Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 24.10.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Karpatská expedice

Karpatská expedice

Po hranicích I. ČSR na Zakarpatí (3)

12.10.2011 | Jaroslav Sovinský

Kocháme se krásou okolních hor. Poté se k nám přitočí dva místní vlastenci, jeden s vlajkou, kterou právě vynesl na vrchol, a druhý s kytarou (hraje zde i na zobcovou flétnu). Váňa na foukací harmoniku a kytarista se svým nástrojem zahrají několik milých melodií. Potom se všichni čtyři postavíme do pozoru a zapějeme s pravicí na srdci ukrajinskou státní hymnu "Šče nevmerla Ukrajina, ni slava ni volja!" Již v r. 2003 mě ji naučila na Krymu moje budoucí ženuška. No, s mým přízvukem asi nezněla moc vlastenecky, ale místním to nevadilo.

Hraniční cowboy

Ovšem předtím, než jsem se zúčastnil tohoto obřadu, zatímco Váňa telefonicky popřál vše nejlepší ke státnímu svátku rodině (já jsem mu popřál slovně již ráno), jsem se postavil na již výše zmíněné místo, kde kdysi zjevně stál hraniční znak II/1 (usilovně jsme ho včera hledal, byť třeba povalený, ale marně).

Zahleděl jsem se na stranu Podkarpatské Rusi, postavil jsem se do pozoru, zasalutoval a v duchu zvolal: "Ať žije republika Československá!" Pak jsem v duchu zapěl československou státní hymnu a připojil i hymnu podkarpatských Rusínů ("Pidkarpatskie Rusyny, ostavte hlubokij son!"). Mimochodem, dorazili jsme se jen o 14 dní později, než bylo výročí podepsání již výše zmíněné Sévreské smlouvy, která upravovala zdejší československou státní hranici.

Zástupy ukrajinských vlastenců

Naplněni dojmy se vracíme do našeho tábora u HHZ č. 2; později se dozvíme, že téhož dne dorazil na vrchol Hoverly opět i Juščenko, ale to už jsme byli dále odtud. Při sestupu (i níže pod táborem) se vídáme s postupně narůstající šňůrou vlastenců vystupujících na vrchol, třímajících často státní vlajky. Zdravíme "Zi svjatom vas! - tedy "přejeme vám k svátku" anebo odpovídáme "Herojam slava!"

Potkáme i skupinu vlastenců s vlajkou UPA (dva vodorovné pruhy, dole černý, nahoře červený), tedy Ukrajinské povstalecké armády, tedy i u nás známých Banderovců, která je zde brána též jako bojovnice na nezávislost Ukrajiny (u nás jsme se na Banderovce, Terén v lesnatých kopcích před Kukulem je tvrdý kteří se přes ČSR zkoušeli po válce probít na Západ, dívali samozřejmě jinak). Hoši se nás ptají, jestli nejsou nahoře náhodou moskali (tedy takto hanlivě označení Rusové). My jsme tam ráno žádné neviděli. Pak sestupujeme dále a já způsobně zdravím "Zi svjatom vas!" Váňa mi povídá, ať raději nic neříkám, že ten můj přízvuk v ukrajinštině nevypadá moc věrohodně. Dám tedy na jeho radu.

HHZ č. 3

Dorazíme tedy ke "dvojce", sbalíme stan a pokračujeme v sestupu až do sedla, kde je HHZ č. 3. Hranice sestupuje jalovcem a poté i lesíkem. Z mezilehlých kamenů najdeme pod dvojkou jeden vyvrácený na turistické cestě. Od trojky pokračuje turistická cesta mimo hranici, klesá na haličskou stranu. My pokračujeme dále po hranici a takto už zcela sami.

Od dopoledne až do večera potkáme jen jednu větší skupinu cca 20 nadšenců (Ukrajinců a Rusů), kteří jdou po hranici, jinak ani živou duši. Ovšem i zde, v liduprázdném kraji, vede po hranici úzká pěšinka, často dobře patrná, ona "cesta šílenců" a bude tomu tak skoro po celé naše další putování.

Vrchoviště s borovicí blatkou

Od výše zmíněné dvojky nás čeká dost náročný přechod, přes několik nižších zalesněných vrchů s významnějším převýšením, až na protější, a od dvojky dobře patrný, vrch Kukul s loukou pokrytou horní částí (na vrcholu byl HHZ 11, bohužel se nedochoval). Hned kousek nad sedlem s č. 3 procházíme vrchovištní bažinou s nezbytnou borovicí blatkou.

