Po pěkné řádce let se nám konečně podařilo přijet do
Slovenského ráje ve
vhodnou dobu. Tedy v dobu, kdy se dá Prielom Hornádu zdolat po hladině řeky Hornád a navíc
suchou nohou. Ano, díky dlouhotrvajícím mrazům Hornád zamrzl a my se mohli vydat po jeho
hladině…
Již Hrdlo Hornádu slibovalo pěknou túrku. Hned za mostem jsme zamířili na zamrzlou hladinu řeky. Sice
zprvu s nedůvěrou, čekajíc proboření do ledových vod, ale nosnost ledu byla vynikající. Snad
až na dvě či tři místa s prudce tekoucí vodou. Postupně můžeme vychutnávat netradiční pohledy
na cestu, kterou bychou se ubírali v létě. Konečně jsme u Stupaček pod Zelenou horou, které se
nacházejí přímo nad našimi hlavami.
Následuje Reťazový most a již jsme v ústí Kláštorské rokliny.
Bez zadýchání, bez strmých výstupů a klesání, krásně po hladině řeky. Díky této netradiční túře
nacházíme stopy po vydře, která si tady pochutnávala na ulovené rybě, na dalších místech pak pozorujeme
stopy jelenů, srn, lišky a řady dalších obyvatel lesa Slovenského
rudohoří, do kterého Slovenský ráj patří.
Po žebřících Kláštorské rokliny se dostáváme na Kláštorisko a z něj pak po Glacké cestě
nazpět do kempu na Podlesku. Délka této neobvyklé túry činí pouhé čtyři hodiny, během nichž zdoláme
jen asi 300 metrů převýšení.