Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Kalendář akcí | Napsat článek | Seznamka | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 3.11.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Pico del Veleta

Pico del Veleta

Jarní výstup na Veletu, třetí nejvyšší horu Španělska

15.8.2012 | Štěpán Švácha

Je to nepochybně nejznámější pohlednicový výjev z Granady; slavný maurský palác Alhambra a za ním zasněžené vrcholky hor. Jedná se o pohoří Sierra Nevada, což jsou skutečné velehory; svou výškou se řadí v Evropě na druhé místo, hned po Alpách.

Kozorožec

Nejvyšší vrchol, který můžete z Granady spatřit, je Veleta. Dosahuje výšky 3 396 m n.m. a je tudíž třetí nejvyšší horou španělské pevniny. Přes tuto úctyhodnou výšku není výstup na ni příliš náročný.

Vrcholové foto

Od výchozího bodu, parkoviště nad Pradollanem, je sice nutné zdolat převýšení asi 900 m, túra je však znatelně lehčí než například výstup na většinu štítů Vysokých Tater. Je to také proto, že až téměř k vrcholu vede silnice. Když jsme se během kratšího pobytu v Granadě panoramatem Sierry Nevady dostatečně pokochali, rozhodli jsme se vyrazit přímo na místo.

Čtěte také: Mulhacén, přes Sierru Nevadu na vrchol

Ráno naše tříčlenná skupinka nasedá na autobusovém nádraží do malého žlutého autobusu s nápisem Granada-Sierra Nevada. Ten vzápětí opouští město a brzy začne stoupat horskými serpentinami. Zhruba tam, kde končí pásmo lesa, přijíždíme do lyžařského střediska Pradollano.

Není to vůbec idylické místo; zástavba betonových hotelových komplexů a poněkud nevkusných staveb v tyrolském slohu zdánlivě nebere konce. Ve výšce přesahující 2 000 m n.m. tu mají dokonce velké fotbalové hřiště. V zimě zde jistě panuje čilý ruch, ale teď, v květnu, je tu zcela mrtvo. Pak zástavba přece jen končí a během okamžiku zastavujeme na parkovišti ve výšce 2 500 m n.m. Dál už půjdeme po svých.

Cesta na Veletu Cesta na Veletu

Slunce praží, je skoro jasno. Ostře řezaný vrchol Velety, částečně pokrytý sněhem, se tyčí vysoko nad námi. Okolní vegetace není příliš bohatá. Zde, poblíž parkoviště, ještě roste pár jehličnanů, ale jinak jen řídké traviny. Ty pak pozvolna přecházejí v kamenitou poušť.

Na parkovišti je úplný klid, jen dva stánky s občerstvením jsou otevřené. Nikde žádný ukazatel, proto se jdu zeptat ke stánku na cestu. Ptám se anglicky, španělštinu neovládám. Prodavač pro změnu nemluví anglicky, ale z jeho gestikulace pochopím, že k vrcholu sice vede klikatá silnice, ale pěšky se lze dostat vzhůru přímou cestou.

Silnice, o které jsem se již zmínil, je údajně vůbec nejvýše položenou silnicí v Evropě. Končí jen pár desítek metrů pod vrcholem. Pro automobily je od parkoviště nad Pradollanem uzavřena závorou, využívají ji však strážci zdejšího národního parku a zaměstnanci lyžařského areálu. Poslouží i zdatným cyklistům. My po ní nepůjdeme; vzhledem k jejím zákrutám by to bylo neúměrně dlouhé a nezáživné. Vydáváme se vzhůru cestou pro pěší.

Míjíme závoru a stoupáme k oblouku panny Marie Sněžné ve výšce 2 660 m n.m. Po levé straně máme na blízkém vrcholku jakousi bývalou observatoř, dnes už skoro ruinu. Trasa je někde dobře patrná, jinde už méně, zejména tam, kde je ještě hodně sněhu. Orientaci usnadňuje zimní tyčové značení. Jelikož se cesta často dotýká silnice, lze místa, která jsou ještě kvůli vysokému stavu sněhu a bahnu hůře schůdná, po silnici obejít. Holky tuto možnost jednou využijí, já se však držím přímého směru. Získávám tak náskok asi pět minut.

