Dnešní podoba hradu Bojnice, dnes nazývaného Bojnický zámek, je dána velkou
přestavbou na přelomu 19. a 20. století. Jejím autorem byl tehdejší majitel Ján Pálffy, kterého
inspirovala architektura francouzských středověkých hradů v oblasti řeky Loiry, především
hrad Piérrefonds. Bojnický zámek stojí na mohutné izolované travertinové kupě, která za
svůj vznik vděčí četným minerálním pramenům Strážovských
vrchů.
Bojnický zámek má ale mnohem starší historii, ne nadarmo patří k nejstarším
a nejvýznamnějším slovenským hradům. První nepřímá zmínka o něm pochází již z roku 1113
jako o královském majetku (v listině tehdy významného Zoborského opatství). Tehdy pravděpodobně
dřevěný hrad Bojnice byl postaven v místech centrální části knížecího hradiště z velkomoravského
období. Kamennou podobu získal hrad až později - v průběhu 13. století za držení rodu Hont -
Poznanovců.
Dalšími významnými vlastníky hradu byli na koruně nezávislý feudál Matúš Čák Trenčianský,
rod Leustachovců a Neffryovců, kteří se zasloužili o rozšíření a zejména opevnění hradu.
Následují Jan Korvín (po uherském králi Matyáši Korvínovi je pojmenována asi 700 let stará
lípa, jejíž torzo vévodí vstupu do hradu, odle pověstí právě pod ní Korvín rád sedával),
Jan Zápolský a rod Thurzovců. Rod Thurzovců (konkrétně František Thurzo), kteří vlastnili
Bojnický hrad od roku 1527, nechal hrad rozšířit a dále posílit opevnění. Mění se zároveň
charakter stavby, hrad se přestavuje do podoby renesančního zámku.
Posledními šlechtickými vlastníky hradu Bojnice byli Pálffyovci (od roku 1664). Za první
republiky jej koupil Baťa, od roku 1950 je hrad majetkem státu. To hradu asi příliš
nesvědčilo, neboť 9.5.1950 Bojnický zámek zachvátil požár. Zámek byl následně obnovován
a bylo tady zřízeno muzeum, což si nakonec Jan Pálffy přál. Stalo se tak ale až 42 let
po jeho smrti. Od roku 1970 je Bojnický zámek národní kulturní památkou.
Poslední majitel Bojnického zámku, Jan František Pálffy, vtiskl původnímu hradu dnešní
neogotickou podobu během přestavby v letech 1889 - 1910. Navíc interiéry obohatil systematickými
sbírkami uměleckých předmětů. Byl totiž významným soukromým sběratelem.
Součástí prohlídky Bojnického zámku je návštěva malé "kráterové" Bojnické zámecké
jeskyně, která se nachází v nitru travertinové kupy, na které hrad stojí. Objekt si
oblíbili nejen turisté, ale i filmaři. Jedním z nejznámějších snímků, který se tady
rovněž točil, je pohádka "Princezna Fantagiro".
Snad nejcennějším exemplářem zámku je známý Bojnický oltář od florentského malíře
Narda di Cione z 15. století, jenž je umístěn ve zvlášť klimatizované místnosti a vede
k němu prohlídkový okruh. Bojnický oltář plnil stránky novin v 90. letech minulého
století, kdy se o něj handrkovalo Slovensko s Českou republikou po rozpadu federace
a vyrovnávání majetku.
Během 75 minut dlouhé prohlídky Bojnického zámku se rovněž můžete
dostat do pěkných skleníků a nebo známé Bojnické jeskyně. V blízkosti zámku pak můžete
navštívit botanickou a zoologickou zahradu. U zámku rovněž funguje záchranná stanice
pro poraněné dravé ptáky.
