Cesty k pramenům: Putování podél Jamného potoka s přítoky

408 000 kroků, 301 km a 3 780 m převýšení v Bílých Karpatech

Můj příběh se začíná na Silvestra v roce 2022. Na jedno z přání P. F., které rozdávám kamarádům, jsem napsal "Dobrodružství začíná překročením prahu tvého domu". Abych si tu krátkou větu vyzkoušel, překročil jsem práh domu a vyrazil po ránu do osady Vápenky. Dnes je ten den, kdy na Velkou Javorinu (970 m) proudí ze všech světových stran spousty lidí pokochat se kruhovým výhledem. Po modré značce z již zmíněných Vápenek vystupují ti, co si chtějí postískat ruku s kamarády, zazpívat si Česko-Slovenskou hymnu a užít si poslední den roku na kopci, který všichni přítomní, ať Moraváci nebo Slováci mají rádi a uctívají.

Počasí je spíše jarní, než silvestrovské a blátivá cesta nahoru mne neláká. V hlavě nosím roky myšlenku, projít všechny potoky a říčky na Horňácku (Horňácko se nachází v JV části moravského Slovácka) a právě touto oblastí protéká říčka Velička, která pramení pod Velkou Javorinou ve výšce 920 metrů a po čtyřiceti kilometrech se vlévá do řeky Moravy. Ono s tím názvem Velička je to trochu popletené. Mapa uvádí pramen Veličky, ale ta nese toto pojmenování až po více jak třinácti kilometrech po soutoku s Hrubým potokem v Javorníku. Správný název je Jamný potok, tak se budu držet tohoto pojmenování.

Kolem Jamného potoka chodím už padesát let. Byla to malá říčka s čistou vodou a proudící vodou, kam se chodily koupat děti, pralo se tam "velké prádlo", byl v ní život. Pstruzi a raci v hojném počtu k radosti malých rybářů. Co jsem se nazlobil se staršími obyvateli, kteří na její břeh vynášeli odpadky. Vše co se už nedalo zužitkovat šlo do "Ríky" jak Jamnému potoku říkali. Z jara, po tání sněhu v horách, nebo po velkém dešti bylo místo čisté. Velká voda vše odnesla do Moravy a ta to předala Dunaji. Dnes s odstupem času se na věc dívám z jiného pohledu. Před padesáti roky v tomto zapomenutém koutu nebyl sběrný dvůr, ani popelnice, které se pravidelně odváží, tak si lidi radili po svém.

Současný stav je spíše k pláči, než k radosti. Vody je poskrovnu a v letním období protéká slabý "čůrek" a chybí ve vodě "život". Vše živé vychytala volavka. Ale vraťme se zpět do Vápenek, kde na konci osady, směrem ke Kamenné búdě, při soutoku Kamenného potoka s Jamným začínám své dobrodružství, při kterém jsem našlapal čtařistaosm tisíc kroků, 301 km a 3 780 m převýšení.

Jdu proti toku Jamného potoka směrem k Javorině. Potok kopíruje cestu, která se zařezává do zužujícího údolí a protože chci nejen projít, ale i fotograficky zdokumentovat tekoucí vodu, musím kolem ní a mnohokrát i po dně toku, skákat po kamenech a přelézat popadané větve a stromy. Trekové hole nepomáhají, pro strmost břehů a blátivého terénu, pokrytém spadaným listím.

Za loveckou chatou "Hubertkou" je údolí tak úzké, že se na jeho dno vejde jenom cesta, která se po několika stech metrech vytratila a úzké koryto potoka. Přes první polomy se ještě dostanu, ale v závěru jsou velké stromy popadané z obou stran. Podlézám, přelézám, plácám se mezi kameny a čas ubíhá a já chci být na tom Javorinském setkání.

Staré pořekadlo říká, že se "nedá sedět jednou řití na dvou židlích" a tak opouštím Jamný potok a vystupuji prudkým a dlouhým svahem k "Zabitému židovi" a znovu přímo korytem Jamného k jeho prameni a na vrchol Javoriny. Je mi jasné, že tento celý úsek budu procházet znovu a to jsem ještě netušil, že to bude moje poslední etapa při objevování Horňáckých potoků.

