Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia) je opravdu krásný motýl
obývající lesní paseky, louky a podobná stanoviště. Perleťovce stříbropáska můžeme také
zahlédnout v nivách řek. Zpravidla prosluněná stanoviště. Perleťovec stříbropásek je u nás
poměrně hojný, od nížin až po horské oblasti do nadmořských výšek okolo 1 500 m až 1 700 m.
Motýl upoutá svou velikostí, vždyť rozpětí jeho křídel činí 55 až 65 mm.
Perleťovec stříbropásek se v naší přírodě objevuje od června až července do září. Areál
jeho rozšíření je však mnohem větší a zahrnuje prakticky celý boreální pás Evropy a Asie.
U nás se objevuje pouze jedna generace. Dospělci se živí nektarem a nebo medovicí mšic.
Nápadná je odlišnost samečků a samiček perleťovce stříbropáska. Sameček je větší a má
o poznání světlejší zabarvení. Navíc má na žilkách předních křídel nápadné černé voničkové
pruhy. Na rubu křídel se objevují tři stříbřité proužky, podle kterých dostal tento druh
perleťovce své druhové jméno. Ty jsou doplněny žlutozeleným poprášením, které u perleťovců
nemají obdoby.
Perleťovec stříbropásek je navíc značně proměnlivý druh. Například v
pohoří Burda na jihu Slovenska se objevuje zajímavá forma samičky zvaná valesina Esp.
Jde o samičky s jednobarevnou světle šedou barvou a černou kresbou.
Přestože je perleťovec stříbropásek poměrně hbitý letec, nepatří k příliš plachým
motýlům. Proto je i jeho fotografování mnohem snazší, než je tomu u jiných druhů perleťovců.
S oblibou usedá na květech bodláku a nebo ostružin. Spatřit jej lze ale i na vlhkých místech
a u kaluží, kde saje vodu. Mnohdy se zde slétne i větší množství perleťovců, jak nakonec dokazuje
i přiložený snímek.
Housenky, podobně jako u jiných druhů perleťovců, nalezneme obvykle na violkách.
Samička ale vajíčka neklade na violky, nýbrž na kůru stromů ve výšce okolo jednoho
metru. Vždy ale poblíž porostů violek.
Housenky sytě černé barvy s širokým hřbetním pruhem žluté barvy se líhnou až pozdě
na podzim a vzápětí hibernují. Žír zahajují až dalšího roku na jaře. Obvykle na listech
violky, méně často na listech maliníku i dalších rostlin. Potravu přijímají zpravidla
v noci a přes den se skrývají.
