Elongace je rozdíl mezi ekliptikálními délkami tělesa na obloze (planety)
a Slunce, tedy elongace je úhlová vzdálenost
mezi ekliptikálním středem Slunce a pozorovaného objektu na obloze, resp. největší
kružnicí, která pozorovaným objektem prochází.
U planet je elongace úhel, který svírá spojnice Slunce, Země
a pozorované planety. U vnějších planet může elongace nabývat hodnot od 0° po 180°, u vnitřních
planet od 0° jen po jistou emax. Maximální elongace u Venuše
může činit 47° 47´, u Merkuru pouhých 27° 56´.
Zejména u planety Merkur má malá elongace na svědomí, že je tato planeta ze Země
poměrně špatně pozorovatelná, neboť se od Slunce příliš nevzdaluje a často se ztrácí
ve večerním soumraku. Nejlepší podmínky k pozorování
vnitřních planet, které, podobně jako náš Měsíc, při
pohledu ze Země střídají fáze. Nejlepší podmínky k pozorování vnitřních planet proto
nastávají jen v obdobích největší elongace.
Zvláštním případem elongace je tzv. opozice,
tehdy úhlová vzdálenost planety od Slunce dosahuje svého maxima, tedy 180°. Při dalším
zvláštním případu elongace, kdy e = 0°, hovoříme o tzv. konjunkci.
Posledním zvláštním případem elongace, který má své vlastní pojmenování, je kvadratura.
Tehdy činí elongace (e) 90°. Opozici, konjukci a kvadratuře říkáme souhrnně aspekty.
