČR), je možné v něm legálně přespat. Slouží k tomu tzv. nouzová nocoviště. V celém NP Šumava jich je hned několik. Jedná se o nocoviště Hůrka, Poledník, Modrava, Bučina, Strážný, Nové Údolí a Pod Plešným jezerem.

Nocoviště je prostranství vymezené jakousi "ohradou," kde je možné strávit max. 1 noc, v čase od 18 do 9 h. Funguje celoročně. Můžete tu spát ve stanu, pod celtou či pod širákem, toto nijak omezeno není. Na každém nocovišti byl (minimálně) jeden stůl s lavicemi a 2 toibudky, které dokonce i z pohledu ženy označuji za použitelné až čisté, na některých byl dokonce i toaletní papír! Pokud náhodou nastane nějaká krize, z většiny nocovišť je to do nejbližší civilizace jenom kousek.

My jsme absolvovali pouze úsek Modrava - Pod Plešným jezerem. Každé nocoviště je jinak velké, asi nejmenší mi přišlo to na Bučině. Co se obsazenosti týká, musím říct, že o víkendových nocích (pá-so, so-ne) byl vcelku problém se na nocoviště směstnat, jinak to bylo naprosto bez problémů.

Vzdálenost mezi jednotlivými nocovišti není nikterak velká. Pohybuje se kolem 17 km, v závislosti na tom, kudy se vydáte. Přejít od jednoho nocoviště k druhému tak není problém. Tato vzdálenost vám dovolí si Šumavu opravdu užít a vychutnat, a ne ji jen ve stresu z plnění časového plánu proletět. Najdou se i tací, kteří Šumavu prochází "ob nocoviště." Tomu nahrává i terén: pokud zvolíte páteřní červenou trasu, převýšení nejsou nikterak velká (kromě přesunu Nové Údolí - Pod Plešným jezerem).

Trochu problém byl s vodou. Tu jsme většinou doplňovali v blízké civilizaci, protože u nocovišť pramínky či studánky nejsou (nebo jsme o nich alespoň nevěděli).

Na závěr pár neuspořádaných střípků, myšlenek, tipů, dojmů a poznatků pod čarou:

• Celá trasa: pokud budu někdy příště podnikat přechod Šumavy, projdu celou trasu s nocležišti, tedy ze Železné Rudy (první nocoviště: Hůrka).
• Vzdálenosti: vzdálenosti mezi nocležišti byly příjemné, denně cca 15 km. To se dá ujít i na těžko bez problémů, se spoustou zastávek a kochacích výhledů. Takováto vzdálenost umožní si Šumavu opravdu projít a vychutnat, ne jen proletět. Jít to ob jedno nocoviště - taky se dá (někteří z těch, které jsme potkali, to tak dělali), ale přijde mi to zbytečně uhnané.
• Profil: až na poslední den jsem si nepřipadala jako na horách. Profil byl opravu velmi mírný.
• Cyklisté: Šumava je evidentně zaslíbená cyklistům. Spousta cest je asfaltových nebo šotolinových. Některé cesty jsou cyklistům nepřístupné (např. červená přes Knížecí pláně) ale najdou se tací, co si z toho nic nedělají. Určitě se nebudu bránit tomu strávit některou z dalších dovolených na Šumavě s kolem.
• Voda: s vodou byl problém. Ač krajina nevypadala, že by trpěla suchem, studánky prostě nebyly (prakticky neexistují na mapě ani ve skutečnosti). Naštěstí bylo pod trase dost "občerstvoven," kde se dala voda doplnit.
• Informace: spousta informací všude! "Knihy" o jednotlivých obcích, naučné cedule NP Šumava k přírodě, super, takhle to mám ráda. Kdo chce, tak si přečte, komu se číst nechce, prohlédne si obrázky a nebo ceduli prostě mine.
• Příroda: rozmanitá. Většinou jsem si připadala jak v nějaké nížinné nivě a na horách. Les nejrůznější: les plný odumřelých, holých, ještě stojících stromů; mladý les, kde se menší a větší semenáčky smrků perou o místo s břízkami, jeřábi a dalšími stromy a keři; typická smrková monokultura.
• Oplocené ale prázdné "louky/pastviny": mimo cestu se téměř nedostanete. Všude je plot, drát, ohradník. Stád minimum, dokonce ty louky ani nevypadají, že by se na nich v posledních několika měsících něco páslo. Postupem času si všimnete spousty méně či více výrazných kamenných řad a netypických stromů (např. třešně) a začne vám docházet, že to nejsou pastviny, ale pozůstatky vymezených jednotlivých pozemků, které jsou ohrazené proto, aby tam zvědaví turisté nechodili. (nemám to potvrzené, to si myslím).
• Zavírací doba: počítat, že někam přijdete po 18. hodině a něco si tam dáte, se na této trase moc nedá. Na Bučině, rybárna ve Strážném i občerstvení v Novém Údolí zavírali v 18 h.