Monitoring medvědů v NP Malá Fatra, fauna na Slovensku

Monitoring medvědů na Malé Fatře ve dnech 15. až 17.6.2012

Správa Národního parku Malá Fatra ve spolupráci s Fatranským spolkom zorganizovala ve dnech 15. – 17.6.2012 monitoring medvěda hnědého na Malé Fatře. Letos se jednalo už o 10. ročník systematického sledování medvědů v tomto pohoří.

Akce každoročně probíhá za významné spoluúčasti dobrovolníků ze Slovenska i České republiky. Do monitoringu se zapojili také zaměstnanci Hnutí DUHA Olomouc a dobrovolní členové Vlčích hlídek, kteří především v zimním období mapují přítomnost velkých šelem v CHKO Beskydy.

Cílem monitoringu je obsadit během tří dnů co největší počet stanovišť, ze kterých je možné medvědy pozorovat, a přitom popsat jejich velikost, zbarvení nebo chování. Takto sbíraná data umožňují získat informace o časově-prostorové distribuci medvědů, vazbě na prostředí, a také orientačně odhadnout jejich pohlavní a věkovou strukturu nebo početnost.

Je důležité upozornit, že pohyb mimo značené turistické chodníky je v NP Malá Fatra přísně zakázán a často kontrolován stráží přírody. V tento termín však byl účastníkům mapování pohyb umožněn i mimo vyznačené chodníky. Bylo totiž třeba, aby se mapovatelé dostali na přidělené pozorovací lokality.

Čtěte také: S medvědy v zádech (2), jak se chovat při setkání s medvědem

Termín byl vybrán záměrně na období páření medvědů, protože v tuto dobu je jejich aktivita nejvyšší. Navíc medvědi využívají horské a podhorské louky k pastvě na ještě svěží trávě, takže je pravděpodobnost přímého pozorování poměrně vysoká.

V pátek ráno jsem se vydal ze Správy NP Malá Fatra ve Varíně na přidělenou pozorovací lokalitu pod Malým Kriváněm. Konkrétně se jednalo o Mojský Grúň, který je jižní rozsochou Malého Kriváně. Vrchol je z větší části porostlý kosodřevinou, nevede na něj žádný turistický chodník.

Z Varína jsem vyrazil nejdříve po zelené turistické značce, ale po chvíli jsem se napojil na žlutou značku, která vedla přes louky na úpatí hor. Tušil jsem, že bych i tu mohl mít nějaké zajímavé pozorování medvědů, ale místo toho jsem vyplašil pravděpodobně kuřata jeřábka lesního. Z vysoké trávy se rozletěly na všechny strany a posedali na okolní lísky a do větví samostatně stojících smrků.

Po tomto prvním setkání s "fatranskou divočinou" jsem dále pokračoval po modré turistické značce dolinou Kúr. Cesta byla nejdříve dost nezáživná po asfaltové cestě, ale pak se změnila v pravé fatranské stoupání, které bylo zpestřeno brodění jednoho potoka. U hranice rezervace Suchý jsem našel u krmelce starší tzv. medvědí strom. Bylo však vidět, že dnes už k němu medvědi nechodí, protože v kůře bylo jen pár starých chlupů.

Taky jsem měl cestou štěstí na setkání s našim jediným jedovatým hadem a to zmijí. Potkali jsme se přímo na turistickém chodníku. Zmije se nehodlala vzdát své pozice a mínila pokračovat v cestě chodníkem. Musel jsem tedy dát hadovi přednost a ustoupit mu z cesty.

Po šesti hodinách jsem se přes sedlo Priehyb a vrchol Malého Kriváně dostal konečně na svou lokalitu. V blízkosti pozorovacího místa jsem našel starý vlčí trus. Měl jsem výhled hlavně do žlabu pod Malým Kriváněm, ale mohl jsem dobře pozorovat i vzdálené svahy pod Velkým Kriváněm.

Jen co jsem se pořádně usadil na hřebínku odkud jsem měl nejlepší výhled, uviděl jsem svého prvního letošního medvěda. Bylo 15:30, když jsem zahlédl tmavý bod pod Pekelníkem. Díky dalekohledu, jsem mohl medvěda pozoroval lépe, ale vzdálenost byla značná (více než 1 km), takže se dalo spíše jen tušit co medvěd dělá. Medvěd se popásal a postupně došel až k sedlu, kde se mi pak v 16 hodin ztratil z dohledu.

V 18:40 se objevil znovu přímo ve svahu Pekelníka a zde setrval až do tmy. Ve 20 hodin se cca 500 m od něj objevil další, tentokrát trochu větší medvěd, kterého jsem též pozoroval až do tmy. Vzhledem k tomu, že vzdálenost byla velká, netroufám si odhadovat, jakého byli pohlaví a kolik vážili.

V žlabu pod Malým Kriváněm se od cca 17 hodin pásly různé skupiny laní a jelenů, kterým teprve rostlo paroží. Medvěd se v mé blízkosti neobjevil. Pohodu pasoucích se jelenů jen občas narušil srnec, který v údolí výstražně štěkal. Co ho vyrušilo, jsem však nezjistil.

Zajímavé bylo sledovat také vrchol Malého Kriváně. Do cca 19 hodin byl skoro pořád v obležení turistů, ale od cca 20 hodiny patřil vrchol krkavcům. Těsně před západem Slunce jsem měl ještě pozorování orla skalního, který se usadil na kámen u Ostredku, což další rozsocha od Malého Kriváně. Poseděl si tam snad půl hodiny a pak se nenápadně vytratil.

Noc byla krátká, protože pozorovat se dalo už od 3:45. Opět se na loukách pode mnou pásly skupinky jelenů. Pravidelně jsem blízké i vzdálené louky kontroloval dalekohledem. Najednou jsem v 6:30 zahlédl přímo ve svahu pod Malým Kriváněm medvěda. A nebyl sám. Byla to medvědice, která vodila dvě medvíďata.

Medvědice šla úbočím a přitom se klidně popásala. Medvíďata odbíhala do kosodřeviny a proháněla se. Medvědice došla až ke sněhovému poli, které začala pozvolna přecházet. Toho využili malí medvídci, kteří se klouzali jak malé děti. Navzájem si podráželi nohy a házeli se do sněhu. Když jedno medvídě zavadilo o matku, tak ta pro hru neměla moc pochopení. Kousla mládě za krk a ještě ho plácla po zadku až se sklouzlo po sněhu až dolů.

Medvědice vyšla až na hřebínek Mojského grúně. Myslel jsem, že hřebínek přejde a bude pokračovat do protější doliny, ale ona si to namířila loukou a pak chodníčkem v kosodřevině přímo ke mně. Medvíďata jí byly v patách. Pořád jsem si říkal, že určitě z hřebene uhne a půjde do doliny. Jenže ona pořád pokračovala celkem svižně pořád blíž a blíž. Pohyb jsem zjišťoval podle hýbající se kosodřeviny.

Zhruba 30 metrů ode mě jsem ji viděl na malém ostrůvku trávy, který nebyl zarostený klečí. Bylo jasné, že mě medvědice necítí. Nechtěl jsem riskovat bližší setkání, tak jsem si ze svého místa stoupl, abych se medvědici ukázal. Medvědice si mě okamžitě všimla. Najednou si ke mně stoupla bokem a začala kroutit hlavou ze strany na stranu. Byla asi dost zmatená, protože mě asi pořád nezavětřila. Myslel jsem, že medvědice odejde, ale ona pořád jen stála a kroutila hlavou.

Po pár minutách se rozhodla, že bude pokračovat v cestě ke mně. Klepl jsem tedy jednou turistickými hůlkami. Po tomto zvuku už medvědice nepřemýšlela o další cestě ani chvilku. Okamžitě vystartovala z kopce dolů jako tank. Její pohyb jsem sledoval jen díky hýbajícím se větvím kosodřeviny. Medvědice utekla i s mláďaty do žlabu pod Malým Kriváněm.

Trochu mě pak mrzelo, že jsem medvědici vyrušil. Posledních 30 metrů, by však byla medvědice ukrytá v kosodřevině a když by z ní vyšla, asi by byla nemile překvapena mou přítomností. Byl jsem se pak podívat na místo, kudy medvědice utíkala a docela jsem to nechápal. Kdybych tím porostem kleče chtěl projít já, tak snad nemám vůbec šanci. Pro člověka je to totálně neprůchodné, ale pro medvěda hračka.

Podařilo se mi najít také stopu medvědice, která byla na šířku měřila cca 11 cm. Mohla vážit do 100 kg. Sněhové pole využila cca v 11 hodin ke chlazení také laň. Celý den bylo velké horko, takže zvěř nebyla zdaleka tak aktivní jako předešlý den.

Po doplnění vody a setkání s některými mapovateli, jsem se na své pozorovací místo vrátil před 17. hodinou. Sobotní večer však moc pozorování nepřinesl. Na louky vyšlo tentokrát jen pár jelenů. Po 20 hodině se ve žlabu pod Malým Kriváněm objevil medvěd, který tam setrval až do tmy. Vzdálenost pozorování však byla opět značná. Bylo však evidentní, že medvěd se zase pase.

Také noc byla i přes poměrně čerstvý vítr poměrně teplá, což se projevilo na ranním pozorování, kdy jsem za celé dopoledne zahlédl jen jednu laň. Krátké se mi ještě za svítání naskytla možnost pozorovat útok orla skalního pravděpodobně na mladou srnku nebo lišku (kvůli světelným podmínkám a rychlému pohybu zvířete, se to nedalo identifikovat přesně).

Kousek od vrcholu Malého Kriváně několikrát za sebou orel zblízka nalétával na svoji kořist, která mu však úspěšně pláchla do ostrůvku kleče, kde dravec neměl šanci. Další zpestření dopoledního programu mi dělala myš, která běhala kolem mě a schovávala se mi pod spacák a karimatku.

Po 11. hodině jsem spolu s Dajou a Mirkem opustil Mojský grůň a sestupovali jsme vyšlapanými chodníčky mezi kosodřevinou a borůvčím do údolí. Procházeli jsme pěkným medvědím biotopem, který je atraktivní hlavně v době zralosti borůvek. V nižších částech lesa jsme narazili na rozhrabanou kládu a mladý smrk, na kterém medvěd zanechal své stopy. A aby toho nebylo málo, tak jsme na jedné svážnici našli pěkné rysí stopy.

Myslím, že letošní monitoring, aspoň mě, vyšel výborně. Byl jsem na této akci už po páté a ještě ani jeden ročník mě nezklamal. Pokaždé jsem byl někde jinde a pokaždé to stálo za to.

Ne každý rok se poštěstí pozorovat přímo medvěda, ale už samotný pobyt v místech trvalého výskytu této šelmy je pro mě velkou zkušeností, protože pobytové znaky se tu dají najít opravdu každý rok. Pak to můžu aspoň částečně zúročit při pátrání po medvědech u nás v Beskydách. Jsem rád, že jsem se této akce mohl zúčastnit…