Jak pokračujeme stále vzhůru, vegetace zcela mizí, všude jen kamení a sníh. Otevírá se výhled na lyžařský areál Sierra Nevada. Je velice rozlehlý; tvoří jej množství lanovek a vleků, z nichž nejvýše položený vede až skoro na vrchol. Kdysi to tu vypadalo úplně jinak. Byl zde dokonce nejjižnější evropský ledovec, v létě 1913 však zcela roztál.

Hluboko pod námi rozeznáváme v mlžném oparu Granadu. Teď, po poledni, tam musí být nejméně 30 °C ve stínu. Tady nahoře je příjemně. Slunce stále praží, ale studený horský vzduch hezky chladí.

Tyčové značení k vrcholu Společné foto, se sněhulákem Tušíme již blízkost vrcholu. Jelikož tyčové značení vede vzhůru zcela neschůdným terénem, jdeme chvíli po silnici. Ta se tu podle mého úsudku od vrcholu nějak vzdaluje. Vydám se proto kamennou sutí vzhůru podél vleku. Děvčatům se to příliš nelíbí, ale následují mne. Je to nepochybně nejnáročnější etapa výstupu. Netrvá však dlouho a před námi se objevuje vrchol.

O třetí nejvyšší bod španělské pevniny se dělíme ještě se třemi místními turisty; taktéž klukem a dvěma dívkami. Přijeli stejným autobusem jako my, jen ze začátku nabrali poněkud rychlejší tempo. Teď si připíjejí šampaňským z plastových pohárků.

Otevírá se nám báječný výhled na zasněžené, civilizací téměř nedotčené hřebeny Sierry Nevady a zejména na blízký, ještě o necelých sto metrů vyšší Mulhacén, nejvyšší horu kontinentálního Španělska. Radka staví malého sněhuláka, což Španělé ihned napodobují. Ještě se chvíli porozhlédneme, pořídíme pár snímků na památku a už je čas jít zpátky.

Hřebeny pohoří Sierra Nevada

Opouštíme vrchol a vydáváme se po silnici dolů. Cestou potkáváme další skupinky turistů i jednoho cyklistu. Vracíme se víceméně stejnou trasou a cesta rychle ubíhá. Míjíme mariánský oblouk, když tu se před námi vynoří stádo horských kozorožců. Je jich nejméně deset a ještě přibíhají další. Nejsou příliš plaší; občas se po nás ostražitě ohlédnou, ale pak se vrátí k pastvě.

Po návratu na parkoviště máme ještě chvíli na posezení u stánku. Holky si objednávají kávu, já pivo. Bubu se ptá na toaletu. "Všude tady kolem", ukazuje stánkař. Pak už je čas jít na autobus, který nás odveze zpět do rozpálené Granady.

Praktické informace:

Čas výstupu: Výstup nám trval lehce přes 6 hodin s častými přestávkami, a to jsme se místy trochu ploužili. Jistě je možné túru podniknout ve výrazně kratším čase. Rozhodně není problém zvládnout ji v době mezi příjezdem a odjezdem autobusu.

Sierra Nevada Kozorožci a observatoř

Doprava: Z autobusového nádraží v Granadě odjíždí autobus na parkoviště nad Pradollanem denně v 9.00, zpět se vrací v 17.00. V zimní sezóně je frekvence spojů častější. Cesta trvá asi hodinu. Cena zpáteční jízdenky je 9,5 EUR (květen 2012).

Pico del Veleta, turistická mapa

Další související články:

+ Španělské pohoří Sierra Almijara - výprava do divočiny
+ V divokých horách Aragonie - Aneto, Perdido, Ordesa
+ O berlích na Pico del Teide, Kanárské ostrovy
+ Na střechu Španělska, Tilak Treking 2006; soutěžní článek č. 14
Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Skalním bludištěm vrcholu Wielki Szczeliniec (Velká Hejšovina), Stolové hory
Hory Na Pico de Aneto (3 404 m n. m.) jihozápadní cestou
Hory Česká skalní města (4), Teplicko-adršpašské skály
Reklama
Témata našich článků…
Aktuální počasí Žiarska chata Praděd Babia hora Macocha Karlštejn Chata Borišov Krkonoše, hřebenovka Jeskyně Hranická propast Rozhledny Zámek Hluboká Sluneční soustava Kráľova studňa Vihorlat Vodopády Chorvatské kempy Batohy Mont Blanc
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist