Rychlebské hory, hřebenovka; Králicko-krkonošský sudetský trek (1)

Konečně po zdlouhavé cestě z Ostravy do Javorníku ve Slezsku vystupujeme z vlaku na konci železniční trati, která je v provozu již od 6.8.1897. Při průměrné rychlosti necelých 40 km/h má člověk toho cestování do podhůří Rychlebských hor tak akorát. Jsme ve městě Javorník ve Slezsku v nadmořské výšce 280 m.

Na úvodní část 300kilometrového přechodu se odvážil se mnou vyrazit kamarád Roman. Abych jej zbytečně nevyplašil hned v úvodu, míříme přes město kolem přírodní expozice bludných balvanů k zámku Jánský vrch, pod nímž se nachází "můj" oblíbený Hotel pod zámkem, ve kterém jsem trávil dva nezapomenutelné Silvestry a kde skvěle vaří.

Čtěte také: Přes Jeřáb a Králíky na Klepý, Jesenicko-králický sudetský trek (1)

Dáváme pozdní oběd a startovní pivo a přesně úderem třetí hodiny odpoledne se vydáváme vstříc prvnímu pohoří na plánované trase - Rychlebským horám. Následovat budou pohoří Králický Sněžník, Orlické hory, Broumovská vrchovina, Krkonoše a Jizerské hory.

Kolem zámku Jánský vrch se jen protáhneme a přes louky, pole a lesy za výhledů na Hrubý Jeseník a Žulovskou pahorkatinu míříme po červené turistické značce ke kapli Svatý Antonín (419 m), která byla původně dřevěná. Je zde upravený pramen vody. Jeden z mnoha podél celé plánované trasy.

Čertovy kazatelny a hrad Rychleby

Následují Čertovy kazatelny (453 m), fotogenická skaliska a skvělá vyhlídka do Račího údolí. Do něj přes nedaleký hrad Rychleby nakonec také přes rozcestí Pod Rychleby (398 m) sestoupíme. Cesta ubíhá svižně. Je docela chladno, člověk se ani nezapotí. Po rozcestí Kaštanová alej (453 m) je to sice po asfaltu, ten je ale záhy vystřídán lesní a později polní cestou.

Červený Důl, Nové Vilémovice

Krajina se otevírá, okolní paseky jsou velice fotogenické. Přes Červený Důl (530 m) se neobyčejně fotogenickými partiemi dostáváme březovými alejemi na nekonečné louky mezi osadami Červený Důl a Nové Vilémovice. To vše doplňují pasoucí se koně, kravky a úžasná panoramata s dominující Borůvkovou horou s rozhlednou, kterou však míjíme. Leží příliš daleko od plánované trasy. Rychlebky opravdu nikdy nezklamou. Za žádného počasí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

V Nových Vilémovicích (630 m) nás opět čeká asfaltka. Nic naplat, asfaltu se v české krajině vyhnout nedá. I přes jistou necitlivost staveb komunikací, skladovacích hal atd. mohu zcela zodpovědně konstatovat, že máme neobyčejně malebnou a výjimečně pestrou krajinu. Nebýt politiků a novodobé šmírovací totality s tunami neliberálních zákazů, příkazů a regulací chtělo by se zvolat - zemský ráj to na pohled.

Zcela chápu hnutí mysli autora textu naší národní hymny. A všemi deseti mu dávám za pravdu. Opravdu žijeme v ráji, byť ne vždy si to uvědomujeme. Buďme rádi, že jsme se nenarodili na Ukrajině, v Somálsku a nebo jiných podobně zkoušených zemích…

Nové Vilémovice katastrálně patří pod obec Uhelná. Ta své jméno nese teprve od roku 1948 jako připomínku dnes již neexistující těžby lignitu v dolu Pelnář (dnes zatopen a využíván ke koupání) v katastru obce. Obec byla založena již v první polovině 13. století.

Bývalá obec Hraničky

Mezi vrchy Roveň (778 m) a Strážiště (813 m) se protáhneme kolem pomníku resp. finanční stráže Stanislava Majzlíka, který byl v těchto místech zastřelen 21.9.1938 jednotkou Freikorpsu v ponuré době mezi Henleinovským pučem a zrádnou Mnichovskou dohodou. Pokračujeme směrem k hranici s Polskem. Před rokem 1945 to byla hranice s Německem a ještě dříve s Pruskem.

Míjíme porosty šeříků a zplanělých ovocných stromů, upravenou studánku a již jsou před námi rozsáhlé louky v místech zaniklé obce Hraničky (670 m). Ani se nechce věřit, že zde v době největšího rozkvětu obce žilo na 220 obyvatel. Že tady byla škola a dokonce dva hostince (u Ruprechta a Vichta), že zde žili lidé běžným životem a běžnými starostmi své doby. A mezi válkami také pašováním…

Dnes tuto zaniklou ves připomínají pouze blednoucí fotografie, informační tabule a několik zarůstajících ruin původních stavení. Podobný osud jako Hraničky stihl v okolí řadu dalších horských obcí s téměř výhradně německy mluvícím obyvatelstvem - Růženec, Hřibová, Kamenné, Hraničná.

Míříme k přístřešku na okraji lesa. Je tady upravené ohniště a v okolí množství dřeva. To se bude hodit, neboť opravdu přituhuje. Máme za sebou asi 14 kilometrů a necelých 700 m převýšení. Na to, že jsme vycházeli až ve tři odpoledne to není zase až tak špatný výkon.

Takto chladný konec května opravdu nepamatuji. Vytahuji svetr a Roman flašku fernetu (citrus). Obojí příjemně hřeje, nejvíce však konečně rozhořivší se oheň. Sedět jen tak se opravdu nedá. A to mají být za měsíc prázdniny… Spaní v blízkosti ohně tak dnes není úplně od věci, nad ránem klesají teploty k nule. A to je obloha zatažená, jinak by bylo ještě méně.

Kilometráž první etapy Králicko-krkonošského sudetského treku

• Pokračování článku

Další související články: