Hrad Hodejov jistě nepatří k nijak známým a navštěvovaným hradům Slovenska.
To proto, že lesk a slávu hradu Hodejov již dávno odvál čas a jeho historie se spíše
utápí v temnotách. Nakonec ani v odborné literatuře se o Hodejově příliš nepíše a texty
o této pevnosti jsou více než skromné…
Hrad Hodejov je jako castrum Gede či castrum Gude prvně písemně připomínán již roku
1308. Některé prameny však uvádějí jako datum první známé písemné zmínky o hradě až
letopočet 1421, kdy je hrad připomínán jako Gedec či Gedew. Tehdy byl Hodejov v držení
rodu Ilšvayovců, pánů z Jelšavy. V literatuře se ovšem objevují i zmínky o tom, že již
před vpádem Tatarů existovala na vrcholu výšiny pevnost…
Pro úplnost je ale nutné zmínit, že jiné zdroje tato data rozporují s tím, že obec
Hodejov je prvně zmiňována až roku 1327 jako majetek nějakého Bojzy z Hodejova. O hradě
Hodejov téměř neexistují žádné spolehlivé písemné prameny a ani se nedochovaly žádné
hmotné památky. Co zdroj, to jiná interpretace…
Postupně měl hrad Hodejov přecházet do držení dalších šlechtických rodů (Lóranfyovci,
možná Abovci, Gerszeiovci, Palóczyovci, Országovci…). Po skončení husitských válek v Čechách
se na hradě, který se zvedá nad obcí Hodejov v okrese Rimavská Sobota na jednom z nápadných
vrchů Cerové vrchoviny, usídlili bratříci.
Z pevnosti je vyhnal až Matyáš Korvín, kterého známe i z naší historie z období česko
- uherských válek z období Jiříka z Poděbrad.
Definitivní tečku za existencí Hodejova měli udělat Turci, kteří pod hrad přitáhli
v roce 1571. Ti za posledního vlastníka L. Kubinyiho hrad dobyli a vypálili v noci
10.6.1571 a následně hradby pobořili střelným prachem na příkaz Budínského paši. Devastace
hradu Hodejov byla natolik důkladná, že se dodnes z pevnosti nezachovalo prakticky nic.
O to se však zasloužili i místní usedlíci, kteří rozebírali zdivo pobořeného hradu na
stavbu vlastních stavení.
Prý mají být na hradě Hodejov k vidění zbytky základů obvodových zdí i vnitřních
opevnění. To však zřejmě jen v zimě, neboť celý areál je v letním období beznadějně
zarostlý kopřivou a náletovými dřevinami.
Hradní vrch je zcela bez výhledů. Přístup k vrcholu vede přes místní hřbitov kolem
poměrně velké kaple s rozsáhlou kryptou, která je však vyrabovaná a zanedbaná. Od kaple
se však táhne po horní hranici hřbitova dosud dobře patrný hradní příkop s mohutným
valem. Ten byl zřejmě osazen palisádovou hradbou. Podobně jako tomu bylo u jiných hradů.
