Také jsem byla nejmladším účastníkem pochodu Novobělská patnáctka.
Takže až někdy od svých známých uslyšíte, že s vámi na výlet nemohou, protože
mají malé děti, nevěřte jim. Kecají. Věřte mi, JDE TO! Jen se jim
nechce a svou pohodlnost omlouvají námi prcky…
Taťka s mamkou mě brávají s sebou na hory pravidelně a odmalička. Občas
křičím, hrozně nadělám do plínek (nejvíce se mi to povedlo u Janova hradu na Pálavě
a na Hvězdě v Broumovských stěnách),
ale na horách se mi přesto líbí. Posledně jsem létala jako čmelák mezi kytičkami
na Bzovíku.
Řeknu vám, paráda. Však také
vidíte, jak jsem vychlamaná, pusa od ucha k uchu. Jen večer jsem málem dostala
na zadek, protože jsem nechtěla jít spát v osm, ale až v deset večer. No ale co
kdyby mi něco zajímavého uteklo? Jsem přece strašně zvědavá ženská. Taťka říkal, že
když budu hodná, pojedu s ním i na Šumavu
a do Tater. Heč. Už teď
nemohu samou nedočkavostí usnout.
Mé kamarádky říkaly, že s rodiči prosedí celé víkendy doma, maximálně jedou na
výlet do nějakého supermarketu. Nebyly dále než na okraji Ostravy. A nebyly ani
v nedalekém Poodří na rybnících,
kam já jezdívám pravidelně!
Do supermarketu. Pchá, tam mě taťka s mamou nedostanou.
No a když už, tak v obchodě strašně ječím, jen ať již jsme někde venku. Obchody nemám
vůbec ráda. Taťka říkal, že mám výdrž jako moje kamarádka v Norsku, kterou viděl pod
Romsdalshornem během sněhové vánice. A také ji bylo kolem půl roku. Takže říkám vám
- JDE TO!
