Poslední aktualizace: 5.5.2020 |
Treking > Treky, turistika > VVP Boletice, výšlap k pramenům řeky Blanice na Šumavě v Boletickém vojenském újezdu
VVP Boletice, výšlap k pramenům řeky Blanice na Šumavě v Boletickém vojenském újezduTúra v Želnavské hornatině, VVP Boletice a Blanice19.11.2011 | Roman Hradecký, www.slapoty.cz
Cesty se v Boletickém vojenském újezdu postupně zpřístupňují. Dnes jsou v okrajových částech proznačeny cyklotrasy a turistické stezky v délce desítek kilometrů, po kterých se dostanete na dříve zapovězená místa. Na vyznačené trasy se můžete vydat pouze ve volných dnech (so, ne a svátky). ![]() VVP Boletice v sobě skrývá Želnavskou hornatinu. Po 2. světové válce a odsunu německy mluvících obyvatel se prakticky vylidnila. Strategickou polohu pak využilo ve "studené válce" naše vojsko a tak zde dnes spatříte spoustu rozstřílených ruin v jinak velmi zachovalé krajině. Díky tomu jsme měli možnost obdivovat i její barevnost v začínajícím podzimu. Naše putování k pramenům Blanice a na vrcholy Lysé a Knížecího stolce vedlo po neznačených cestách. Problém jsme ale neměli. Kolem BlaniceAuta necháváme zaparkovaná v Arnoštově, kde se míjíme s asi desítkou myslivců, kteří nad ránem sledovali jelení říji. Přecházíme Blanici, tady již jenom malý potok a po asfaltové cestě míříme ke Zlaté. Horní tok řeky je zde důvodem ochrany u nás největší populace kriticky ohrožené perlorodky říční. Ta má svá raná vývojová stadia na prameništích řeky Blanice a v okolních mokřinách. Čtěte také: Vzhůru na Knížecí stolec Mlhy pomalu ustupují nízkému ostrému slunci. Za Křišťanovickmý vrchem slyšíme pořvávat jeleny. Jsme ale dost hluční a oni daleko, a tak nám nějaké bližší seznamování nehrozí. Cestou "Skládky" se asi po hodině dostáváme k rozcestí na Zlaté. Tady si hážeme korunou, aby za nás rozhodla kudy jít dále. Jasný postup k Lysé prohrává s Luďkem navrženou, neznámou trasou přes Přední a Zadní Bor. Díky tomu se také zanedlouho dostáváme k nově vyznačeným pramenům Blanice. Prameny jsou spíš mokřady na náhorní plošině, kde jen těžko budete ochutnávat pramenitou vodu. Výstup na Lysou![]() Všude kolem je mnoho zřícenin. Míjíme Zlatou, Květnou, bývalý Přední Bor a další zaniklé vísky nebo samoty a dostáváme se k hrázi nového rybníka. Otužilec Luďa se hned vrhá do chladných vod a my ostatní pauzu využíváme k menší svačince. Je poledne a slunce hřeje příjemně do zad. Kocháme se krásnými rozhledy po okolí. Původně volná krajina pozvolna zarůstá listnatými stromy a pestrost našim pohledům dodávají především rudě se zabarvující javory. Vystoupáme na menší návrší, odkud vidíme i hladinu Olšiny, rybníka nedaleko Černé v Pošumaví. Stále musíme pokračovat směrem k Polné, až konečně stará cesta odbočuje vpravo, správným směrem k Lysé. Pod námi pramení Borský potok a my stále stoupáme vzhůru. Míjíme několik posedů a po hřebeni míříme přes louku přímo k vrcholu Lysé. Z této strany se jde dobře, podařilo se nám trefit správný směr, aniž jsme si zašli. Procházíme lesem s výhledy do vnitrozemí k nedalekému Libínu a mezi skalkami dorážíme poslední výškové metry. Celá Lysá (1 228 m) je podobně jako nedaleký a zřetelně viditelný Knížecí stolec poseta skalami. Lezeme na samotný vrchol, který je o 2 m vyšší než známější Knížecí stolec a je tak i nejvyšším bodem Želnavských hor. Knížecí stolecSnadno se domlouváme na dalším postupu na Knížecí stolec. Na něm jsme byli v podobné sestavě loni na jaře. Za 30 minut jsme na vrcholu. Posezení je tu ideální, zkrátka jako u stolce. ![]() ![]() Rozhlížíme se kolem dokola, protože vrch je po Kirillu stále holý a přehledný, a vyměňujeme si zážitky s několika dalšími turisty. Velká většina z nich přijela na kolech. Překvapením je zde nahoře modře značená, nová turistická značka, která vede ze Záhvozdí. V dáli vidíme v mlžném oparu i vrcholky Alp. Dolů sestupujeme západním směrem na cestu, která vede od zmíněného Záhvozdí a také oklikou k Arnoštovu. ![]() ![]() Na rozcestí jdeme vpravo sestupem k Dlouhému hřbetu, který chceme přejít. Tady nám
stezka mizí v mlází a tak scházíme přímo dolů k Dlouhohřbetskému potoku a lesní cestě,
která nás již vede po vrstevnici až pod Černou stěnu. Za ní zabočujeme po těžkou
technikou rozryté cestě doprava k Blanici. Přibrzdí nás až kousek mokřin nad potokem.
Celá trasa byla dlouhá odhadem 25 km a s přestávkami jsme ji šli necelých osm hodin. Na turistických mapách je mnoho cest ve VVP zaneseno chybně, některé přebývají, další nejsou zaznamenány a tak je dnes pro lepší orientaci možné využít z internetu letecké foto. Převýšení nějaké bylo, ale díky pozvolnému stoupání až na Zadní Bor nepříliš náročné. Nebýt Knížecího stolce a cyklistů, nepotkali bychom ani živáčka. ![]() ![]() ![]() Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názorDalší související články:+ Stezkami starých Keltů na Šumavě+ Vzhůru na Knížecí stolec + K prameništi říčky Řezné + Pohodová Vydra, dramatická Křemelná + Toulky Šumavou, Plechý a Třístoličník + Nouzová nocoviště na Šumavě + Novými turistickými přechody na Roklan a Luzný + Šumava - zelená střecha Evropy; bytování a turistické chaty na Šumavě, nouzová nocoviště + Poledník (1 315 m) neboli Mittagsberg + Cesta k jezeru Latschensse + Výstup na zakázanou horu + Na Šumavě se otevírají další tři turistické přechody + Za unikáty Šumavy a Bavorského lesa |
|