Volavka popelavá (Ardea cinerea) je středně velký brodivý pták,
který miluje především klidné vodní plochy. Objevuje se ale i na polích, v okolí řek
i v blízkosti lidských sídel. Volavka popelavá, která je aktivní ve dne i v noci, dosahuje
hmotnosti 1,5 až 2 kg, rozpětí křídel až 170 cm a délky těla okolo 90 cm. Je tedy o něco
menší než např. čáp bílý či čáp černý.
Volavku popelavou snadno identifikujeme nejen podle stavby těla a šídlovitého zobáku,
ale i podle zbarvení peří. To je svrchu vždy popelavě šedé (odsud české druhové jméno).
Krk je téměř bílý, stejně jako břicho nebo hlava, která je navíc ozdobena dlouhými černými
péry. Volavku snadno poznáme i za letu. To podle esovitě vzad zahnutého krku a hýkavého
"pokřiku".
S volavkou popelavou se nejčastěji můžeme setkat u klidných vodních ploch. V mělkých
vodách, kde má dostatek potravy a není vyrušována člověkem. Na jejím jídelníčku přední
místo totiž zaujímají ryby, na které bez pohnutí číhá ve vodě stojíc na vysokých brodivých
nohách. Volavky však nejsou nijak vybíravé, ba právě naopak. Možná by se dalo říci, že
jsou dokonce pažravé. Klidně slupnou nejen rybu, ale i hraboše, jiné myši, hady a obojživelníky
či dokonce malé ptáky. Nepohrdne ale ani hmyzem.
Volavka popelavá je sice tažný pták, přesto velké množství jedinců zůstává u nás
celoročně. Pravidelně je vídávám z okna vlaku při cestách na Slovensko i v zimním období.
Zejména na rybnících v okolí Karviné, kde nepohnutě číhají i dlouhé hodiny na kořist
a nevyruší je ani projíždějící vlak. Méně otužilé volavky přelétají na zimu na jih Evropy
či na sever Afriky. Některé dokonce až do rovníkové západní Afriky.
Přezimující populace je posílena populací tažnou již v brzkém předjarním období při
tání sněhu. Po stavbě, resp. úpravě hnízda v některé z volavčích kolonií dochází ke kladení
vajec. Samička obvykle do hnízda snáší dvě až sedm vajíček. Zpravidla již na konci března
nebo počátkem dubna.
Největší "rachot" nastává na hnízdišti, ve volavčí kolonii, až koncem dubna či v květnu,
kdy se po 26 až 27 dnech inkubace líhnou mláďata. Ta se ozývají nelibozvučným kvákáním či
jinými skřeky, které se zpěvem zpěvných ptáků nemohou soupeřit. A do toho rodiče odpovídají
chraplavým krákáním. Kdo jste v tomto období navštívili některou z volavčích kolonií tak
víte o čem píši… Asi nejznámější kolonií je ta v zámeckém parku v Lednici nedaleko
od Lednického zámku hned naproti
Minaretu. Další lze navštívit třeba
na Ostravsku či na Třeboňsku i v dalších
oblastech ČR.
Volavky hnízdí zpravidla vysoko na stromech ve velkých koloniích, což jim skýtá řadu
výhod. Klidu si v hlučné kolonii volavky sice neužijí, zato jsou ale poměrně dobře chráněny
před většinou přirozených nepřátel. Ti se totiž do velkých kolonií neodvažují vstupovat. Hluk
v kolonii neustává ani ve večerních hodinách, neboť mláďata se dožadují krmení neustále.
A dospělí jim v zobáku potravu, kterou shánějí v okruhu až několika desítek kilometrů, průměrně
jednou za dvě hodiny skutečně přinášejí.
Klid ve volavčí kolonii nastane až po vyhnízdění (po 6 až 7 týdnech krmení mláďat),
kdy se jak dospělí tak mladí jedinci rozletí do všech světových stran, aby se po dalších
až 20 sezón vraceli buď do rodné, nebo některé z blízkých kolonií a založili další pokolení
volavek popelavých…