Na vrcholu Javoriny jsou už hymny odzpívané, proslovy přednesené, kytice k památníku Vavrouška (bývalý ministr životního prostředí, který zahynul i s dcerou pod lavinou v Západních Tatrách) položené. Podám si ruku s pár kamarády, kteří si ještě užívají ten poslední den roku 22 na vrcholu u dohasínající hranice. A společně si zazpíváme písničku "Keď sme precházali z Uher do Moravy…"

Kazivec

Leden roku 2023 začíná odpočítávat své první dny a já jsem se pustil do horňáckého potoka, který se vlévá z pravé strany do Jamného potoka na km 31,4 v Suchovských mlýnech. Když cesty k pramenům, tak vždy od soutoku nahoru k prameni, nebo do míst s poslední znatelnou vodou. Jeho voda je křišťálově čistá, ale hned po pěti stech metrech jsou u vody vysypané odpadky a o kus dál je přímo v toku uhynulá srna. a v polovině vzdálenosti jeho toku leží ve vodě uhynulý divočák a na břehu dva plastové kbelíky od fasády. To jsou ta negativa.

Kazivec nemá upravené řečiště. To si vytvořila voda sama a tím je jeho osmi a půl km dlouhý tok přitažlivý. Přitéká ze severu v mírném klesání, protéká kolem místa zvaného Trnovský mlýn, pravostranně přibírá vodu z jednoho početních járků a mění svůj tok na severovýchod, poměrně širokým údolím teče několik stovek metrů, kde se prudce stáčí doprava na jihozápadní směr a po několika meandrech znovu směřuje na jihovýchod.

Kazivec má rád změnu, nerad roviny, rád se proplétá v husté vegetaci, místy neprostupné, ale má rád i vysoký les a stromy ve své cestě. Na Předních lúkách se rozhodl, že se rozvětví a vytvořil malý mokřad, kde jsem jeho tok složitě hledal. Pozvolna opustil lúky a vydal se do kopců. Má rád i popadané kmeny mezi kterými si hledá cestu a nejsou pro něj žádnou překážkou.

Svůj tok si rozdělí na několik větví a utvoří si i malou tůň pro jarní žabí pokolení. Že má rád kopce, to dokazuje v závěru, když si našel cestu v hlubokých roklích. Jeho prameniště leží ve výšce 585 m. Takový je Kazivec. Pohledný oku, neklidný a stále si hledající nový směr. Pramen je u přírodního parku "Sviní hnízdo" a ve spodní části Národní přírodní rezervace "Porážky". Tak jsem popsal svůj první potok. Jeho délka je 8,4 km a převýšení toku 220 m.

Tím ale túra nekončí. Je začátek ledna a dny jsou ještě krátké. Od pramene to mám k domovu něco do tří km, ty už jdu za tmy. Jamný potok a jeho 21 přítoků má dohromady 132 km, které jsem poctivě našlapal těsně kolem vody i po dně potoků. Zbývajících 169 km jsou vzdálenosti, které bylo nutné projít na soutok a od pramene buďto domů (kde byly potoky v dosahu bydliště), nebo k autobusu, či autu.

Kamenný potok

Kamenný potok (chybně také nazývaný Černý potok) je posledním přítokem do Jamného potoku, jdeme li odspodu. Ten je za posledním domem osady Vápenky na žluté značce, která vede ke Kamenné búdě. I toto místo soutoku je poněkud nelogické. Jamný potok přitéká "pravoúhle" do Černého potoka, ale hlavní tok je ten Jamný. Černý potok kopíruje lesní cestu, která vede ke Kamenné búdě. Po půl kilometru přechází na levou stranu, kde vytváří meandry, zátočiny, kde jsou i podemleté břehy. Je to velice krásný úsek.

Znovu teče po pravé straně cesty, kde jsou dnes vybudované nové kamenné jezy, které zachycují a zpomalují "rychlou vodu". Jsem pamětníkem, kdy při prudkých deštích přitékající voda protrhla jednu kamennou hráz a vznikl dominový efekt, kdy ostatní hráze se protrhly pod náporem vody. Přílivová vlna zaplavila celé údolí mnoho kilometrů od místa protržení.

Jsem u první serpentiny, kde voda silnici podtéká a vybrala si jednu z hlubokých strží, kde je terén hodně do kopce, břehy jsou strmé a kamenité i dno pokrývají velké kameny a skalky. Opět krásné, pohledový úsek v těžkém terénu se strmými břehy. Jdu až k poslední vodě a ta je až za propustem silnice vedoucí od Kamenné búdy k Zabitému židovi. Délka toku Kamenného potoka je 3,3 km, pramen ve výšce 675 m a převýšení toku je 215 m.

Svinársky a Obecní potok

Svinárský potok, má levostranný přítok do Jamného potoka před osadou Vápenky na 36. kilometru. Jeho délka je pouhých 2,3 km, pramení ve výšce 700 m a převýšení je 250 m. To jsou základní informace, ale už podle čísel je jasné, že to není na pohodovou vycházku, ale na chůzi v těžkém terénu a převážně kamenitém řečišti. Začíná úzkou roklí s kamenitým dnem a malými kaskádami. Prvních tři sta metrů je to v nepříjemném terénu porostlém hustou vegetací. Je potřeba se tímto úsekem doslova "prokousat" a nenechat se odradit. Bude líp.

Svinársky potok má i klidná místa, kde je tok klidný, ale svědčí mu rychlá voda, která se valí přes kamenité řečiště. Roklí, kterou protéká, je spousta zákrut a některé přechází v meandry. Probíjí se přes zátarasy z naplaveného dřeva a vyvrácené stromy, které zaplnily koryto. Postupně tok přechází do "vysokého lesa" bučiny a tam je pohyb kolem vody pohodlnější.

Jdu v těsné blízkosti vody po břehu a kmeny stromů slouží jako opora. Rokle také mění svůj tvar, kdy z úzkého potoku se rozlije do širokého řečiště, kde se voda rozlije do šířky a těžko ji hledám. Tady jdu přímo řečištěm a nade mnou je voda hlasitá, teče přes kaskády. Já jdu přímo řečištěm. Okolní břehy jsou hodně strmé, tak kaskády přelézám. Další tok je klidnější, vedený v hluboké roklině a poslední voda je dvě stě metrů pod karpatským hřebenem. Krásné, náročné.

Ještě zůstanu v oblasti Vápenek (jsem stále na Horňácku). Obecní potok protéká ve svém závěru směrem k prameni ve velmi neschůdném terénu, hustě zarostlou roklí, kde se dá k vodě těžko dostat. Potok poznávám tak, že se doslova brodím jeho vodou. Okolní břehy jsou neprostupné. Potok ve své druhé polovině protéká místy s řidší stromovou vegetací, ale je tady tak strmý terén, že k postupu používám kmenů mladých stromů, abych se v té strmině udržel.

Voda končí asi čtyřicet metrů pod zelenou značkou, která vede od Památníku Dibrova na Kubíkův vrch. Jsem u "Anenské studánky" (já ji znám pod názvem "Javorinská studánka") na zelené značce a ze zastřešená studánky nic neteče. Voda si našla cestu ze země o pár metrů níže. Přetéká cestu, vtéká do žlábku a jím v prudkém svahu stéká o třicet metrů níž, kde se ztrácí.

Prolézám v prudkém svahu a hledám ztracenou vodu a ta protéká (zřejmě kamenitým podložím) do vedlejší rokle vpravo. V těchto místech začíná Obecní potok. Pořádné zamotanice, tak i bílokarpatské potoky mají svá tajemství, ale s virgulí na hledání vody se tam určitě nevrátím. Nechám to tajemství samotné vodě. Zláká-li vás přijít vodě "na kloub", tak potok má délku 3 km, pramení v 660 metrech a převýšení je 180 metrů. Krásný, divoký potok v těžkém a v závěru hodně strmém terénu.

Zřídla

Stále na Horňácku i v dosahu mého bydliště. "Potok Zřídla", levostranný přítok do Jamného potoka na km 35, ještě před osadou Vápenky. Potok v úzkém járku protéká jakousi zahradou a podtéká silnici spojující Vápenky - Suchovské mlýny. Cedulka na okraji mostu oznamuje, že voda se jmenuje "Končinový járek". Ano, kudy před tímto místem potok teče se místně nazývá "Pod Končiny", ale já se držím striktně mapy. A ta říká, že je to potok "Zřídla" a znovu se mi potvrzuje, že zdejší potoky mají rády divoký terén a vybírají si svoji cestu, která je bez zásahu lidí. Po pár stech metrech se připojil z levé strany "Obecní potok", který jsem prošel minule.

