Zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta) je poměrně drobný zlatohlávek
o velikosti pouhých 8 až 12 mm. Zlatohlávek tmavý je tedy ve srovnání s jinými druhy
našich zlatohlávků opravdu drobnějším druhem brouka z čeledi vrubounovití (Scarabaeidae).
Ve starší literatuře je uváděn také jako zlatohlávek skvrnitý.
Zlatohlávek tmavý má rýhované krovky leskle černé barvy. Nakonec tomu vděčí za své druhové
jméno. Krovky, stejně jako štít jsou posety bílé skvrny. Zbarvení tohoto druhu zlatohlávka bývá
však proměnlivé, v literatuře jsou zdokumentování bílí jedinci bez skvrn.
Zlatohlávek tmavý je rozšířen po celé střední a jižní Evropě. Areál rozšíření zasahuje
ale i do severní Afriky a na východě po podhůří Kavkazu a do Malé Asie. V našich geografických
šířkách se jedná o poměrně běžný druh, se kterým se můžeme setkat jak v nížinách, tak i v horských
oblastech od května do července / srpna. Přednost dává slunným a teplým stanovištím na
vápencovém podloží - okrajům lesů, skalním lesostepím, ale také na rumištích, polích atd.
Dospělí brouci se živí pylem různých květů. Nejčastěji je spatříme na pcháčích, miříkovitých,
kopretinách, chrastavci a dalších druzích. Rohlíčkovitě zahnuté larvy zlatohlávka tmavého, které
dorůstají délky 30 až 40 mm, se živí kořínky a nebo odumřelými částmi rostlin. Proto je lze často
spatřit na kompostech atd. Po asi třech měsících se larva kuklí a ještě na podzim se líhnou
dospělci, kteří přezimují. Zlatohlávek tmavý má u nás pouze jednu generaci.
Zimní období přečkávají dospělci. Obvykle v půdě a nebo hrabance. Ze svých úkrytů
vylézají ve druhé polovině dubna a nebo v květnu. V závislosti na klimatických podmínkách.
Poslední kusy naopak můžeme spatřit v září a někdy dokonce v říjnu či listopadu.
