Rumunská Rodna, přechod hřebene pohoří

Rodna neboli pěnišnikové hory, hřebenový přechod pohoří

Pěnišník je česky název pro rododendron. Vrcholové partie Rodny jsou posety miliony červených pěnišníků. Je to úchvatný pohled, na tu červenou zahradu rozloženou po kopcích Rodny. Tak jako Maramureš nemá cesty, Retezat má svá jezera, tak Rodna má své pěnišníky.

Pohoří Rodna leží na severu Rumunska, je druhým nejvyšším pohořím Východních Karpat. Nevelké svou rozlohou, ale dodnes pusté bez komunikací a lidských obydlí, i svým charakterem připomíná Západní Tatry. Hlavní hřeben, který je dlouhý 60 kilometrů, má západovýchodní směr a nadmořská výška se pohybuje mezi 1 700 až 2 303 metry. Na západě odděluje Rodnu od pohoří Tibles sedlo Setref (817 m).

Ze sedla Setref stoupa cesta na vrchol Batrina (1 710 m), který je prvním významným vrcholem na západě Rodny. Hřebenová cesta stoupá až na vrchol Buhaescu Mare, kde je odbočka na nejvyšší vrchol pohoří - 2 303 m vysoký Pietrosul. Hlavní hřeben pokračuje východním směrem až do sedla Gargalau. Tam se dá sestoupit na sever do sedla Prislop (1 416 m), které odděluje Rodnu od Maramureše.

Za sedlem Gargalau se hřeben mírně stáčí na jihovýchod až k druhé nejvyšší hoře Ineu (2 279 m). Odtud pak cesta postupné klesá do sedla Rotunda (1 271 m), kde Rodná končí a začíná o něco nižší pohoří Suhard. Za pěkného počasí se dá vzdálenost ze sedla Setref do sedla Rotunda ujít za tři dny. Určitě je dobré mít s sebou kompas nebo buzolu. Hlavní hřeben Rodny je ze sedla Setref až na sedlo Rotunda značen červeným pásem s různou frekvencí značení.

Cesta do Rumunska

V polovině června se naše sedmičlenná skupina vydala do tohoto u nás málo známého pohoří. Využili jsme služeb autobusu, který vezl další turisty na Maramureš. Autobus nás dovezl přes Slovensko a Maďarsko na nejsevernější maďarsko - rumunský přechod Czengersima - Petea, a pak dále přes Satu Mare, Baia Mare a Sighetu Marmatiei do vesnice Leordina, kde jsme se oddělili a pokračovali vlakem do stanice v Dealu Stefanitei na železniční trati Cluj - Dej - Salva - Sighetu Marmatiei. Jako další místa k nástupu od západu lze využít ještě železniční stanice v Romuli a Telciu. Všechny cesty odtud vedou na vrchol Batrina, stejně tak jako cesta ze silnice v sedle Setref.

Do oblasti Rodny a Maramureše je možné dostat se též po silnici Satu Mare - Negresti Oas a podél hranice s Ukrajinou dojet do Sighetu Marmatiei. Pohoří je dobře přístupné také ze severu z Borsy, Complexul Turistic Borsa a sedla Prislop ležících na silnici Sighetu Marmatiei - Borsa - Vatra Dornei. Do Borsy jezdí vlak ze stanice Viseu de Sus.

Severní svahy jsou poměrně strmé, proto nástup na hlavní hřeben je časové rychlejší, stejně tak i sestup. Jižní svahy mají povlovnější charakter. Nástupová místa z jihu leží na železniční trati Salva - Singeorz Bai - Rodna. Souběžně vede ze Salvy silnice, která šplhá až do sedla Rotunda a před vesnicí Tibau navazuje na silnici Sighetu Marmatiei - Borsa - Vatra Dornei.

Hlavní hřeben

Počasí mělo silně cyklonální charakter. První den po šestihodinovém pochodu v hustém dešti z železniční stanice v Dealu Stefanitei jsme byli nuceni vrátit se ze sedla pod Batrinou do údolí Izvorul Negru nad Moisei. V tomto úseku je turistické značení velmi řídké, a proto je potřeba dávat velký pozor na cestu. Zde, zcela vyčerpáni, jsme našli nocleh u jednoho z obyvatelů hor v jeho dřevené chalupě. Tři malé místnosti v podkroví, kamna a postele, to byl malý zázrak. A když jsme po setmění zapálili svíčku, vrátila se opět pohoda.

Kvůli špatnému počasí jsme strávili v chatě ještě další den a noc. Majiteli jsme pomohli stavět přístřešek nad studnou, a tak jsme se mu za jeho laskavost mohli odvděčit nejen finančně. K přátelské náladě pomohla i má skromná zásoba rumunských slov. Věřte mi, kdo chce častěji jezdil do Rumunska, měl by být vybaven aspoň minimální slovní zásobou, protože bez základních znalostí rumunštiny to bude mít v podobných situacích těžší. Slova jako buna ziua a muscumesc by měl znát každý návštěvník rumunských Karpat.

Batrina, Gargalau

Další den se vyčasilo a z našeho skvělého útulku jsme vyrazili na Batrinu a dále po hlavním hřebeni. Počasí však opět úřadovalo a pod sedlem Tarnita La Cruce, na dohled Pietrosulu, jsme v mlze a dešti přečkali zbytek dne i celou noc. Ráno se počasí doslova překonávalo. Polojasno a lehký vánek dával naději na změnu k lepšímu. Vzhledem k časové tísni (kvůli schůzce s ostatními turisty u autobusu) jsme po hřebeni doslova letěli až do sedla Gargalau. Na horu Ineu jsme už nedošli, snad někdy příště.

Značení modrým pásem nás vcelku bez problémů dovedlo ze sedla Gargalau k lanovce nad Complexul Turistic Borsa. Lanovka sice už nejezdila, ale shodou okolností místní pastevci posílali v šest hodin večer dolů čerstvě nadojené mléko, a tak jsme se svezli s ním. Při sestupu do Complexul Turislic Borsa, kde čekal autobus, se počasí opět zhoršilo a večer začalo opět pršet.

Druhý den jsme společně navštívili světoznámou soutěsku Turda v pohoří Apuseni, ale stoupající potok při vytrvalém dešti nás z Rumunska doslova vyhnal.

Z celého výletu se vydařil pouze jediný den, kdy jsme byli obklopeni krásou rozkvetlých pěnišníků, volně se pasoucí koně, ticho a daleké výhledy na Maramureš a Podkarpatskou Rus na severu, Suhard na východě, Calimani na jihu a Gutti a Tibles na západě. A navzdory špatnému počasí si odvážíme spoustu pěkných zážitků se společně vysloveným slibem, že se vrátíme do těch nádherných opuštěných pěnišníkových kopců. Do hor, do kterých dosud nepronikla civilizace, takže v nich můžete alespoň na chvíli zapomenout na každodenní starosti a radovat se ze života.