Aquilegia vulgaris (orlíček obecný). Fkóra ČR

Tato ohrožená rostlina vyrůstající ze silného oddenku má přímé, větvené lodyhy. Přízemní řapíkaté listy jsou okrouhlé až eliptické, nepravidelně vroubkované. Orlíček obecný během květu (od května do července) zaujme již na první pohled svými nevšedně uspořádanými květy modré až modrofialové barvy, vzácně až bílé či růžové.

Květy vykvétají na dlouhých (až 15 cm) stopkách ve vrcholičnatém květenství mají opravdu nezvyklé uspořádání. Do dlouhých ostruh okvětních lístků se dostanou jen čmeláci s dlouhými sosáky, na Velké Fatře jsem před léty pozoroval hodovat na jeho nektaru i dlouhozobku svízelovou, jednoho z našich denních lišajů.

Orlíček obecný je poměrně jedovatá rostlina obsahující množství toxických isocholinových alkaloidů a kyanogenních glykosidů. Přesto je orlíček oblíbenou zahradní rostlinou, která se u nás pěstuje již od 15. století. Za tu dobu vznikla celá řada různě zbarvených kultivarů i lidových pojmenování jako kozí bradka, kakuška, andělíčky, střevíčky aj.

S orlíčkem obecným se setkáme prakticky po celé Evropě (vyjma nejsevernějších částí) i v severní Africe. Zavlečen byl i do Severní Ameriky. Má rád teplé podhorské oblasti, ale lokálně se objevuje i v horách. Například na Králickém Sněžníku byl zaznamenán ve výšce okolo 1 200 metrů nad mořem, na Velké Fatře jsem jej nalezl i ve výšce okolo 1 300 metrů nad mořem. Přednost dává loukách, slunných lesních mýtinách i ve světlých lesích. Dává přednost zásaditějším půdám, tedy vápencovému podkladu, objevuje se ale i na kyselejších silikátových půdách.