Gerlachovský štít aneb jak si v horách nepočínatJak si v horách raději nepočínat!6.3.2007 | Aleš Sokol
Státní svátek 28.10.2002 vyšel na pondělí, a tak pro mnoho turistů toto datum znamenalo prodloužený víkend někde v horách. Já s Petrem jsme nebyli výjimkou. V hospůdce (kde jinde?) jsme domluvili vše potřebné a nezbytné pro cestu směr Gerlachovský štít. V předvečer plánovaného odjezdu mi Petr volá a sděluje, že není potřeba tahat lezecký matroš včetně lana, protože tam loni byl jeho kámoš a prý je to v pohodě! S vidinou mnohem lehčího batohu po nějaké době souhlasím a v pátek odpoledne vyrážíme. Za tmy přijíždíme do Starého Smokovce a za svitu čelovek stoupáme k chatě Sliezsky dom. Celou noc a následující den prší, čili zůstáváme v suchu až do odpoledne, kdy se déšť mění v sníh a my se přesouváme do místní hospody, kde se občerstvujeme čajem a pokračujeme kolem Velického plesa nad hranici věčného deště až k nástupu do tzv. Velické próby. Tady na sněhu mezi sutí rozkládáme stan upozorňujeme, že volné táboření je na území TANAPu zakázáno – pozn. red.). Cestou jsme potkali dva členy horské služby, se kterýma jsme se dali do řeči, načež nám řekli, že na Gerlach přes Velickou próbu v tuto roční dobu a za tohoto počasí nechodí ani horští vůdci. A co my? Bez sedáků a lana? Bude-li pod čokla - jdeme dolů, zlepší-li se počasí - zkusíme to. Kvůli silné vichřici celou noc bdíme a držíme konstrukci stanu. Kolem čtvrté ráno vítr polevuje a později už panuje azúro protkané podezřelým klidem po bouři. Nastupujeme do Velické próby, což je asi 15 až 20 metrová stěna s řetězy a kramlemi. Sníh dvojkový terén hravě mění v trojkové pachtění v mačkách a s cepínem někam, kde to známe jen z průvodce. V sedle nad Kotlom začíná pěkně fučet a dva kluci, které tam potkáváme to vzdávají a slaňují dolů. V dálce před námi vidíme další čtyři a tak dříve, než vítr vyhladí stopy vyrážíme za nimi. Během krátké doby se zatáhlo, začalo sněžit a vítr ještě zesílil. Postup přes skalnatá žebra bez lana se stává psychicky náročným, stále pomalejším a překonávání některých exponovaných úseků vyžaduje maximální soustředění. Nicméně kolem 13.30 dosahujeme vrcholu za neuvěřitelného vichru, kde potkáváme již dříve zmiňovanou čtyřku. Společně sestupujeme dolů s viditelností jen několika metrů, načež zjišťujeme, že žleb v závěrečné části končí kolmou asi 30 m stěnou, zatímco kluci mají jen čtyřicítku lano. Zpět nahoru, přes několik žeber do dalšího žlebu a dolů. Nastává stejná situace a my jsme nuceni šlapat bezpočet výškových metrů zase nahoru a překonávat další žebra do následujícího žlebu. Vítr nás nemilosrdně bičuje do obličeje, sněhu rapidně přibývá a my fyzicky vyčerpaní se stupňujícím se strachem bojujeme s časem. Zatímco se s orientací na štíru zoufale snažíme najít cestu, stmívá se a Petr za skalnatým výčnělkem nachází malou polici z nafoukaného sněhu. Bivak! Stan se v úzkém žlebu mezi kolmými stěnami pochopitelně stavět nedá, a tak ušlapáváme prostor jen pro dva spacáky, batohy a flašku rumu. Po chvíli se už celí mokří soukáme do spacáků s nepříjemným pocitem vědomí neblahé reality. Později večer začíná vítr hnát žlebem menší laviny jednu za druhou, jež nám svou sílou podtlaku pomalu ukrajují z police. Laviny nás zafoukávají čerstvým sněhem a my se celých 12 hodin v intervalu 20 minut vykopáváme ven, načež se svou tělesnou teplotou zase protápíme níž. V noci se notně promrzlí choulíme k sobě už jen na malém kousku udupaného sněhu a já, byť jsem zarputilý ateista, modlím se k bohu ať se rozední dříve, než nás to strhne!A tady už si bystrý čtenář všimne, že se tak stalo, neboť bych to nemohl psát. Společně s kluky konečně nacházíme cestu dolů a ocitáme se u Batizovského plesa, kde je stále tak silný vítr, že někteří z nás padají i na rovině. V místním bufetu ve stanici Vyšné Hágy nám později naši bratia sdělují, že je výluka na trati kvůli silné vichřici o rychlosti až 180 km/h, která pustoší celou Evropu. Líbil se vám tento článek? Diskuse k tomuto článkupřidat názor zobrazit celou diskusi
troąku nacionalisticko - ignorantská poznámka. To, ľe bylo blbostí jít v daných podmínkách na Gerlach je pravda, také se autorovi článku divím, ale ľe jsou Čeąi vąude ve světě brání za ignoranty? Vľdy» vąude ve světě, ty »ulo, téměř nikdo nerozezná Čecha od Slováka a jeątě navíc si nás pletou s Jugoslávci. Snad kromě Maďarů, Rakuąanů a Němců, coľ je dáno tak nějak historickou zkuąeností. Takľe kdyľ třeba ve ©výcarsku někdo něco takového o Čeąích vypustí, klidně tím bulíkem mohl být Slovák, stejně tak Chorvat, Srb - neb jak my říkáme Jugoą. Che si to při tom dohlédnout alespoň na ąpičku nosu.
Další související články:+ Orlí stezka, horská krása polské části Tater+ Tatranské putování, Polské Tatry + Zimní Rysy 2 503 m, Vysoké Tatry + Výstup na Kôprovský štít, Vysoké Tatry + Výstup na Slavkovský štít + Výstup na Jahňací ští, Vysoké Tatry + Gerlachovský štít (2 655 m), Vysoké Tatry + Vysoké Tatry, turistický průvodce + Vysoké Tatry, obecné informace + Záchranáři, o jednom televizním seriálu + Šerpa rallye ve Vysokých Tatrách + Vysoké Tatry, nejvyšší karpatské pohoří, ubytování a horské chaty ve Vysokých Tatrách |
|