Argynnis paphia - perleťovec stříbropásek, motýli

Hbitý letec lesních pasek a luk

Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia) je opravdu krásný motýl obývající lesní paseky, louky a podobná stanoviště. Perleťovce můžeme také zahlédnout v nivách řek. Zpravidla prosluněná stanoviště. Perleťovec stříbropásek je u nás poměrně hojný, od nížin až po horské oblasti do nadmořských výšek okolo 1 500 m až 1 700 m. Motýl upoutá svou velikostí, vždyť rozpětí jeho křídel činí 55 až 65 mm.

Perleťovec stříbropásek se v naší přírodě objevuje od června až července do září. Areál jeho rozšíření je však mnohem větší a zahrnuje prakticky celý boreální pás Evropy a Asie. U nás se objevuje pouze jedna generace. Dospělci se živí nektarem a nebo medovicí mšic.

Nápadná je odlišnost samečků a samiček perleťovce stříbropáska. Sameček je větší a má o poznání světlejší zabarvení. Navíc má na žilkách předních křídel nápadné černé voničkové pruhy. Na rubu křídel se objevují tři stříbřité proužky, podle kterých dostal tento druh perleťovce své druhové jméno. Ty jsou doplněny žlutozeleným poprášením, které u perleťovců nemají obdoby.

Čtěte také: Perleťovec malý: Fotogenický motýl s perleťovými skvrnami na křídlech

Perleťovec stříbropásek je navíc značně proměnlivý druh. Například v pohoří Burda na jihu Slovenska se objevuje zajímavá forma samičky zvaná valesina Esp. Jde o samičky s jednobarevnou světle šedou barvou a černou kresbou.

Přestože je perleťovec stříbropásek poměrně hbitý letec, nepatří k příliš plachým motýlům. Proto je i jeho fotografování mnohem snazší, než je tomu u jiných druhů perleťovců. S oblibou usedá na květech bodláku a nebo ostružin. Spatřit jej lze ale i na vlhkých místech a u kaluží, kde saje vodu. Mnohdy se zde slétne i větší množství perleťovců, jak nakonec dokazuje i přiložený snímek.

Housenky, podobně jako u jiných druhů perleťovců, nalezneme obvykle na violkách. Samička ale vajíčka neklade na violky, nýbrž na kůru stromů ve výšce okolo jednoho metru. Vždy ale poblíž porostů violek.

Housenky sytě černé barvy s širokým hřbetním pruhem žluté barvy se líhnou až pozdě na podzim a vzápětí hibernují. Žír zahajují až dalšího roku na jaře. Obvykle na listech violky, méně často na listech maliníku i dalších rostlin. Potravu přijímají zpravidla v noci a přes den se skrývají.

Cesta SNP: Devín - Dukla - Nová Sedlica (11)

Ráno vstávam spolu so slnkom. Rozlepujem oči a prvé čo uzriem je asi 30 slimákov nalezených medzi obe vrstvy…

Corno Grande neboli Velký roh, túra na nejvyšší horu v Apeninách…

Hora Corno Grande (2 912 m, v některých mapách 2 914 m) je nejvyšší horou celých Apenin. Corno Grande…

Góry Bialskie: Neznámé sudetské pohoří v sedle kola

Jezdit na dovolenou na přelomu května a června je skvělé. Počasí přiměřené, v horách ani živáčka. Dokonce…

Starohorské vrchy křížem krážem, dvoudenní túra po…

Starohorské vrchy jako soused mnohem známější Velké Fatry resp. Nízkých Tater stojí tak trochu…