Hrad Starý Jičín na Starojickém kopci + Svinec

Hezká okružní túra v Podbeskydské pahorkatině

Vrchy Svinec a Starojický kopec najdeme na severozápadním okraji Podbeskydské pahorkatiny. Přesněji v geomorfologickém podcelku zvaném Štramberská vrchovina na styku s Moravskou bránou. A právě tyto dva hezké vrcholy spolu s hradem Starý Jičín se staly cílem naší další túry.

Ráno vycházíme ze "starého známého" rozcestí Skalky (411 m) na dohled Nového Jičína. Mine nás spanilá jízda na koních a my můžeme vyrazit po žluté značce. Ta nás vede kolem dolní stanice lyžařského vleku pod Svincem k rozcestí Svinec, kaple (356 m). Jedná se o poutní místo s kaplí Panny Marie Lurdské a vydatným pramenem svěží vody, který nese jméno Oční studánka.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ochutnáme a smyjeme prach z cest. Voda je opravdu vynikající i osvěžující. Na chvíli se i zastavíme i velkého upraveného ohniště. To by se opékalo, vždyť i pruty tady jsou. I pilka. No, hlavně že jsme koupené špekáčky nechali "doma"…

Po polní cestě obklopené alejí a za zvuků na potůčku klapajících mlýnků a bubínků scházíme k Malé vodní nádrži Starý Jičín. Tato nádrž byla na potoce Grasmanka vybudována v roce 2004 jako reakce na povodně v roce 1997. Nadržovaný objem nádrže je 28,7 tisíc m³, celkový objem však může činit až 113,6 tisíc m³. Plocha nádrže při maximální zátopě může dosahovat až 6,14 ha. Výška hráze s bezpečnostním přelivem je 6,4 metrů a délka 265 metrů.

Dnes břehy nádrže mají přírodní ráz, což dokazuje množství vodního ptactva. Včetně volavky popelavé, která u protějšího břehu číhá na neopatrnou rybku a kterou zde uvidíme ještě i při návratu ze Starojického kopce. Podle mapy se máme nacházet na naučné stezce Novojičínská kopretina, ale její existenci registruji jen a pouze na oné mapě. V reálu ani ťuk.

Podcházíme cestu č. 48 (E 462) a přes městečko Starý Jičín okolo kostela sv. Václava se přesouváme na úpatí Starojického kopce (496 m). Na jeho vrcholku se zvedá hrdé panské sídlo - hrad Starý Jičín. A ten je jakýmsi pomyslným středobodem našeho dnešního putování.

Rychle nabíráme výšku a již stojíme pod hradbami mohutného hradu. Za zlomem nás vítá i silueta zastřešené hradní věže, která dnes slouží jako malé muzeum a vyhlídka. Holky chtějí závodit. Jen mně zapomněly říci start a vyběhnout ze stejné startovní čáry. Ověšený batohem a foťákem nemám dobrou startovní pozici a v cíli jsem, pochopitelně, poslední. No co už…

Na hradním nádvoří pod věží nás vítá sluníčko a otevřený bufet. Samozřejmě jej využíváme. My dospělí k tomu, abychom si dali vrcholové pivo a holky, aby utratily co nejvíce peněz za nanuky. Samozřejmě nás nemine prohlídka hradu, respektive toho, co ze Starého Jičína zbylo. A zbylo toho tady tak akorát - zbytky hradeb, střílen, základy paláců a dokonce i nějaké to sklepení. Na procházení a prolézání toho tady máme dostatek.

Neopomeneme se ale ani pokochat úžasnými výhledy na Beskydy s nepřehlédnutelným Velkým Javorníkem s rozhlednou, Podbeskydskou pahorkatinu, do Moravské brány a na blízký Nízký Jeseník, kde právě hustě prší. Vzdálenější pohoří se dnes ale skrývají v mracích. Vidíme i cementárnu v Hranicích na Moravě a pochopitelně město Nový Jičín.

Hrad Starý Jičín s gotickým jádrem pochází z počátku 13. století. Byl vystavěn na místě původní tvrze, která byla nikoliv z kamene, ale ze dřeva. Z kamene se hrady u nás začaly ve větší míře stavět až v období po vpádech krvelačných Tatarů. Za jeho zakladatele je považován Arnold z Hückeswagenu. Že vám toto jméno něco říká? Ano, správně. Tento rod je spojován i s nedobytným a na Moravě největším hradem Hukvaldy, který stojí nedaleko. Později se pány hradu stává rod z Kravař, po 30leté válce však význam Starého Jičína upadá. Pokud by vás jeho historie zajímala, můžete si přečíst na Trekingu samostatný článek věnovaný této hezké pevnosti.

Na hradě nás zastihuje první dávka deště, druhá pak u restaurace na místním zámečku dole ve Starém Jičíně, takže jsme peněženku opět výrazněji provětrali. Kam to ty holky cpou… Vracíme se k Malé vodní nádrži Starý Jičín a nazpět k Oční studánce, u které však pokračujeme vpravo po naučné stezce. Zprvu lesem a později po krásných květnatých loukách. Za výhledů do Moravské brány, na Nízký Jeseník a k Hostýnským vrchům opět nabíráme výšku. Kopírujeme hranici Přírodní rezervace Svinec s množstvím ohrožené flóry.

Vystoupáme na horní okraj obce Kojetín a navazujeme na naše včerejší kroky. Míříme vzhůru k vrcholu Svince na "naší" oblíbenou vyhlídku. Necháváme za zády Petřkovickou horu. Hezký kopec, na kterém jsme byli včera. Holky mají v plánu blbnutí a focení, Roman by nejraději zamířil do hospůdku na Čarťáku.

Přestože hezky svítilo sluníčko, z mraků vylezla i Lysá hora (1 323 m), nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd, dohání nás další přeháňka. I s bouřkou. Takže vrchol Svince rychle opouštíme a mažeme ke stejnojmenné chatě, kde na terase nacházíme dočasné útočiště. Cestou párkrát fotím Bílou horu s rozhlednu a pod ní se tyčící věž Štramberské Trúby. A velkolomem vykousnutý svah vrchu Kotouč.

Opět vysvitlo Slunce. Vzduch se pročistil, stíny jsou ostře řezané. Nejde neudělat nějakou tu fotku navíc. Scházíme ze Svince po červené, holky peláší k autu. Opět zůstávám vzadu na konci pelotonu… Ale kdož fotíte tak jistě pochopíte, že tak úžasné podvečerní světlo si nechá ujít opravdu jen málokdo.

Když docházím z posledního kopečka donese se mi vzduchem část věty - "ještě že tady nebyl Oťas". Ptám se, když dorazím do cíle, proč jsem tam jako že "ještě neměl být". Roman s Irčou líčí, jak je zdrbal svědek kovidův, že nejsou očkovaní a že jej ohrožují. Hm, no, opravdu to bylo štěstí. Na ty militantní očkovací maniaky, kteří jsou agresivnější než samotná čínská infekce, jsem již vyloženě alergický.

I dnešní procházka Podbeskydskou pahorkatinou byla sice nenáročná, ale krásná. A, podle mého, obohacující. Našlapali jsme sice jen asi 14 kilometrů s převýšením necelého půl kilometru, ale na trase jsme strávili celý den. A nuda to rozhodně nebyla. Právě naopak.

• Trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie