Průvodce |
Karpattreky |
Horolezectví |
Cykloturistika |
Cestování |
Lyžování |
Příroda |
Soutěže |
Aktuality |
Zajímavosti |
Kalendář |
Napsat článek |
Reklama |
Více… |
|
 |
||
| Poslední aktualizace: 20.12.2019 | , svátek má |
|
Treking > > Plyn vyživující černé díry mladého vesmíru pomocí VLT
Plyn vyživující černé díry mladého vesmíru pomocí VLTNovinky z výzkumu vesmíru20.12.2019 | ESO 1921
Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT pozorovali rezervoáry chladného plynu obklopující jedny z nejmladších galaxií ve vesmíru - galaxií, které v současnosti vidíme tak, jak vypadaly před 12,5 miliardami let. Tato plynná hala jsou bohatou zásobárnou materiálu pro superhmotné černé díry v jádrech těchto galaxií a jejich existence by mohla vysvětlit, jak během raného vývoje vesmíru mohla tato kosmická monstra narůst tak rychle do svých mimořádných rozměrů. 
"Nyní poprvé jsme schopni ukázat, že zárodečné galaxie měly k dispozici dostatek hmoty ve svém okolí na to, aby zajistily jak rychlý růst superhmotných černích děr, tak mimořádné tempo tvorby nových hvězd," říká Emanuele Paolo Farina (Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg, Německo; Max Planck Institute for Astrophysics, Garching bei München, Německo) vedoucí vědecký pracovník výzkumu, který byl zveřejněn ve vědeckém časopise Astrophysical Journal. "Doplnili jsme jeden ze základních dílků skládanky, kterou astronomové sestavují již desítky let ve snaze popsat, jakým způsobem před 12 miliardami let vznikaly kosmické struktury." Astronomy dlouho trápila otázka, jak mohly superhmotné černé díry (supermassive black holes) narůst do takových rozměrů v tak rané fázi vývoje vesmíru. "Přítomnost těchto obrů s hmotností několika miliard Sluncí v mladém vesmíru je velká záhada," pokračuje Emanuele Paolo Farina. Znamená to, že černé díry, které mohly vzniknout kolapsem prvních velmi hmotných hvězd, musely dále narůst velmi rychle. Ale až dosud se astronomům nedařilo zaznamenat hmotu - plyn a prach - v dostatečně velkém množství, která by vysvětlila tento rapidní růst. Situaci dále zkomplikovala nedávná pozorování provedená pomocí ALMA (Atacama Large Millimeter/submillimeter Array), která v těchto galaxiích odhalila značné množství plynu a prachu dostupného pro tvorbu hvězd. Ukázalo se totiž, že na růst černých děr by tak zbylo jen malé množství hmoty. 
Při snaze tuto záhadu vyřešit použili Emanuele Paolo Farina a jeho kolegové přístroj MUSE a dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) pracující na Observatoři Paranal v Chile ke studiu kvasarů - mimořádně jasných mladých galaxií, kterým dodávají energii superhmotné černé díry sídlící v jejich středu. Prohlédli celkem 31 kvasarů, které dnes pozorujeme tak, jak vypadaly před 12,5 miliardami let , tedy v době, kdy byl vesmír 'dítětem' sotva 870 milionů let starým. Jedná se o jeden z nejrozsáhlejších dosud zkoumaných vzorků tohoto typu galaxií sledovaných v tako rané fázi vývoje vesmíru. Tým astronomů z Německa, USA, Itálie a Chile zjistil, že 12 ze sledovaných kvasarů bylo obklopeno obrovskými rezervoáry plynu - haly chladného vodíku o celkové hmotnosti miliard Sluncí táhnoucími se do vzdálenosti 100 tisíc světelných let od centrální černé díry. Ukázalo se také, že tato hala jsou těsně spojena s galaxiemi a představují tak dokonalý zdroj hmoty, který je schopen vyživovat růst černé díry a zároveň udržovat překotnou tvorbu hvězd. Výzkum bylo možné provést díky mimořádné citlivosti přístroje MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer), který pracuje ve spojení s dalekohledem ESO/VLT. Emanuele Paolo Farina poznamenává: "Výkon přístroje MUSE byl rozhodující, během pouhých několika hodin pozorování jsme byli u jednotlivých cílů schopni prozkoumat okolí těch nejhmotnějších a nejnenasytnějších černých děr, jaké se v mladém vesmíru vyskytovaly." Zatímco kvasary jsou jasné, plyn v jejich okolí se pozoruje mnohem obtížněji. MUSE však byl schopen zaznamenat slabou záři vodíku nacházejícího se v těchto halo a konečně astronomům umožnil spatřit zdroje, které v počátečních fázích vývoje vesmíru zásobovaly hmotou rostoucí černé díry. Další informace o galaxiích a jejich superhmotných černých dírách v prvních několika miliardách let vývoje vesmíru pomůže v budoucnu astronomům odhalit plánovaný dalekohled ESO/ELT (Extremely Large Telescope). "S výkonem ELT budeme moci nahlédnout ještě mnohem hlouběji do minulosti vesmíru a nalézt daleko více těchto zásobníků plynu," dodává Emanuele Paolo Farina. Další informaceVýzkum byl prezentován v článku, který byl publikována ve vědeckém časopise Astrophysical Journal. Složení týmu: Emanuele Paolo Farina (Max Planck Institute for Astronomy[MPIA], Heidelberg, Německo a Max Planck Institute for Astrophysics [MPA], Garching bei München, Německo), Fabrizio Arrigoni-Battaia (MPA), Tiago Costa (MPA), Fabian Walter (MPIA), Joseph F. Hennawi (MPIA and Department of Physics, University of California, Santa Barbara, US [UCSB Physics]), Anna-Christina Eilers (MPIA), Alyssa B. Drake (MPIA), Roberto Decarli (Astrophysics and Space Science Observatory of Bologna, Italian National Institute for Astrophysics [INAF], Bologna, Itálie), Thales A. Gutcke (MPA), Chiara Mazzucchelli (European Southern Observatory, Vitacura, Chile), Marcel Neeleman (MPIA), Iskren Georgiev (MPIA), Eduardo Banados (MPIA), Frederick B. Davies (UCSB Physics), Xiaohui Fan (Steward Observatory, University of Arizona, Tucson, US [Steward]), Masafusa Onoue (MPIA), Jan-Torge Schindler (MPIA), Bram P. Venemans (MPIA), Feige Wang (UCSB Physics), Jinyi Yang (Steward), Sebastian Rabien (Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics, Garching bei München, Německo), a Lorenzo Busoni (INAF-Arcetri Astrophysical Observatory, Florence, Itálie). ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace v Evropě, která v současnosti provozuje nejproduktivnější pozemní astronomické observatoře světa. ESO má 16 členských států: Belgie, Česko, Dánsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a dvojici strategických partnerů - Chile, která hostí všechny observatoře ESO, a Austrálii. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje VLT (Velmi velký dalekohled) a dva přehlídkové teleskopy - VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem světa, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem zařízení APEX a revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Observatoře Paranal, na hoře Cerro Armazones, staví ESO nový dalekohled ELT (Extrémně velký dalekohled) s primárním zrcadlem o průměru 39 m, který se stane "největším okem lidstva hledícím do vesmíru". OdkazyKontaktySoňa Ehlerová |