Zřídla stoupají do prudkého svahu, protékají kolem palisády z kamene a kuláčů (ochrana před sesunutím svahu) a vybírá si úzké a hluboké koryto plné překážek v podobě velkých kamenů a dovlečeného dřeva, které se do koryta dostalo při velké vodě. Postupně se tvar koryta mění v poměrně ploché, ale stále kamenité a tok se rozlévá do šířky. Zřídla mají kolem sebe nečekaného místa.

Závěr toku prochází vysokým listnatým lesem a potok má velmi výrazný pramen v prudkém svahu s kamenitým podložím ve výšce 700 m (že by to byla ta voda z Anenské studánky?) Délku má 2,6 km. a převýšení 265 m. Pramen se nachází sto metrů pod hlavním hřebenem Bílých Karpat, mezi "Kašpariskovým vrchem (778 m) a Čupcem (819 m). I tento potok je divoký a ve strmém svahu. Jen pro fyzicky zdatné, kteří by chtěli projít potok Zřídla od soutoku po pramen.

Zadní potok

"Zadní potok". Tak se tomuto potoku mezi obyvateli vždy říkalo. K jeho levostrannému přítoku do Jamného potoka to mám z domu pět minut. Přítok je "v Mlýnech u Kříže" na 32,9. kilometru. Ještě před soutokem protéká místem nazývaným "Ve dvoroch" kolem kamenné opěrné zdi, kde podtéká několik malých mostků. Protáhne se přes dvě prudké zákruty a dál si vybral ke své cestě úzkou roklinu. Do cesty se mu staví několik kamenů a starých kořenů a nezastaví jeho tok ani popadané kmeny.

Prodírá se malým pralesem a prodírám se i já s foťákem a fotím tu krásu, která je kolem vody. Je stále leden a okolí je pocukrované drobným sněhovým popraškem. "Prales" i rokle končí a potok teče v plytkém údolí, kde má z levé strany vršek zvaný "Zbytky" a vpravo jsou "Hrabníky" a údolí se rozšiřuje. Potůček protéká mezi kmeny stromů, které jsou vzájemně prorostlé, že se stěží vejdou do malého koryta potoka. Některé stromy jsou tak pokroucené, že jsou stromu až nepodobné, krása se na ně dívat.

Potok podtéká cyklostezku Nová Lhota - Vápenky A tři km od svého soutoku s Jamným potokem ve výšce 490 m je pramen, který potok napájí. Jeden z mála "čistých potoků", které jsem prošel. Ve své první polovině, velmi krásný potok v divoké a nedotčené přírodě. Je s podivem, že nebyl v té "blbé době" sveden do umělého koryta. Nečekal jsem ani já, že pár metrů za humny se najde takový poklad. Nekácet, nekopat, neregulovat, zachovat! Stojí za návštěvu s fotoaparátem a stativem. Je tam na focení hodně šero a to jsem navštívil v zimě, kdy je listí spadané. A potoku jsem nechal jeho zaužívané jméno. Je to jeden ze tří potoků na Horňácku, které jsem pojmenoval. V mapě nemá jméno.

Čertoryjský potok

"Čertoryjský potok" tak ten mi protéká málo přes sto metrů od domu a i ten jsem pojmenoval (protéká místem nazývaným "Čertoryje"). Přitéká do Jamného potoka z pravé strany na km 32,6 vytéká z propustu, který je pod silnicí vedoucí ze Suchovských mlýnů - Vápenky. Nenápadný tok, který v minulosti napájel i "Zámečnický mlýn", ale i tento potůček dovede pozlobit při prudkém dešti a při jarních oblevách. To zaplaví celé okolí ještě než vteče do Jamného potoka.

Pár desítek metrů využívá jeho voda ke své cestě také cestu, ale polní. Potok vytéká z doliny ze severního směru, kde obtéká dvě malé vodní nádrže, které slouží k udržení vody v krajině. Jeho tok kopíruje úzké údolí a vykroutí poctivě všechny zákruty, co mu stojí v cestě. Místy se rozlévá, dělí svůj tok do několika ramen a v jeho korytě přibývá kamenů, vytváří malé kaskády a do jeho toku se mu staví více vegetace po obou březích i přímo v jeho cestě.

