Řeka Bóbr, vodácká turistika v sousedním Polsku

Vodácká turistika v Polsku, řeka Bóbr

Každoročně jezdíme s holkama na prodloužený víkend do Alp, tak proč neudělat změnu a nejet na vodu. České řeky dáváme na jaře, dřív než se promění v ucpané dálnice a nebo vyschnou, ty na Slovensku jsou zase daleko a tak volba padá na dlouho odkládaný Bóbr. Je to řeka pramenící v Čechách u Žacléře a po dvou kilometrech překračuje hranici do Polska.

Napřed volíme horní tok, kde je po deštích dost vody, ale jak se blíží odjezd, jsme nuceni vyrazit na spodní část toku. Zcela netradičně se k nám na poslední chvíli přidá Láďa s rodinou.

V pátek odpoledne, začátkem června přijíždíme do Boleslawiec. Tam jsme projeli pět kiláků po každém břehu a jediné použitelné místo bylo ve městě, kam chodí pejskaři a bylo znát, že se tu táboří běžně 51.2762542N, 15.5554747E. Stavíme stany, děláme oheň, buřty, čaj a o půlnoci dorazí Láďa a spol.

Ráno holky nafukují lodě a já s Láďou převezeme jedno auto do Szprotawy, kde plánujeme skončit. Poměrně pozdě vyrážíme, jsme zhruba na 140. km. Hned kousek je provalený jez, který bez problémů sjíždíme. Podle průvodce míjíme jedno tábořiště a plujeme dál, vyspat se dá kdekoliv. Bohužel ne v tomhle úseku.

Řeka se kroutí, břehy jsou vysoké, strmé a písečné. Často se musíme proplétat popadanými stromy. Pokud najde Láďa něco na spaní, nelíbí se mi to. A naopak. Šeří se, když za silničním mostem do Trzebien najdeme plácek na spaní, jsme na 123. km. Dvě zanesená ohniště, ale co se dá dělat, připravíme dříví a jdeme se koupat.

Ráno si dopřáváme další luxusní koupačku, voda je jak kafe. Po snídani nasedáme, máme v úmyslu dorazit do Szprotawy a tam spát, podle průvodce tam má být tábořiště. Po chvíli nás čeká vzdmutí před jezem. Tady bych rád zmínil Ambru, fenku českého fouska, která sice jede s námi, ale z nějakého důvodu ignoruje lodě a celou cestu plave, nebo brodí, má to výhodu, že víme, kde se dá lehce plout a totiž vždy na opačné straně, než je ona. Ale dlouhé úseky před jezy, kdy vytrvale plave, ji všichni obdivujeme.

Jez přenášíme a prakticky od něj se dá spát kdekoliv. Pod ním je málo vody, protože její nemalou část bere náhon, zaskočí nás tu kluci na čtyřkolkách. Sice slušní, ale hluční. Následuje lehce sjízdný stupeň, pak na písečné mělčině stavíme na oběd a dohadujeme se jak dál. K autu je to ještě daleko.

Rozhodujeme se ukončit to Bobrowicích. Připlouváme k jezu v Leszno Górne. Ten se má přenášet zleva, ale tam se zasekáme v trnitém porostu. Napravo se nám podaří přirazit ještě před nějakou továrnou, přenášení by bylo dlouhé a tak Láďa se Zuzkou, jedou stopem pro auto a já z holkama balíme lodě. Začíná pršet, ideální konec na 112. km.

Jdeme vybrat nějaký prachy. Nevím, co jsme navolili na bankomatu, ale nejmenší částku mi nabídl 1 000 zlotých. Zdálo se mi to divný, ale moje dcerka, čerstvá maturantka mi vysvětlila, že 6 jejich je 1 naše, tak navolím 1500 a zmáčknu OK. Prakticky vzápětí mi opět naskočí mozek a je mi jasný, že tuhle akci se můžeme rozšoupnout. Jdeme tedy do hospody a potom začneme shánět místo na spaní. Dostat se k řece je problém téměř nemožný, břehy jsou strmé a kolem neproniknutelný porost. Tedy opět stany.