Crocus heuffelianus (šafrán karpatský). Flóra hor

Aby toho zmatení nebylo málo, někteří z botaniků považují šafrán karpatský jen za poddruh šafránu bělokvětého a uvádějí jej jako Crucus vernus vernus. Jiní z botaniků naopak vyčlenili z druhu Crocus heuffelianus samostatný druh šafrán spišský (Crocus scepusiensis). Jiní jej ale považují jen za poddruh šafránu karpatského… Nejnovější poznatky molekulární biologie naznačují, že pravý šafrán karpatský se vyskytuje pouze v Jižních a Východních Karpatech, zatímco populace v Západních Karpatech vznikla hybridizací pravého šafránu karpatského a šafránu bělokvětého…

Šafrán karpatský (bělokvětý, spišský) je vytrvalá bylina vyrůstající z podzemní kulovité cibulky, která je obalena rozpadlými šupinami ze zbytků listových pochev. Přízemní, 10 až 20 cm dlouhé, listy jsou čárkovitě kopinaté, brvité a jen zřídka olysalé. Vespod jsou obaleny jedním až dvěma bělavými listeny.

Velké květy fialové barvy, jen zřídka bílé, vyrůstající z kratičkého stvolu jsou téměř přisedlé k hlíze. Květy mají 6 zřetelně vyvinutých lysých okvětních cípů, které jsou jemně vyduté a podlouhle obvejčité. V horní části okvětních cípů jsou tmavší skvrny srdčitého tvaru. Díky nim je možné šafrán karpatský odlišit od podobného šafránu bělokvětého (Crocus vernus). Šafrán karpatský kvete od března do května. Podle polohy a nadmořské výšky. Plodem je trojprostorová tobolka s množstvím kulovitých semen.

Areál rozšíření šafránu karpatského zahrnuje nejen území Karpat, ale také horské oblasti na Balkáně a rovněž Východní Alpy. Od pahorkatin až po alpínský stupeň. U nás se původní populace nacházejí na východní Moravě v Beskydech a Hostýnsko-vsetínské hornatině. Populace v Orlických horách, v Krkonoších a nebo na Vysočině se považují za sekundární.

Šafrán karpatský dává přednost hlubokým hlinitým, dostatečně vlhkým a mírně kyselým půdám. Potřebuje dostatek světla, tedy nízké trávníky se "sestřihem". Není proto nijak překvapující, že největší porosty šafránu nalezneme na pastvinách a obhospodařovaných loukách. Vzácněji se objevuje na okrajích horských lesů, na volných plochách v kosodřevině a občas i v podmáčených olšinách.