Ve své polovině se stáčí na SV stranu, tok se více tlačí do kopce a přibývá takové pralesní divočiny, nádherné kořeny ve vymletých březích, popadané kmeny, obtéká stoleté pařezy i zákruty jsou hodně zatočené. Čertoryjský potok má až po místo, kde vznikl stále vodu. Je napájen ze svého pramene a ještě pomáhá doplnit drobný járek, který přitéká z lúk i nad járkem je ještě mokřad. Délka toku je 2,2 km, pramen ve výšce 510 m a výškový rozdíl je 115 m. Místo, kde se potok zrodil se jmenuje "Potrhané". Necelý kilometr je na JV stranu Národní přírodní rezervace "Porážky". I tento potok má své zápory. V horkých letních dnech vysychá, ale pamětníci mi tvrdí, že tekl celoročně.

Lhotský potok

"Lhotský potok" i k tomuto soutoku to mám z domu do deseti minut chůze. Lhotský potok přitéká do Jamnného potoka z levé strany v Zámečnických mlýnech na km 32,2 a od svého soutoku cestou ke svému zrodu nemá kousek roviny, kde by se odpočinul. Na třech kilometrech svého toku klesne o 130 metrů. Jeho tok kopíruje silnici vedoucí ze Suchovských mlýnů na Novou Lhotu.

Koryto je převážně kamenité, přerušené několika splavy, pro zmírnění rychlosti toku, který nemá kde vybočit. Z levé strany mu v tom brání silnice a napravo je strmý svah a tak si to šupe do doliny mezi kameny, které vyčnívají i z toho prudkého břehu až do jeho toku. Před Novou Lhotou podtéká silnici, kde se očistil v čističce a pokračuje před střed obce, kde je jeho tok veden v potrubí pod zemí, pouze v krátkém úseku. Střední část "Lhotek" protéká potok v umělém kamenném korytě.

O něco horší podmínky má potok, když protéká "Horním koncem". To jsem se rozhodl, že nechám foťák v pouzdře, nebylo co fotit co by lahodilo oku. Tam tok nemá takovou sílu, aby odnesl to co do potoka nepatří. Na samém závěru potok jako by nevěděl kudy téct. Vybral si jednu vyjetou kolej na cestě a hledám místo kudy se tam voda dostala. Poslední voda je dvacet metrů od cesty už v lese ve výšce 550 m. Tento potok nepatří mezi ty, které by vás nadchly. Ale je tu, proto jsme i tento tok zdokumentoval. Přesto v okolí je dost potoků, které vás osloví a bude to i ten následující.

Havraní potok a Havraní vodopád

I na Horňácku máme vodopád. Jmenuje se "Havraní vodopád" a je na bezejmenném potoku, tak dostal jméno "Havraní potok". Vlévá se z levé strany do Jamného potoka na km 29,5 a jeho délka je 2,2 km. Jeho přítok je v blízkosti "Podhajského mlýna", tak tři sta metrů zpět k Javorníku (nejlépe se dostat na soutok pomocí mapy).

Potok je kouzelný v celé jeho trase. Zprvu protéká rovinatým územím (jaký div v tomto horském kraji). To však netrvá dlouho, pozvolna se z potoka klidného mění na horskou bystřinu, kde dominují kaskády, staré kmeny, vymleté břehy s mohutnými kořeny i skály, které trčí ze břehů. Místy vytváří meandry a tůně, to vše v úzké roklině.

Při stoupání kolem vody, nebo přímo potokem, se naráz před vámi objeví Havraní vodopád. V dané době záleží ne vodním stavu potoka, kolik má vody. Když "teče", tak vodopád slyšíte už z dálky. Navštívil jsem toto místo několikrát i v zimě, kdy byl zamrznutý. Vodopád je půldruhého metru vysoký a skála, přes kterou přetéká, je z obou stran zapuštěná v březích. Vodopád je fotogenický ze všech stran. Nad ním je ještě několik míst, kde se tvoří kaskády. A závěr se mění v nepropustnou džungli, přes kterou je nutné projít, když se chcete dostat na místo, kde Havraní potok pramení. Je to JZ od Nové Lhoty. Já jsem tentokrát vykličkoval po ochozech, kudy se pohybuje zvěř. Jo a ta voda, kde začíná potok je ve výšce 500 m. Převýšení je 150 m.

Jelení járek

A stále na Horňácku - "Jelení járek" pravostranný přítok do Jamného potoka na km 28,7. Délka toku je 1,9 km, potok podtéká sinici propustem a sto metrů tečena soutok umělým korytem, spíše korýtkem. Za silnicí, která spojuje Javorník - Suchovské mlýny už teče voda svou cestou, kterou si sama vytvořila. Klikatí se do kamenného svahu a vstupuje do lesnaté části svého toku. Koryto je výrazné a kamenité. Jelikož jdu tento potok, když mráz proměnil vodu ve skupenství ledové, je to o to zajímavější.

Svah, kterým vede potok, se postupně zvedá a údolíčko se zužuje. Přibývá i popadaných stromů i sněhových a ledových míst, přesto nacházím v dnešním mrazivém dni i vodu tekoucí. V horní části toku je i poslední voda pod ledem a celé prameniště je zasněžené a v dost hlubokém járku. A to nejposlednější místo se známkou vody je ve výšce 510 m pod vrcholem kopce "Háj". Ten má výšku 573 m. Jelení járek má převýšení 165 m. Určitě dost na to, že je necelé dva kilometry dlouhý. Potok je pro své převážně kamenité řečiště také vděčným cílem. Určitě bude pohledný, když jím bude protékat hodně vody.

Hrubý potok

"Hrubý potok" - je to poslední vodní tok, který napájí Jamný potok. Na km. 26,5 levostranný přítok do Jamného potoka. Tady se spojí voda, která přitéká z Filipovského údolí Hrubý potok a promícháním obou toků se "zrodila" řeka "Velička". Je to na rozhraní mezi Javorníkem a Velkou nad Veličkou.

Hrubý potok se svou délkou 7,5 km patří ke středně dlouhým tokům. Od soutoku s Jamným potokem protéká obcí Javorník ve vyhloubeném korytě. Po prvních desítkách metrů podtéká silnici Javorník - Suchovské mlýny. Přes Javorník není na tomto potoku co k vidění a obdivování. Ještě než opustí "dědinu" stojí za pozornost opustit okraj potoka a prohlédnout si staré roubené stodoly s kamennou podezdívkou. Je jich tam dost. Cestu vodě ztěžuje podélný skalní útvar, který jako by vyrostl aby byl obdivován.

Další několik stovek metrů dlouhý úsek toku byl snad vytýčen podle pravítka. Rovina jak u Kolína a lemovaná z obou stran hustou vegetací. Potok v tomto úseku překlenuje několik malých provizorních mostů. To už potok přitéká z Filipovského údolí, protéká kolem rekreačního střediska a odtud až po jeho pramen je potok dobrodružně zajímavý.

Sestupuji do jeho toku, jdu proti vodě a užívám si kamenné krásy v jeho řečišti i kolem břehů. Voda poskakuje přes kameny, místy se chlubí drobnou peřejí a nabízí i kaskády. Na dně objevuji barevně zbarvené kameny a ze břehů trčí obnažené kořeny. Nacházím i kamennou nízkou stěnu, která je přes celou šířku toku a voda tekoucí přes ní vytváří kaskády.

U "Liščí boudy" přitéká z levé strany poměrně vydatný nepojmenovaný potok. Odsud teče voda souběžně s cestou až k chatě "Megovka". Tady jsem na chvilku opustil vodu a navštívil lesní kapli, která je v areálu Megovky. Další úseky Hrubého potoka mají vše co si můžete přát. Velké kameny v řečišti, ne některých místech si utváří několik samostatných potůčků, aby se prokličkoval mezi popadanými stromy.

Ve své horní části mne dovedl do hlubokých roklí, ve kterých také teče voda a bylo těžké zvolit ten správný. Poslední vodu jsem naše mezi dvěma povalenými kmeny. Dál už byla hustá a zarostlá divočina. Poslední voda 7,5 km. Pramen ve výšce 550 m, převýšení od soutoku 220 m. Hrubý potok doporučuji dobrodružným náturám. A to mi věřte, že si to užijete.

Další potoky Horňácka se už budou vlévat do řeky Veličky. To zase až někdy příště.