Svatý Hostýn, výlet na kole v Hostýnských vrších

Cykloturistika v Hostýnských vrších

Již se stalo tradicí, že každým rokem, vždy začátkem května, na druhý státní svátek, vyrážíme v různém složení a počtu na cyklistickou pouť na svatý Hostýn. Tuto pouť organizovaly postupně různé subjekty i jednotlivci, nyní však už je pouť individuální. Během těch let jsem na Hostýn jel mnoha různými trasami a ujel od 55 do 140 km.

Tentokrát se na Hostýn vydávám trošku oklikou. Vyrážím ze Suchdolu nad Odrou časně ráno, ještě ani nestačil začít foukat vítr, ale zato je docela chladno. Teploměr ukazuje pouhé dva stupně nad nulou a tak by se sešly i rukavice. Kolem Odry jedu poměrně svěžím tempem do sousedních Bernartic nad Odrou, kde už začíná foukat.

Než dojedu přes Hůrku na Starý Jičín nějak mi ztuhly svaly na nohou a tak mám pocit, že ty kopečky nějak povyrostly. Chci vyfotit Starojický hrad, který již od 13. století bděle střeží krajinu Moravské brány, ale slunce je přímo za ním. Pokud chcete opravdu dojet až do cíle, tak vám na něj jet nedoporučuji, neboť byste se asi odvařili hned na začátku. Nejlépe uděláte, pokud se na něj vydáte jindy. Hrad ale stojí jistě za návštěvu. V posledních letech zde probíhají rekonstrukční práce. Z hradní věže je překrásná vyhlídka do okolní krajiny.

Konečně se jede chvíli z kopce, zato kopec z Jičina do Kojetína to plně vynahrazuje. Dokonce musím dvakrát slézt z kola a jít kousek pěšky. Alespoň si prohlédnu krávy pasoucí se v ohradě podél cesty. No, spíše si krávy prohlížejí mně, asi nemůžou pochopit, co tu ten tvor tak brzy po ránu dělá. Opodál odpočívá na cestě zajíc a odbíhá teprve, když se k němu přiblížím tak na deset metrů.

Konečně jsem v Kojetíně, projíždím kolem několika přírodních zajímavostí - Pikritových mandlovců a později kolem Polštářových láv. Na kraji Straníka také stojí na kopečku kaplička Panny Marie. Jedu však docela rychle z kopce, tak to vše registruji jen tak koutkem oka. Těm co to tu neznají, doporučuji udělat si zde zastávku. Před půl devátou už očekávám před Hodslavickým kostelem přítelkyni a pak pokračujeme dále spolu.

Kolem přehrady Kacabaja brzy dojíždíme na rozcestí u pramenů Zrzávky. Ty jsou hydrogeologickou zajímavostí, neboť zde v těsné blízkosti najdeme dvě studánky rozdílného složení - jednu se sirovodíkovým pramenem, druhou s obsahem síranu železitého. Z chráněných druhů rostlin se zde nachází několik druhů prstnatců. Celý areál je přírodní památkou.

Do Hostašovic je menší kopeček, ale nedělá nám žádný problém. Sledujeme horkovzdušný balón, který zrovna přistává za dědinou. Chvíli to vypadá, že přistane někde na smrku, ale asi to dobře dopadlo. Trošku mě překvapuje, že pořád jedeme z kopce. Měl jsem takový pocit, že když jsem tudy naposledy před několika lety projížděl, tak to bylo do kopce. No, taky dobře, že jsem se spletl. Taky vítr s námi spolupracuje a fouká správným směrem, tj. do zad.

Před Jasenicí vybíhá z louky čokl s velkýma zubama a vyplazeným jazykem. Nějak se mi nelíbí, že by mi mohl udělat kraťasy, ale pes je naštěstí celkem rozumný a i když jde vedle nás přes celou vesnici, tak je docela klidný. Cesta z kopce pěkně utíká, brzy jsme na kraji Lešné, přijíždíme na kruhový objezd a dáváme se ve směru na Kelč. Pořád nějak podvědomě očekávám, že by cesta měla začít stoupat, ale pořád nic. I silnice jsou ještě docela autoprázdné a tak se jede docela dobře. První větší kopec je před Kelčí, ale i ten dáváme poměrně dobře.

Kelč je znovu městem teprve od roku 1994. Obec byla osídlena již kolem roku 1000 n. l. Z místních pamětihodností je třeba zmínit pozdně gotický zámek z let 1585 - 1596, který byl později renesančně a barokně upraven. Dnes zde sídlí odborné učiliště a veřejnosti je nepřístupný. Mají zde také historickou radnici z 15. století. Je zde i rodný dům bratří Křičků, literátů Petra a Pavla a hudebního skladatele Jaroslava, se stálou expozicí.

