Čeleď vrubounovití (Scarabaeidae), velmi užiteční brouci

Vrubounovití (Scarabaeidae) - velice rozmanitá a druhově bohatá čeleď brouků

Vrubounovití (Scarabaeidae) jsou velice rozmanitou a druhově bohatou čeledí brouků. Mezi vrubounovitými (Scarabaeidae) nalezneme jak malé, jen 2 až 3milimetrobé brouky, tak středně velké (10 - 20 mm) tak i velké druhy brouků dorůstající 70 mm. V tropech brouci rodů Dynastes a Goliathus dorůstají i 100 až 120 mm.

Brouci čeledi vrubounovití jsou obvykle jednobarevní, někdy skvrnití. Jen velice málo druhů je nápadně zbarvených, přestože kovové zabarvení různých odstínů není až tolik výjimečné. Brouci mají tělo obvykle silně vyklenuté, jen některé druhy jsou protáhlé. Častý bývá sexuální dimorfismus.

U nás žije asi 200 druhů brouků z čeledi vrubounovití (Scarabaeidae), celosvětově je však známo přes 20 000 druhů. Brouci žijí nejen v lesích, ale i ve stepích, polích, zahradách a dokonce se nevyhýbají ani ruderálům. Rozšířeni jsou od nížin po horské oblasti, největší počet druhů je ale vázán na teplé a nížinné oblasti. Některé druhy jsou aktivní ve dne, jiné zase za šera a nebo v noci. Často přilétají ke zdrojům světla.

Potrava vrubounovitých brouků je různorodá stejně jako samotná čeleď. Některé druhy se živí rostlinnými pletivy, pylem a nebo olizují prýštící mízu stromů, jiné si pochutnávají na exkrementech a nebo dokonce na kadáverech.

Podle hlavních znaků a přijímané potravy se vrubounovití dělí na dvě velké skupiny čeledí - Scarabaeidae laparosticti a Scarabaeidae pleurosticti. První skupina brouků je převážně koprofágní případně nekrofágní. Jejich krovky pokrývají celý zadeček a tykadlový vějířek je tvořen třemi články. Druhá skupina brouků je zpravidla fytofágní a nebo saprofágní. Krovky obvykle zcela nezakrývají konec zadečku a vějířek na tykadlech je složen ze 3 až 7 článků.

U velké části vrubounovitých brouků je vyvinuta péče o potomstvo. Někdy spočívá pouze v tom, že samička naklade vajíčka do míst, kde larvy naleznou dostatek potravy, řada druhů však vyhrabává podzemní chodby a nebo dutiny, do kterých natahá (zpravidla) trus obratlovců.

i několik let. U některých brouků dochází k rojení. Například u chroustů. Z našich brouků patří mezi vrubounovité například hnojník obecný (Aphodius fimetarius), Scarabaeus laticollis, chroust obecný (Melolontha melolontha), listokaz zahradní (Phyllopertha horticola), zdobenec skvrnitý (Trichius fasciatus) či zlatohlávci. Například zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata) a nebo zlatohlávek skvostný (Cetonischema aeruginosa). A také jeden z našich nejkrásnějších a největších brouků - nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis).