Předjarní Kysuce, pohodový 2denní trek kolem Oščadnice

Putování po rozhlednách na pomezí Kysuckých Beskyd a Javorníků (2)

Rozhledna Surovina je opravdu hezká, škoda jen, že je tolik utopená pod Kalinovým vrchem. I tak ale ty "třičtvrtěkruhové" výhledy stojí za to. Postupně odcházejí i poslední návštěvníci a já tady zůstávám sám. Uvažuji, že bych poseděl u ohně, nějak se ale rozfoukalo. Přístřešek pod rozhlednou vypadá z venku hezky, ale na spaní je zcela nevhodný. Lavice jsou příliš úzké a podlaha je hodně nakloněná. Je rozhodnuto, spát budu na rozhledně.

Těšil jsem se na krásný západ Slunce, avšak rychle se zatahuje a sluníčko definitivně mizí za mraky. Stejně tak rychle se ochlazuje, takže brzy zalézám do spacáku. Noc byla chladná, vždyť nakonec je teprve začátek března, co by člověk chtěl. A také hodně větrná. Meluzína neustále kvílela v komíně. Kecám, kvílela v trámoví pod střechou. Nebo snad jste již viděli komín na rozhledně?

Před půlnocí se ale vyjasňuje a hvězdy hezky svítí. Za západním obzorem pomalu mizejí zimní souhvězdí a vládu přebírají souhvězdí jarní. Nad ránem svítí Měsíc, který je krátce před poslední čtvrtí. Poblíž terminátoru se nachází výrazný impaktní kráter Copernicus. Další jasnou skvrnou na měsíční tváří je kráter Kepler s jasnými kráterovými paprsky. Přehlédnout nejde ani Sinus Iridum, Duhový záliv.

Ryboňovo, Hackov vrch a Oščadnica

Ráno jsem doslova přespaný. Netrpělivě vyčkávám na východ Slunce a na první jeho paprsky barvící okolní vršky do červena. Pak bez zbytečného otálení balím saky paky a ještě kus před sedmou jsem opět na cestě. Poslední rozlučkové foto rozhledny a hybaj dále. Přes vrch Ryboňovo (681 m) sestupuji na louky, na kterých konečně svítí sluníčko. Hned je cesta veselejší.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zastavuji se u nádherného buku, ten musím vyfotit. Úžasný strom. A v nádherném místě. Po levici, o kus dále na protějším svahu nad obcí Krásno nad Kysucou je další rozhledna, která se jmenuje U Jantov. Avšak ta bude až cílem některého z dalších treků. Potkávám betonové heblo, které tipuji na nějakou malou pevnůstku opatřenou střílnami. Co by ale pevnost dělala v této oblasti? To je přece "blbost". Pak ale potkávám další dvě podobná hebla a tak přemítám, zda-li nešlo o nějaké pevnůstky z období Slovenského štátu? Za první republiky se takové pidimidi aušusové pevnůstky nestavěly.

Po návratu hledám na internetu nějaké informace a věru, jsou to bunkry. Spíše takové betonové bojové pevnůstky, pevnůstky "na stojáka", které budovali Němci. Tyto pevnůstky typu "kochbunker" můžeme nalézt prý nejen tady, ale po celém Slovensku a v Polsku. Němci je začali kvapně budovat poté, co se plány jednoho pošahaného a kníratého Rakušana, Adolfa, začaly hroutit a fronta se přiblížila k hranicím tisícileté říše. To tisíciletí naštěstí uběhlo docela rychle, za pouhých 12 let, než roku třináctého skončilo definitivně. I tak to ale ve svém "výsledku" bylo až příliš. No, náckové odsud měli alespoň hezký výhled na blízké město Čadca.

Na malebném návrší Hackov vrch (608 m) je upravené posezení a ohniště. Využívám toho ke krátké zastávce a lehké snídani. Nějak mi z té krásy kolem vyhládlo. Pak již následuje táhlý sestup do Oščadnice. Po loukách a kolem jakéhosi pěstitelského zařízení. Z rozcestí Oščadnica, lesostav (403 m) pokračuji kousek podél cesty na rozcestí Oščadnica, píla (407 m) a dále směrem k vlakovému nádraží.

Cestou potkávám vyhlídkovou plošinu Oščadnica, která je odvážně vysunuta nad tok řeky Kysuca. Rád skvělé vyhlídky využiji, pohledy na Kysucu jsou zajímavé. Pouze morčák velký (Mergus merganser), plující po hladině, mou přítomnost nevítá příliš vlídně a drží si pořádný odstup. Ještě že pipuše u nás v Poodří mají větší pochopení pro fotografy a poněkud více a ochotněji spolupracují.

