Boračko jezero - Bosna a Hercegovina turisticky

Bosna a Hercegovina, pohoří Prenj, Bjelašnica a Visočica

Rozhraní Bosny a Hercegoviny. Milované i prokleté. Po celém horizontu se do dálav rozbíhají nekonečné hřebeny, příkré a skalnaté i mírné a zalesněné. Země neprobádaná, tajemná a pro lehkomyslného možná i trochu nebezpečná. A tu, v samém srdci, daleko od frekventovaných silnic, se skrývá malá a mimo hlavní sezónu tichá oáza.

Mořské oko utopené v hlubokém údolí mezi stěnami horstev Prenj na jihu a Bjelašnice s Visočicí na severu. Pravděpodobně vzniklo přehrazením potoku Šištica v důsledku sesuvu, ale nelze vyloučit ani jiný původ, literatura, která by pomohla, není k dispozici. Ač neleží v nijak závratné výši - pouhých 400 metrů, působí vpravdě vysokohorským dojmem, neboť nad ním vypínající se vrchol Borašnice dosahuje 1 886 m. Myslím, že tyto údaje plně dostačují k představě o členitosti reliéfu.

Konjice

Ideálním východiskem je městečko Konjic, 40 km jižně od Sarajeva, při hlavní spojnici s Jaderským mořem. Silnice E73 se nejprve ubírá sarajevskou kotlinou, poté mírně stoupá do "hraničního" sedla Ivan (955 m), aby v zápětí začala prudce klesat do Konjice. Okraje cesty jsou obsypány prodavači medu a všude kolem nelze vidět nic jiného, než hory a hory, na jejichž úbočích se netečně povalují cáry mraků. Samotné městečko působí se svými nevzhlednými paneláky, dopravním zmatkem, nepřeberným množstvím kaváren a přetékajícími kontejnery obrazem univerzálního zaprášeného balkánského maloměsta bez výraznější pamětihodnosti. První pohled však leckdy bývá klamný.

Za autobusovou zastávkou, kde vlevo odbočuje nenápadná cesta k Boračskému jezeru, se dál, proti proudu Neretvy, skrývá bludiště starého města. Nad červenými střechami nízkých domků se k modré obloze vypínají ladné minarety, jejichž oslnivá běloba se vyjímá na sytém pozadí hor. V městečku pracuje několik drobných dílen zaměřených na tradiční řezbářství.

Překonání necelých 20 km k jezeru vyžaduje jistou dávku umu. Dopravu z Konjice zajišťují mikrobusy různého stáří a technického stavu (vyjíždějí od žel. Stanice), kuřácké i nekuřácké, vždy však s nepostradatelnou a řádně ohranou kazetou bosenského popíku, ať již muslimské, či jiné orientace, existuje i přímé spojení mezi jezerem a Sarajevem. Stopování je pro nízkou frekvenci méně spolehlivé, vyskytují se černé taxíky - ceny smluvní, asi půl eura za kilometr.

Nejprve se cesta odvážnými serpentinami vyhoupne na smutnou náhorní plošinu pokrytou šťavnatými pastvinami s občasnými skupinkami stromů, kde zmoklá stáda ovcí střídají vylidněné, rozbité vesnice. Zelenou harmonii horských plání narušují výrazné hnědé plochy mrtvého lesa - pozůstalí svědkové ničivých požárů.

"Put je zajeban"

Ačkoli se mapové zobrazení honosí žlutou barvou hlavní silnice, realita je poněkud odlišná. Šířkou i kvalitou dosahuje úrovně naší lesní asfaltky, obohacené o mnohá překvapení v podobě sesutého kamení, utržených kusů vozovky, přívalovými dešti odplaveného asfaltu a následných, dosti hlubokých výmolů, což řidič stručně a oprávněně hodnotí větou - "put je zajeban".

Souhrn několika faktorů, společně s nízkou hustotou osídlení a prakticky žádnou rušivou činností člověka, podmínil neobyčejnou rozmanitost zdejší přírody. Na prosluněných jižních stráních převládá neprostupný křovinatý porost s vtroušenými duby a borovicemi, podobný středomořské macchii. Ano, vždyť odvrácená strana Prenje spadá do suchého subtropického údolí na středním toku královny hercegovských řek Neretvy. Proslulý kaňon, jeden z nejhezčích nejen na Balkáně, nýbrž i v Evropě, se táhne 40 km, od Mostaru, až po Jablanici.

Divoká scenerie byla částečně narušena soustavou vodních děl, ale i přes drobné vrásky stojí za vidění. U obce Potoci je z něj budována nová komunikace k Boračskému jezeru, sjízdná terénními automobily. Severní stranu a stinné rokle vyplňují přirozené porosty, často pralesovitého charakteru, složené z dubu, buku, javoru a jilmu, důvěrně známé ze slovenských a rumunských Karpat. Vůbec celková podoba s rumunskými Mt. Mehedinti je velmi výrazná.

Ocitám se v přesile dimijí

V klidných tůních pobřežních rákosin se ukrývají plovoucí koberce stulíku, vlhké louky s nánosy štěrku jsou plny kvetoucích bylin, mezi nimiž vyniknou zástupci evropských orchidejí a vzhledem k výši Prenje (Zelena Glava 2 103 m), je v horních partiích vyvinut i alpinský stupeň. Bohužel mi nebyl umožněn přímý kontakt s obávanými vlky a medvědy, nicméně drobní živočichové - ještěrky zelené, obojživelníci, jsou hojně zastoupeni, není nijak složité přihodit si kolizi s těžkopádně letícím roháčem, nebo zlatohlávkem. Jak vidno, biodiverzita je tu vskutku značná.

A po takovém horkém dni není krásnějšího pocitu, než položit se do průzračných vod (viditelnost zde dosahuje několika metrů), pozorovat rejdící hejna ryb a zaposlouchat se do nepřetržitého skřehotání žab vycházejícího z rákosin. S přibývajícím večerem nelze vynechat návštěvu obchodu a s dobrou láhví, nikým nerušen, sedět na opuštěné pláži obklopen ztemnělými konturami hor. Takhle lze prožít jezero před sezónou, na počátku června.

Všechny tři skromné "minikempy", umístěné povětšinou v sadech, jsou prázdné, bungalovy hotelu Borašnica slouží jako "dočasné" útočiště uprchlíkům ze Srebrenice, dějiště jednoho z nejhorších masakrů, kde "modré přilby" prakticky nečinně přihlížely, jak polovojenské bosenskosrbské jednotky během tří dnů povraždili přes 7 000 civilistů. Převážně starší lidé se zde přes den věnují hlavně sběru léčivých bylin.

Ti jediní také připomínali, že se stále nacházím mezi lidmi, neboť při lenošení na jedné ze čtyř pláží jsem se ocitl v přesile asi dvaceti muslimských stařenek v plandavých "dimijích". Za měsíc bude asi situace jiná, voda se ohřeje (až 25 °C) a jezero bude čelit náporu výletníků, ať již Sarajevanů, jejichž chaty jsou roztroušeny na severním břehu, nebo přespolních, kteří si tu mohou najmout lůžko v soukromí za přijatelnou cenu – 6 euro/noc.

Rafting

Ne všichni chtějí trávit odpočinek pasivně. A právě možnostmi aktivního vyžití zdejší okolí doslova překypuje. Pokud není zrovna chuť ke zdolávání vrcholů, neboť tur. stezky a vše, co s nimi souvisí se nalézá v troskách, jediná možnost je informovat se u místních, proč si třeba nezajezdit na raftu? Stačí se přesunout 4 km k základně BanVir, která se tomuto odvětví věnuje. Již sama cesta stojí za to. Potok Sištica se bezprostředně za jezerem zařezává do hluboké a obtížně přístupné rokle.

Kolem vápencových věží a na skalních římsách rozevřely své deštníky věkovité borovice, za předělem se doširoka odkryje impozantní panorama bezlesých hřebenů Vysočice (Džamija 1 952 m), ať již bílých ve sluneční lázni, či tajemně skrytých za rozpáraným prstencem mlh, s širokým zalesněným údolím, kde se jako nezhojená jizva klikatí soutěska Neretvy. Vysoko ve stráních se krčí horské samoty, snad obava o bezpečí rodu hnala člověka, aby se, v boji i symbióze s přírodou, uchýlil do tak nehostinných končin. A ještě výše vznešeně plachtí skalní orli.

Komunikace je odvážně vedena po levém břehu Neretvy, tu zatím nespoutané horské říčky, od jejíž hladiny nás dělí stometrové stěny, postupně však klesá k hrdlu kaňonu. Místo slavobrány se nad rozbouřenými vodami komíhá visutý mostek, jehož přechod může býti dobrým testem nervové soustavy, dále proti proudu se otvírá menší kotlinka s vodáckým střediskem Ban Vir. Již letmý pohled na řeku prozradí, že zdejší terén je uspokojivý.

Vzhledem k čistotě a prokysličení vody si na své přijdou i rybáři, stranou nezůstanou ani speleologové, neboť ztemnělá ústí jeskyní představují více než výzvu. Výčet pamětihodností ukončí zmínka o vodopádech při ústí Šištice do Neretvy, na jejichž existenci jsem byl upozorněn pět minut poté, co jsem nasednul do mikrobusu směr, Konjic. Nutno však podotknout, že celé okolí B. jezera je hustě zazmijeno, při pohybu v přírodě je důležité se pohybovat obezřetně, protože i tomuto koutu se nevyhnuly válečné události.

Během putování z Konjice k jihu nelze bez zastávky minout Jablanici, další malebné městečko. Již z prvního pohledu je patrné, že až se do Bosny začne valit lavina vyznavačů dobrodružných cest, zajisté se stane posledním "civilizovaným bodem" před náročnými treky nejen v oblasti Prenje, ale i protější Čvrsnice (Pločno 2 225 m). A pro odpočinek je jako stvořená 30 km dlouhá Jablanická přehrada, ačkoli voda je v ní i přes léto velmi chladná.

Bitva na Neretvě

Ani historie nebyla k Jablanici skoupá, zejména ta novodobá. Byť poslední válka ji naštěstí ponechala stranou, druhá světová se na ní náležitě vyřádila. Právě tu se odehrála jedna z nejdramatičtějších operací - známá bitva na Neretvě. Německá protipartyzánská ofenzíva začala během lednových mrazů r. 1943, zprvu se střídavými úspěchy, později opět s přechodem do protiútoku. A zrovna tady se partyzánské oddíly ocitly mezi dvěma kameny. Ze západu se soustředěně tlačili Němci, území na východ od řeky bylo kontrolováno srbskými četníky.

Za účelem zmatení nepřítele byl vydán rozkaz k vyhození všech mostů přes Neretvu, včetně posledního, železničního mostu v Jablanici. Tato strategie měla docílit klamného zdání, totiž, že partyzánské jednotky nehodlají ustoupit na levý břeh. V noci pak celá povstalecká armáda překročila po tomto mostě řeku, kde pak bez výraznějšího odporu ze strany četníků postupovala dále k Černé Hoře.

S přihlédnutím k zimnímu počasí a faktu, že v důsledku bojů a nemocí bylo mezi partyzány několik tisíc raněných, se jednalo o mimořádný výkon. Zmíněný most spolu s památníkem patří k nejvýraznějším dominantám města.