Rosnička. Kdo z nás by nepoznal tuto drobnou žabku. Vždyť rosnička
zelená přeci předpovídá počasí. Prý lépe, než naši rosničkáři, jak lidově
říkáme meteorologům. V literatuře, nejen v pohádkách, často nalezneme vyobrazení
rosničky, kterak šplhá po žebříku. Čím výš, tím prý bude pěkněji. Toto
zobrazení jí bylo přisouzeno zřejmě proto, že je to jediný druh stromové
žáby u nás.
Ano, rosnička zelená (Hyla arborea) z čeledi rosničkovití (Hylidae)
tráví většinu svého dospělého (letního) života na stromech a keřích nebo bylinné
vegetaci. Ze všech našich žab je nejméně vázána na vodu a do vody sestupuje pouze
na kratičkou dobu, na den nebo dva, v období rozmnožování. K pobytu na stromech
a keřích ji výborně slouží dlouhé, na koncích rozšířené prsty, které používá jako
přísavky.
Rosnička zelená je poměrně drobná žabka, která dorůstá maximálně 50 mm.
Samečci jsou o něco drobnější než samičky. U nás je rosnička druhem naprosto
nezaměnitelným. Většinou mají hráškově zelenou barvu, avšak toto základní
zbarvení bývá značně proměnlivé. V závislosti na vnějším prostředí, ve kterém
se tyto žabky dokáží skvěle adaptovat a maskovat. Podle vnějšího prostřední
a nebo teploty. Mohou tak zelené zbarvení měnit přes žlutou, šedou až po
červenohnědou.
Břicho má bílou až žlutobílou barvu, na bocích jsou u dospělých jedinců
nápadné černé až hnědé pásky táhnoucí se od nosního otvoru po celé délce těla.
Povrch kůže je hladký a lesklý. Hrdlo samiček je bělavé až nažloutlé, u samečků
má tmavé zbarvení. To je dáno přítomností složeného rezonančního vaku.
Oční zřítelnice jsou kulaté a vypouklé, zornice horizontálně eliptické.
Dokonalé oči potřebuje rosnička k lovu, neboť lapá poletující hmyz svým silným,
vymrštitelným jazykem. Na jejich jídelníčku je převážně blanokřídlý hmyz včetně
mravenců, ale také brouci, pavouci aj. Je významným hubitelem škůdců, avšak
v důsledku přílišné chemizace v zemědělství její počty klesají. Rosničky tak
slouží jako přirozený bioindikátor znečištění životního prostředí.
Rosničky se ozývají velice hlasitým skřehotáním "kre, kre, kre", které trvá
i desítky sekund. Zejména v době rozmnožování, kdy se jich ve vodních tůňkách
sejde i větší množství. Stačí zaskřehotání jedné z nich a ostatní se hned ozvou
také hlasitým chórem. Naprosto úžasný a nezapomenutelný žabí koncert jsem zažil
jednou u Silického jezírka
ve Slovenském krasu. Naprosto úžasné představení, které započalo za soumraku
a trvalo až do kuropění. Jen kolega ráno protestoval, že celou noc nezamhouřil
oka…
K páření těchto žabek dochází od dubna do června, v závislosti na poloze
a nadmořské výšce. Samičky kladou kulovité shluky rosolovitých vajíček, kterých
může být až jeden tisíc, ze kterých se za krátkou dobu líhnou larvy. Pulci rosničky
zelené mají zprvu žlutou barvu, postupně ale tmavnou. Živí se řasami, mrtvými
vodními živočichy, částmi rostlin, detritem. Metamorfóza bývá obvykle ukončena
nejpozději do srpna. Rosnička zelená přezimuje, pohlavní dospívá ve třetím roce
života. Dožívá se až 10 let, v zajetí byli chováni jedinci staří dokonce 15 let.
Rosničky obývají nejčastěji vlhké listnaté lesy a křoviny v okolí vod. Žabky
dávají přednost nižším polohám, ale objevují se i v pahorkatinách do výšek mezi
700 až 800 metry nad mořem. V jižnějších státech vystupuje i do horských poloh.
Najdeme ji v téměř celé Evropě, u nás nejčastěji v Polabí, v Třeboňské pánvi
a nebo na Pálavě. Na Slovensku se objevuje nejčastěji v jižních a východních
končinách.
Od kambria, doby někdy před 550 milióny lety, kdy se
v sedimentárním "záznamu" geologické historie Země objevily hojné fosilie,
byla koncentrace CO2 v zemské atmosféře nikoliv stovky ppm jako je tomu dnes
…
Greim (2 471 m) je po sousedním vrcholu Rettlkirchspitze
(2 475 m) druhou nejvyšší horou pásma Wölzer Tauer (Wölzské Taury). Z jižní
strany lze vrcholu dosáhnout jednoduchou a relativně pohodlnou cestou z
…
Na Ukrajinu jsem se dostal poprvé za krásného a slunného
babího léta v roce 1992. Asi rok po rozpadu Sovětského svazu a poté, co
Ukrajina získala nezávislost. Pamětníci si možná ještě matně vzpomenou, že k
…
Září loňského roku nebylo, co se počasí týče, tak úplně
turistice zaslíbené. Den slunečného počasí byl spíše výjimkou, člověk se
musel spokojit s pár hodinami hezkého počasí někdy po poledni a smířit
se, pokud vyrážel na
…
Poslední setkání (41.) na vrcholech proběhlo v sobotu
23. dubna 2022 na Slunečné (800 m), nejvyšší hoře Nízkého Jeseníku. Pro
rok 2023 jsem vybral neméně zajímavý vrchol v sousedním pohoří, v poměrně
málo známé
…
Po hřebenech Orlických hor, údolími a i po zasněžených
loukách se budou prohánět opět psí spřežení. Více jak 100 přihlášených závodníků
tohoto etapového závodu bude soutěžit se svými čtyřnohými kamarády
…
Poslední den roku pravidelně vyrážíme na nějakou hezkou
túru. Posledně (rok 2021) jsme byli na rozhledně Halaška a na zřícenině hradu
Vildštejn v údolí Moravice, nyní máme namířeno na nejbližší třítisícovku. Počasí
…
Přestože je ropucha obecná (Bufo bufo) poměrně hojná žába,
která se objevuje dokonce v intravilánech vesnic a měst, v přírodě ji potkáváme
jen málokdy. To proto, že ropucha, která po většinu roku vede
…
Od Görgeyho tunelu pod sedlem Tunel (1 150 m) pokračujeme
po lyžařské trase ke Skalce. Míjíme skály s tabulkami z roku 1899. Moc si ovšem
nepočteme, protože texty jsou maďarsky. Slovensko té doby bylo součástí
…
Poslední Silvestr jsme trávili, jak jinak, turisticky. Počasí
bylo ucházející, sněhu poskrovnu, tak proč nevyrazit na nějakou kratší túru. A protože
"teta s ujom" z Podkrkonoší byli na Silvestra v Rýmařově
…