Zátiší s hlavním hraničním znakem Mezilehlý hraniční znak pohlcovaný přírodou

Váňa nikdy vrchovištní bažiny neviděl, a je u vytržení, že tady na hřebeni bažiny mohou být. U nás v hraničních lokalitách, typicky Český les nebo Šumava, věc mi již známá (kdysi jsem při hledání historických hranečníků - ale stále používaných - zapadl v Českém lese až po horní část stehen, zatímco moji kumpáni spokojeně popíjeli pivko v hospůdce na turistické trase). Tady s pomocí holí vcelku úspěšně přejdeme.

Pokračujeme přes několik zalesněných vršků až do 16. hodiny, kdy se dostaneme k HHZ č. 8 na jednom z nich. Všimneme si zajímavého jevu (a bude to platit i zítra až po Kukul): jižní svahy jsou pokryty lesem bez polomů, s dobře patrnou stezkou i hranicí (hraničních kamenů je zde dost), zatímco severní svahy jsou pokryty polomy a bujnou vegetací, kde jsou kameny hůře patrné (zde se snažíme spíše sledovat stezičku, abychom terénem vůbec prošli).

Tak kudy dál? Další svědek historie...

Náš postup je tak tvrdším terénem výrazně zpomalen. HHZ č. 8 (na něm je postavena dolní část staré nábojnice o průměru cca 55 mm) nese na vrcholu směrové značky označující ostroúhlý lom. Hodláme se jimi řídit a zahájíme sestup v naznačeném směru do sedla, kde by mělo být č. 9 a dále následuje výstup na Kukul. Brzy se ale rozprší, takže se vrátíme k osmičce a postavíme stan (v sestupu bychom ho určitě nepostavili). Protože se počasí večer nezlepší, přečkáme zde noc. Dobře se posilníme a odpočineme si, zítra se nám to bude hodit.

Poslední den našeho putování

Poslední den našeho hraničního putování, 25.8., vstaneme již za rozbřesku a za krásného počasí. Sestupujeme ve směru naznačeném směrovou značkou. Vyšlapaná stezka nás ovšem významně svede ze směru hraniční linie (zjevně jsme minuli kámen s jiným lomovým bodem) a sejdeme dost níže na haličskou stranu k potoku, kde je množství polomů a takto skutečně divoký terén. Navíc ztratíme stezku. Takto nám nezbude nic jiného, než si razit cestu vlastní a překonávat (jsme na severním svahu) polomiště. V potoce alespoň nabereme vodu.

Příroda je zde divoká, ale nádherná. Váňa se chopí fotoaparátu a nadšeně dokumentuje. Hub je zde mnoho a nikdo je nesbírá. Krásný mech pokrývá kmeny stromů, ticho vládne kolkolem… Nikde nikdo. Za potokem se nám podaří najít schůdnější terén (jižní svah jak známo nemá tolik polomů) a více se vracíme k tušené hraniční linii. Šťastně k ní dorazíme, jak nám vyjeví HHZ č. 10 (v jižním svahu ve výstupu na Kukul).

Skvěle dochovaný mezilehlý hraniční znak Desítka - konečně zase na hranici!

U kamene dáme rast a Váňa na ohni připraví čaj. Já mezitím sestupuji (Váňa šel kousek se mnou a pak se vrátil a pustil se do přípravy čaje) níže po hranici zpět do sedla, abych alespoň zpětně zdokumentoval hranečníky, kterých zde skutečně naleznu dost. V sedle jsou ale drsné polomy a předpokládanou devítku bohužel nenajdu. Vracím se tedy k desítce. Váňa také vyzpovídal pár houbařů, kteří mu ovšem řekli, že tam, co jsme bojovali ráno my, oni do tvrdého terénu na houby nechodí.

U ohníčku u desítky sedí Váňa a s ním mladý kolega, z něhož se vyklube Polák (Mikuláš), který jde také hraniční linii, ale začal na západě u Užockého průsmyku a směřuje na Stoh a jde trasu vcelku, tedy nikoliv na etapy, jako my s Váňou. Vyměníme si dojmy a e-maily, popijeme společně čaj a pak jdeme svou cestou.

Kukul a dva unikáty

Naše další putování je již pohodové. Od desítky vylezeme na Kukul a odtud směřujeme na severozápad k železnici Ivanofrankivsk - Rachov. Cesta vede nenáročnou přehlednou hřebenovkou, jen zčásti zalesněnou. Po cestě ale opět nikoho dále nepotkáme. Kameny se hledají vcelku bezproblémově a skutečně jich řadu v terénu najdeme. Najdeme i dva unikáty. Ten, kdo je usazoval, najednou zjevně zapomněl, v jakém "hlavním" hraničním pod-úseku se nachází a namísto patřičné 11 (byla na HHZ na Kukulu) do čitatele umístil na dvou mezilehlých kamenech desítku. No ale i mistr tesař se může utnout.

V tichém zapomnění... (mezilehlý hraniční znak pod Kukulem) Síla přírody...

Mikuláš nás také zpravil o tom, že zjistil, že v oblasti Stohu se mají nacházet jiné unikáty, a sice hraniční znaky, kde ČS bylo nahrazeno písmenem M. Takové unikáty jsme ale nenašli. A o co jde? V březnu r. 1939 Maďaři okupovali torzo P. Rusi (již v r. 1938 jsme vídeňskou arbitráží přišli o její jihozápadní část) a takto se na pouhého půl roku stala čsl.-polská hranice hranicí maďarsko-polskou (dochovalo se i foto, jak si v Užockém průsmyku podávají ruku, ještě s lyžemi na nohou, sníh zde tehdy ještě ležel, polský a maďarský pohraničník). Takže M jako Magyar.

No a když už jsme u těch unikátů. V západní části čsl.-pol. hranice v podkarpatoruském úseku, jak vím z internetu, vytrhali povedení vesničané (osady Hnyla a Husne) některé kameny a udělali si z nich podstavce pod kříže na hřbitově. Takže si zkuste představit, jak se pod křížem skví kámen s iniciálami ČS a P a číslicí. To nás čeká k dokumentaci v budoucnu.

Situace viz zde:

Že nikoho na hřebínku za Kukulem nepotkáme? Ano, lidi nikoliv, ale poblíž hraničních kamenů se zde spokojeně popásají kravky. Jak se přiblížíme, dají se na pochod či běh ve směru hraniční linie. Takže se z nás na chvíli stanou hraniční cowboyové. Hranice pak poblíž zmíněné železnice probíhá již lesem a je zde širší lesní cesta. Ta ovšem patrně způsobila (její výstavba), že hraničníků v této finální části naší výpravy vidíme méně, patrně některé vzaly při stavbě za své. V oblasti železnice pak sejdeme z hřebene a dorazíme navečer na stanici Voronenko. Odtud pak pokračujeme vlakem přes Kolomyju do Ivanofrankovska a odtamtud maršrutkou na Kyjev, kterého dosáhneme další den odpoledne, čímž se naše výprava uzavře.

Závěr z hraničního pátrání

Závěr z hraničního pátrání: hraničních kamenů jsme celkem viděli a zdokumentovali bezmála 400. V některých místech je linie zjevně kompletní, nebo alespoň z větší části zachována. Často je tomu tak v přehledné oblasti otevřeného hřebene, kde není vegetace. Ale v některých přehledných úsecích jsou naopak místa, kde by kameny být měly a nejsou; patrně vzaly za své, ať již působením přírody nebo člověka.

I mistr tesař se může utnout - zde měl být správně mezník č. 11/16 Hranice za Kukulem (velmi podobný snímek s tímto mezníkem pořídila ve 20. letech minulého století čsl.- polská delimitační komise)

Ale i v oblastech porostlých lesem jsou partie, kde je kamenů zachováno dost. Jsou však i místa, kde je hustá lesní vegetace či polomy, kde je hledání velmi obtížné; je však pravděpodobné, že kameny zde alespoň zčásti či zcela budou zachovány, ale chtělo by to speciální "lesní" pátrací výpravu. V otevřené hřebenové partii je dochována i řada HHZ. Některé HHZ jsme našli i před touto partií (tedy mezi Stohem a Pop Ivanem), v severozápadnější partii (od Kukulu dále) jsme našli jen jeden HHZ.

Oblaka nad Petrosem Práce v terénu Osada Voronenko

Pokud jde o stav hraničních znaků, řada jich stále stojí řádně ve svislé poloze a nijak nejsou poškozeny. Některé jsou však nakloněny, některé skoro leží či jsou přímo vyvráceny. U některých jsou poškozeny plochy, někdy není čitelná číslice nebo iniciála. Lze však říci, že v této části hranice je celkově dochován poměrně velký počet hraničních znaků a linie hranice je tak (co do vyznačení) v řadě míst stále významně patrná.

Odkaz na zajímavé mapy oblasti:

Treking.cz - diskuze
Reklama
Reklama
Výběr článků
Hory Chopok, Skalka a Vajskovský vodopád - dvoudenní trek neznámou částí Nízkých Tater
Hory Poohří a Slavkovský les turisticky, II. část
Hory Svanetie - trek pod Ušbou v bývalé kavkazské divočině
Reklama
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Beskydy Bílé Karpaty Javorníky
Jeseníky Jizerské hory Krkonoše
Kysuce Krušné hory Malá Fatra
Malé Karpaty Nízké Tatry Roháče
Šumava Velká Fatra Vysoké Tatry
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist