Malý Grič a Velký Grič na slovenském Vtáčniku

3 slovenská pohoří a 3 sopečné vrchy za 3 dny (2); Malý Grič a Velký Grič

Na chatě Poniklec (447 m) na Rematě by se sice sedělo dobře, ale musím pokračovat dále. Směr Handlová, hezky po žluté turistické značce. Míjím autobusovou zastávku a hlavou krátce bleskne myšlenka, zda-li bych si to v tom vedru neměl zkrátit autobusem. Ne, neměl. Autobus sem nezajíždí již pěkných pár let. Od 1.3.2015, jak se dozvídám z oškubané papírové tabulky. Nu což. Na světě jsme přece proto, jak již říkal pan Komenský, abychom chodili.

Po levici se objevuje krásný pohled na čedičové bradlo Bralové skaly (826 m), na kterém jsem stál předchozí dne. Za osadou se hluboce rozrytou lesní svážnicí přehoupnu přes nevysoký hřebínek. Žlutá turistická značka se přibližuje těsně k železniční trati a jednomu z pěti tunelů (vyhlouben byl, podle nápisu na čele portálu, v roce 1934) v úseku mezi stanicí Handlová a Horná Štubňa. Pak ovšem opět zamíří vzhůru a železniční trati se na malou chvíli vzdálí.

Objevují se hezké louky a konečně opět výhledy k pohoří Vtáčnik. Jeho vršky se oproti včerejšku notně přiblížily. Jako na dlani mám Malý Grič, který je mým dalším cílem. Přes rozcestí Pstruháre (485 m) a kolem nějaké farmy se dostávám na okraj města Handlová (416 m), konkrétně na horní konec ulice 1. máje.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Do centra je to již jen kousek. Konečně si mohu nerušeně prohlédnout náměstí a vyfotit krásný kostel sv. Kateřiny (sv. Kataríny). Původně gotický kostel ze 14. století byl několikrát vypálen (naposledy Turky na přelomu 16. a 17. století), poškozen byl i na sklonku 2. světové války. Rozhodně zaujme báň z barevného dřevěného šindele a dřevěným arkádovým ochozem. Není divu, že se kostel stal národní kulturní památkou. Zatím jsem tuto stavbu vždy jen obdivoval skrze okno. Auta či autobusu během průjezdu městem. Nyní mohu nerušeně zmáčknout spoušť fotoaparátu…

Malý Grič

Je vedro jako v peci. Ty hromské teploty pořád šplhají přes třicítku. Na náměstí nevidím žádnou vhodnou krčmu se zahrádkou, tak se vracím ke kruháči, kde jedna taková fajn hospůdka stojí. Bez ostychu do sebe před cestou kopnu dvě orosené. Je hrozné vedro, to se vypotí docela brzy.

Z náměstí (422 m) se přesouvám do blízkosti nádraží, od kterého další cesta pokračuje po zelené turistické značce nad město. Obchází strmý zalesněný vrch Kňazov kopec (692 m) a po lesních cestách míří na Tri studničky (617 m). Ne ty v Tatrách ani v Nízkých Tatrách, ale na Tri studničky na Vtáčniku.

Zdejší studánka je bohužel zničená, je problémem dobrat vodu. "Zato" u upraveného posezení je velký pytel s odpadky… Z informační tabule se dozvídám, že na této lesní mýtině stávala v minulosti dřevěná chata, která byla postavena v letech 1972 - 1973. Avšak v roce 2005 za nevyjasněných okolností shořela a již nebyla obnovena. Zůstal tady jen dětský kolotoč, který jediný stále slouží svému účelu.

Po krátkém relaxu se vydávám k vrcholu Malého Griče. Stoupání je to svižné a ani na chvíli nenechá člověka vydechnout. No, alespoň ten výstup netrvá dlouho. Malý Grič (876 m) návštěvníka vítá strmým skalním hřebenem s vyhlídkou a schránkou s vrcholovou knihou i rozhledovou růžicí.

Tento strmý andezitový kužel, bývalá sopka, poskytuje opravdu nádherné výhledy. Lze vidět hřebeny Malé i Velké Fatry, pohoří Žiar i Kremnických vrchů. No a pochopitelně hřebeny samotného pohoří Vtáčnik, významného geomorfologického celku Slovenského středohoří, s blízkými vrcholy Veľký Grič (971 m) a Biela skala (1 136 m). V dáli je vidět i nejvyšší Vtáčnik (1 346 m), který je o 23 metrů vyšší než Lysá hora, nejvyšší hora Moravskoslezských Beskyd. Ty však odsud vidět nejsou.

Bivak a noční obloha

Kochám se velkolepými výhledy, které vyrážejí dech. Avšak na přímém slunci a na rozpálených černých čedičových kamenech příliš dlouho nevydržím. Původně jsem spekuloval, že bych přespal na samotném vršku a odsud pořídil opět nějaké noční fotky, avšak do večerních hodin bych tady zřejmě podlehl mumifikaci. Scházím proto opět k rozcestí Tri studničky, u kterého využívám hezkého palouku a malé verandy uzamčené chaty.

Ještě nejsou ani čtyři hodiny. Opět dlouhé a volné odpoledne. Bez problémů bych to stihl až do Handlové, ale co tam. Vlakem bych se dnes do Ostravy již nedostal… A pokračovat dále s tím, že někde u Velkého Griče něco bude, se mně nechce. V mapách ani na leteckých snímcích jsem nic vhodného k noclehu nenašel. Jistě, není problém ulehnout přímo na zem, ale kdož jste byli na Vtáčniku, tak mi jistě dáte za pravdu, že se tom tady hemží neobyčejným množstvím mravenců. A ty všetečné potvůrky fakt vlezou úplně všude…

Nu což, alespoň mám čas se seznámit s místními lesními obyvateli. Dvakrát přišla na návštěvu laňka, celé odpoledne chroustala oříšky na nedaleké lísce veverka, přílítlo pár opeřenců, mnoho motýlů a brouků. A večer, již téměř za tmy, připlachtili netopýři, jejichž temné siluety se rýsovaly proti tmavnoucí obloze, na které se postupně rozsvěcovaly tisíce hvězd. A pochopitelně nemohl chybět ani kulíšek, který si sem přiletěl zahoukat tu svou. A později v noci došlo i na noční focení a Mléčnou dráhu.

Veľký Grič

Ráno jsem na cestě poměrně brzy. Chci co nejvíce využít ranního chládku. Po zpevněné cestě pokračuji jihozápadním směrem a brzy se napojuji na zelenou značku. Ta však mě ponouká jít do roští. Nezdá se mi to, tak pokračuji dále po cestě. Značky však mizí. Že by opravdu to jistilo ono roští? No nic, půjdu podle mapy, však ono se značka opět objeví. Odbočuji doleva a po kamenité lesní cestě stoupám na hřbítek a pak lesem stále dále. Brzy se objevuje i zelená značka. A přichází odkudsi ze zarostlého lesa. Podle slabě vyšlapané pěšinky to ale vypadá, že ji mnoho lidi nevyužívá.

Konečně jsou tady další louky a rozcestí Uhlisko (747 m). Dnes si tady dali dostaveníčko ovádi. Patrně z celého pohoří Vtáčnik, protože se jich tady vyrojilo tolik, že nestíhám máchat rukama. Když jsem sejmul asi třicátého krvežíznivého prevíta, kterých neubývalo, ale naopak přibývalo (asi se po okolí rozkřiklo, že přišlo žrádlo), usoudil jsem, že tuhle bitvu vyhrát nemohu a dal jsem se na ústup. Směrem k dalšímu rozcestí (tentokráte již po žluté TZ), kterým jsou Krížkovce (778 m). Tady se ke žluté turistické značce připojuje značka zelená z obce Cigeľ.

Odsud je to na Velký Grič již jen kousek. Je ovšem třeba při tom překonat nějakých 193 výškových metrů. Během cesty se objeví i několik hezkých výhledů. Především k vrchu Malý Grič. Následuje poslední stoupání "lesním tunelem" v habrovém mlází a konečně je tu cílová rovinka a vrchol Velkého Griče (971 m) s turistickým rozcestníkem a s rozhledovou růžicí na vyhlídkovém skalisku.

I z této hory, bývalé sopky, se otevírají fantastické výhledy, které si rozhodně nenechám ujít. Ať již na Fatry, Kremnické vrchy a nebo Štiavnické vrchy. Zajímavostí je, že k vrcholu vede i "via ferrata", která překonává asi 250 metrů vysokou skalní stěnu. Na sestup s velkým báglem to ale není…

Sestup do Handlové

Vracím se na rozcestí žluté a červené a dolů se vydávám doprava po červené turistické značce. Zprvu po široké lesní cestě, později po strmé lesní pěšině, která se později opět vyhoupne na lesní svážnici. Narážím na upravený pramen vody, takže následuje opožděná ranní hygiena a hlavně doplnění zásob. Opět je parný den a čeká mě cesta vlakem.

Přes lokalitu Zbojnícke (693 m), u které se v minulosti (1932 - 1989) nacházela stará větrací jáma handlovských dolů, sestupuji k rybníku Konštantín. Jedná se v podstatě o zatopený povrchový hnědouhelný důl (spíše dolík), ze kterého bylo mezi lety 1920 - 1926 vytěženo 118 193 tun hnědého uhlí. Dnes se jedná o významný místní mokřadní systém s vysokou biodiverzitou.

Poslední úsek cesty již není příliš zajímavý. Na okraj Handlové je to kousek. Poslední ohlédnutí ke Gričům, k vrchu Kňazov kopec a již je tady nádraží. Dokonce stihnu před cestou vlakem, na které čeká cestujícího do Ostravy slušných osm tunelů, jedno pivo… Výlet na pomezí tří pohoří v okolí města Handlová se tak opravdu vydařil.

• Předchozí část článku
• Trasa na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie