Cervus elaphus (jelen evropský). Cervidae

Základní letní zbarvení jelenů má červenohnědé tóny, zimní srst bývá rezavohnědá až šedá, šedohnědá. Během říje a v zimě mají samci i zřetelnou hřívu. Mláďata (kolouši) jsou zřetelně skvrnití. Přebarvování probíhá vždy na jaře a na podzim. Jelen evropský z řádu sudokoptníci (Cetartiodactyla) je největším představitelem čeledi jelenovití (Cervidae) u nás.

Východně od našich hranic, na Slovensku, se stýkají populace dvou poddruhů našich jelenů. Je to jelen evropský středoevropský označovaný také jako západní (Cervus elaphus hippelaphus) a jelen evropský karpatský (Cervus elaphus montanus). Areál rozšíření jelenů zahrnuje velkou část Eurasie. Od Britských ostrovů až po podhůří Himalájí.

Karpatští jeleni mají mohutnější tělo a zřetelně silnější paroží, než jeho západoevropští příbuzní. Jistě jste si při toulkách přírodou všimli nápadného rozdílů mezi vzrůstem jelenů u nás a nebo těch na středním či východním Slovensku. Jeleni středoevropští dosahují hmotnosti zpravidla do 160 kg, zatímco jeleni karpatští až 250 kg. A ty největší kusy dokonce až 350 kg.

V přírodě se jeleni dožívají asi 12 let a více. Jejich přirozenými nepřáteli jsou vlci, výjimečně třeba i medvědi. Mládě dokáže strhnout i dospělý rys. Při obraně se jeleni velice zdatně brání kopáním předníma nohama. Ostrohranná kopýtka mohou být velice nebezpečnou a účinnou zbraní. No však mají jeleni na svědomí více zranění lidí, než kolik jich mají na svém kontě medvědi. Stačí si prolistovat lovecké časopisy. Zejména během říje by do lesů neměli chodit se psy, kteří nejsou na vodítku. Právě díky psům, kteří jelena dovedou ke svému páníčkovi, je každoročně zaznamenána řada napadení člověka jelenem.

Jelen evropský žije ve stádech oddělených podle pohlaví. Samice s kolouchy v počtu až 50 jedinců a odrostlí samci, kteří vytvářejí mládenecké skupiny. Dospělí samci žijí samotářsky, ke stádu se připojují na krátkou dobu pouze v době říje, v září až říjnu, tedy při plození budoucího pokolení. Tehdy jeleni zápasí o samice a vytvářejí si malé harémy. Zápasy během říje jsou doprovázeny hlasitým troubením a rykotem. Během té doby samci nepřijímají potravu a mohou ztratit ač čtvrtinu své tělesné hmotnosti.

Březost trvá 8 měsíců. Přes zimu zůstává zárodek v děloze v latentním stavu, vývoj začíná až v brzkých jarních měsících. Mláďata se rodí na začátku léta následujícího roku, obvykle na přelomu května a června. Většinou se rodí jen jedno mládě, občas se ale mohou vyskytnout i dvojčata. Laně pohlavně dospívají asi ve dvou letech, samci se páří nejdříve asi v pěti letech. Mláďata se ihned po narození stavějí na nohy a jsou velice čilá. Matky je kojí po dobu asi čtyř měsíců.

Dospělí jeleni shazují paroží v období od února do dubna, nové parohy pak rostou asi 90 aý 100 dní. Nové parohy jsou potaženy tenkou a citlivou vrstvou kůže, tzv. lýčím. To paroh vyživuje. První parohy rostou samcům asi ve druhém roce života. Již ale v půlroce u nich vyrůstají pučnice a v roce až 30 cm dlouhé růžky, tzv. výsady. Ty shazuje v následujícím roce v květnu. Takovému mladému jelenovi říkají myslivci špičák.

Ve druhém roce, jak uvádím výše, se objevují první parohy s výsadami, které shazuje již jako dospělý jelen, tedy v únoru až dubnu. Velikost paroží se u jelenů zvětšuje do 12. roku života, ty nejstatnější kusy mohou dosáhnout stádia čtyřiadvacateráka, výjimečně i více. Po 12. roce života se již paroží jelenů začíná zmenšovat. Takovýmto jelenům se v myslivecké hantýrce říká zpátečníci. K růstu parohů je zapotřebí velké množství vápníku, který jeleni získávají i na vrub částečného odbourávání kostí. Vzrostlé parohy jsou vytvořeny z čisté kostní hmoty, ale bez jakéhokoliv prokrvení a nebo kostní dřeně.

Přes den jeleni zpravidla odpočívají v úkrytu hustého lesa. Milují listnaté a smíšené lesy s mýtinami. Na pastvu vycházejí za soumraku a v noci. Původně ale jeleni dávali přednost otevřené krajině a lužním lesům podél řek. I maximum jejich aktivity spadalo do denních hodin. Avšak s narůstajícím tlakem člověka a rozšiřující se civilizací se jeleni přizpůsobili a změnili své chování. A stáhli se do lesů a dokonce i do horských oblastí. Setkání s člověkem se snaží vyhnout co to jen jde. K tomu jim napomáhá skvělý sluch a čich. Ze smyslů je relativně nejslabší zrak.

Na jídelníčku jelenů jsou různé druhy trav a bylin, vřes, listí stromů. Na podzim si rádi pochutnají na žaludech a nebo bukvicích. V zimě vezmou za vděk mladými výhonky listnatých stromů, nepohrdnou ale ani jehličnany. Okusují i kůru stromů. Při velkých koncentracích jelenů tak tato zvěř může způsobovat vážné škody na lesních porostech. Proto je lesníci nemají příliš v lásce. Buď jak buď, jsou jeleni evropští přirozenou a nedílnou součástí naší přírody. Podle mysliveckých statistik jich na území Česka žije okolo 31 000 kusů.