Z informační tabule u lávky se můžeme dozvědět spoustu zajímavých informací o řece Kysuca. Třeba to, že řeka je dlouhá 66,3 km, její povodí má 1 053 km², že hustota její říční sítě je v průměru 1,2 až 1,7 km na km², že sklon koryta dosahuje 2,3 ‰, že průměrný průtok dosahuje v Čadci 8,34 m³/s, v Kysuckom Novom Meste 16 m³/s a v ústí 17,3 m³/s.

Kýčerka, osada Kýčera a Čadca

Přes visutou lávku přecházím na druhý břeh, přímo u železniční zastávky Oščadnica. N emířím ale na vlak, nýbrž po modré značce vzhůru pod Kýčerku. Symbolicky přecházím také z Kysuckých Beskyd do pohoří Javorníky. Strmé stoupání po zarůstající lesní cestě mě vede hustými porosty bříz, za zády se začínají opět otevírat výhledy. A protože kráčím po slunci, je mně i v termotriku horko. A to je začátek března. Břízky střídají lísky, buky i smrky. Přecházím přes širokou lesní cestu a mířím dále. Stále prudce vzhůru.

Avšak neexistuje stoupání, které by nemělo konce. Nejinak je tomu i nyní, kdy vycházím na hřebenovou louku mezi vrchy Horelická Kýčera (698 m) a Holý diel (679 m). Toponyma Kýčera, Kýčerka, Kýčer apod. jsou v Karpatech poměrně častá. Původem jde o slovo rumunské (chisera), které se po Východních a Západních Karpatech rozšířilo během valašské kolonizace. Značí zalesněný či částečně zalesněný vrch se strmými svahy s holými vrcholovými partiemi. Nejinak je tomu i v tomto případě.

Dávám krátký oddech a užívám si klidu. Pak vyrazím na vršek Holého dílu, v jehož okolí kvete velké množství lýkovce. Krásně a omamně voní, jen škoda, že je tolik jedovatý. Ale fotogenický je, o tom žádná. Koukám po houbách, ale les je prostý. Z těch dřevokazných již mám všechny nafocené. Vracím se nazpět a pokračuji k osadě U Šustkov. Nad rozcestím je krásná svahová louka, zastavuji se na výhledy.

Následuje další táhlé stoupání. Ale jde to, žádná pruďárna jako tomu bylo zpočátku. Procházím hustými porosty lísek, kterých je tady doslova neuvěřitelné množství. No veverky tady v zimě určitě nehladoví, zásob musejí mít "habakuk". Dokonce i lesní mravenci jsou již vzhůru a pilně se pouštějí do díla. Mraveniště roste doslova před očima.

Modrá značka již před chvílí odbočila vpravo, já však pokračuji dále a vzhůru po místním značení k vrchu Kýčerka (760 m), ze kterého, byť je částečně zarostlý, se otevírají krásné výhledy západním směrem na nekonečné hřebeny Javorníků i vzdálenějších Beskyd. Dokonce zpoza hřebenů vykukuje vrch Lysé hory (1 323 m), nejvyšší hory Moravskoslezských Beskyd. Krásný pohled je i na blízký horský hotel Husárik, který je na protějším svahu. Stačí jen přejít přes hluboké údolí… Kvůli těm výhledům se sem rozhodně vyplatí zajít.

Procházím přes vrch křížem krážem, pátrám po houbách (ty lze nalézt v každou roční dobu) a drobných tvorech s krovkami i bez nich. Je znát, že jaro klepe na dveře, byť kalendářně by mělo teprve přijít předjaří. Scházím na vrstevnicovou cestu a napojuji se na zelenou turistickou značku. Po ní se dostávám do krásné osady Kýčera s řadou původních dřevěných domů a dřevěnou zvonicí. A na konci osady narážím opět na modrou turistickou značku, kterou jsem dočasně opustil.

Od rozcestí Kýčera (700 m) již bude cesta jen a jen klesat. Okolo místního hřbitova, pak lesy, později po loukách až k rozpadajícímu se lyžařskému vleku nad městem Čadca. Do města vstupuji u prvních panelových domů na ulici M. R. Štefánika. A pak přes rozcestí Čadca, centrum (422 m), přes centrum města s pěší zónou zamířím k rozcestí Čadca, mesto (420 m), kde se pro změnu napojím na turistickou značku od hotelu Husárik, po které se dostávám až do cíle u vlakového nádraží, míjejíc soutok řeky Kysuca s říčkou Čierňanka. A to je teprve poledne. Nic naplat, dnešní etapa byla příliš krátká, nachodil jsem jen asi 16 km.

Dvoudenní procházka na Kysucích je u konce. Podle mapy našlapáno asi 38 km s přibližně 1,5kilometrovým převýšením, v reálu to ale bylo přes 40 km, neboť i "motání se" po lesích při houbařských vložkách něco přihodilo. Byl to krásný trek, taková ideální jarní rozcvička po horách a dolech Kysuckých Beskyd a Javorníků. Mohu doporučit, troufám si tvrdit, že ani vás slovenské Kysuce nezklamou.

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa treku (orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie