Okáč bojínkový (Melanargia galathea) je motýl s opravdu
charakteristickou kresbou. Díky ní si okáče bojínkového nespleteme s žádným jiným
u nás žijícím druhem motýla. A to i přesto, že okáč bojínkový má tuto kresbu a zabarvení
velice proměnlivé. Jedná se totiž o jediný "kostkovaný" druh motýla ve střední Evropě.
Okáče bojínkového snadno rozeznáte od jiných druhů denních motýlů díky sytě žlutému
až bělavému kostkování na tmavém podkladu křídel, jejichž rozpětí může u tohoto druhu
motýla dosáhnout 37 až 55 mm. Samice je ve srovnání se samcem okáče bojínkového o něco
větší a světlejší.
Okáč bojínkový si oblíbil slunné louky, paseky, okraje lesů a lesní cesty, často
se s ním lze setkat i na křovinatých stráních. Například na Pálavě, odkud pocházejí
i připojené fotografie tohoto variabilního druhu motýla. V přírodě můžeme okáče bojínkového
potkat od května, června do srpna či září. Druh vytváří pouze jednu generaci.
S okáčem bojínkovým se můžeme setkat především v pahorkatinách, objevovat se však může
i v horských oblastech. A to dokonce až do výšek okolo 2 000 m n. m. Rozšířen je po celé
Evropě vyjma jihozápadní Evropy a severních oblastí od severního Německa a Dánska až po
Pobaltí a Skandinávii. Příbuzné druhy můžeme spatřit na jihu Evropy a v Malé Asii.
Žírnou rostlinou zelenavě žluté housenky okáče bojínkového je bojínek luční, objevuje
se ale i na pýru, lipnici a dalších druzích trav. Housenka není tedy nikterak vybíravá.
Spatřit ji však můžete až v noci, přes den se obvykle skrývá. Dospělý motýl se živí nektarem
květů, na které usedá. Oblíbil si například kvetoucí bodláky, chrpy aj. Ve velice teplých
dnech motýli usedají se zavřenými křídly a je velice obtížné je vyfotografovat v plné
kráse.
Okáč bojínkový, použité zdroje
Naši denní motýli, Josef Moucha a Vlastimil Choc; Albatros 1972
Motýli, Josef Moucha, František Procházka; Státní nakladatelství dětské knihy 1962