U pozdně barokního kostela svatých Petra a Pavla s empírovým interiérem děláme přestávku, nahlížíme dovnitř a pak na lavičce před kostelem svačíme. V areálu kostela je několik dalších zajímavých objektů - kalvárie, kaplička, fara.

V Kelči nějak špatně odbočujeme na křižovatce a tak jedeme jinou cestou, než bylo původně v plánu. To však zas tak moc nevadí, protože je to asi stejně daleko. Akorát nás čeká poměrně vydatný stoupák do Kunovic. Potom již jedeme po hlavní silnici na Bystřici, které jsem se chtěl vyhnout, protože mně opravdu nebaví kličkovat mezi spousty aut a kamionů. Naštěstí je zde dnes nezvyklý klid. Cesta pokračuje zvlněnou krajinou, sem tam s nějakým tím kopcem.

Jsme v Bystřici pod Hostýnem. Přes náměstí projíždíme po nepříjemných žulových kostkách. Na parkovišti pod kopcem zastavujeme, i když tomu nejsem příliš rád, nerad zastavuji pod kopcem. Ale je nutno svléknout bundy, neboť ze zkušeností již víme, že při jízdě do kopce se prudce otepluje a cyklista se začíná potit.

Silnice stoupá zprvu pozvolna. Největší stoupání nás čeká před Chvalčovskými lázněmi, pak se silnice umoudří a již nestoupá tak prudce. Přesto nám trvá asi hodinu, než se vyškrábeme na vrchol kopce. Cestou nás předjíždí řada cyklistů, ale většinou jedou na vymakaných silničních kolech za třicet tisíc a na lehko. My obtíženi batohy jim docela jejich rychlost závidíme. Mě se zdá, že je kopec rok od roku delší, asi ho někdo schválně prodlužuje. Konečně jsme nahoře a čeká nás zasloužený odpočinek.

Svatý Hostýn je nejnavštěvovanějším poutním místem na Moravě. Místo bylo osídleno již ve starší době kamenné, jak potvrzují archeologické výzkumy, které zde objevily památky laténské kultury. Areálu vévodí bazilika Nanebevzetí Panny Marie z 18. století se dvěma věžemi, která nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě. Nad hlavním oltářem je socha Panny Marie v životní velikosti s Ježíškem, který metá blesky na Tatary, kteří ve 13. století drancovali Moravu i celou Evropu. Lidé nalezli útočiště v lesích v okolí Hostýna a byli dle staré legendy zachráněni přímluvou Panny Marie, která bleskem zapálila ležení tatarských nájezdníků.

Po prohlédnutí baziliky se jdeme projít k rozhledně, odkud je hezký výhled do krajiny. Byla postavena roku 1898 a její součástí je i kaple sv. Kříže. Divíme se, že je rozhledna v tak krásný den uzavřena, ale i tak je vidět daleko, i když kopce v pozadí jsou bohužel v mlžném oparu. Křídla větrné elektrárny z roku 1993 se svižně otáčejí a zásobují celý areál elektrickou energií.

Na temeni kopce nalezneme řadu dalších křížů, kapliček a soch. Je zde také křížová cesta od architekta Dušana Jurkoviče. Po sejití mnoha schodů přicházíme k vodní kapli, kde je pramen zázračné vody. Ještě nakoupit nějaké suvenýry a sladkosti ve stáncích a hurá na zpáteční cestu domů. Teda lépe řečeno přes Sovadinu, Oprostovice a Týn nad Bečvou do Lipníku na vlak.

Zdá se, že máme spoustu času, ale fouká tak silný protivítr, že vlak tak tak stíháme. Hrad Helfštýn, jeden z nejmohutnějších hradů v Česku, proto registrujeme v rychlosti jen koutkem oka, není ani pomyšlení k němu zajíždět. Hrad byl založen v letech 1276 - 1286 loupeživým rytířem Helfem z Lindavy. Začátkem 15. století byl hrad přestavěn na mohutnou gotickou pevnost. Již od 19. století je hrad oblíbeným turistickým cílem. Hrad má pět bran a čtyři nádvoří. Je zde možnost navštívit expozici uměleckého kovářství, v srpnu se zde koná setkání uměleckých kovářů Héfaiston. U parkoviště je jako atrakce dřevěný trojský kůň.

Nakonec vlak stíháme. Průvodčí se ještě vyptává, proč vezeme kola vlakem, když bychom na nich měli jet. On možná dnes nenajezdil těch 100 km ani tím vlakem.