Mlynařík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus), slovensky
mlynárka dlhochvostá, je mimořádně neposedný a švitořivý ptáček z čeledi
mlynaříkovití (Aegithalidae). Má drobné, zavalité tělo, nápadně
dlouhý a stupňovitě se rozšiřující ocas. Své rodové jméno dostal mlynařík
patrně podle moučně bílé základní barvy tělíčka.
Tato neposedná a roztomilá sýkorka je neuvěřitelně čilá. Chvíli neposedí
a neustále hledá ve větvích a nebo v borce něco k snědku. Však na jejím jídelníčku
je hmyz a pavoukovci, vajíčka i larvy hmyzu, na jaře uždíbne i nějaký ten pupen
a v zimě nepohrdne semeny a nebo různými plody. Vždyť mlynařík dlouhoocasý žije
v našich končinách celoročně.
Zdržují se v malých hejnkách, která neustále přelétají ze stromu na strom,
hbitě poskakují i po těch nejtenčích větvičkách, klidně si visí hlavou dolů
a ozývají se svým nepřeslechnutelným, ale tichým a mile švitořivým "cerrr cerrr
tytý sisi" nebo "syk syk syk". Při jejich fotografování se tak musí člověk
obrnit trpělivostí a nebo se spoléhat na náhodu…
Mlynařík dlouhoocasý dorůstá délky 13 až 15 cm (z toho ocas 6 až 10 cm)
a hmotnosti 6 až 8 gramů. Patří tak mezi naše nejdrobnější opeřence. Rozpětí
křídel nepřesahuje 16 až 19 cm. Svrchu je tento ptáček převážně černobílý
s vínovými fleky na zádech a křídlech, bříško s hrudí jsou šedavé až narůžovělé,
nohy nápadně černé. Podobně jako ocas a oči. Nápadná je drobná hlavička s krátkým
zobáčkem.
Tyto sýkorky milují listnaté a smíšené lesy, vystačí jim ale i pouhé skupiny
stromů a nebo sady či parky. Spatřit je můžeme i v lužních lesích a v břehových
porostech vodních toků. Areál rozšíření je ohromný, zahrnuje téměř celou Eurasii.
Na tak velkém území vytváří řadu geografických ras, z nichž se na našem území objevují
dvě - mlynařík dlouhoocasý středoevropský (Aegithalos caudatus europaeus)
a mlynařík dlouhoocasý severoevropský (Aegithalos caudatus caudatus) a nebo
jejich kříženci. První poddruh má hlavu s výrazným černým proužkem, druhý pak
celou bílou.
Mlynařík dlouhoocasý hnízdí od dubna do června / července, ročně má jednu
až dvě snůšky. Velmi bytelné kulovité hnízdo si svíjí tito drobní ptáci ze stébel,
lýka, chmýří z odkvetlých topolů nebo vrb a z mechu. Hnízdo zavěšují do rozsoch větví
a nebo ke kmeni stromu. Dovedně jej navíc maskují listím, úlomky větviček a kůry.
Samička pak do hnízda, které má vletový otvor ze strany, snáší sedm až deset, někdy
i 12, bílých, načervenale kropenatých vajíček.
Inkubační doba činí 12 až 13 dní, péči o mladé zajišťují oba rodiče. Mláďata
bezpečné hnízdo opouštějí asi po 16 až 18 dnech, avšak další dva týdny jsou rodiči
ještě překrmována i mimo hnízdo. Mlynaříci dlouhoocasí pohlavně dospívají v prvním
roce života a ve volné přírodě se dožívají dvou až tří let.
Rosnička. Kdo z nás by nepoznal tuto drobnou žabku. Vždyť
rosnička zelená přeci předpovídá počasí. Prý lépe, než naši rosničkáři, jak
lidově říkáme meteorologům. V literatuře, nejen v pohádkách, často nalezneme
vyobrazení ros
…
Kaldera Las Canadas obklopuje ze tří světových stran známý
vulkán Pico del Teide (3 718 m), tedy nejvyšší horu ostrova Tenerife a současně
celého Španělského království. Obří kalderu o rozměrech 16 ×
…
O výběru turistických bot nalezneme na webu nepřeberné
množství článků. Také u nás na Trekingu. Autoři některých příspěvků dělají
z výběru turistických bot učiněnou alchymii, přitom výběr správné turistické
obuvi není
…
Nástupním místem do hor je dnes pro nás závěr údolí Triebental
s parkovištěm u horského hostince Bergerhube (1 198 m). Po zaplacení 5 Euro za
parkování si z mnoha možných výstupových cest do hor vybírá
…
Od kambria, doby někdy před 550 milióny lety, kdy se
v sedimentárním "záznamu" geologické historie Země objevily hojné fosilie,
byla koncentrace CO2 v zemské atmosféře nikoliv stovky ppm jako je tomu dnes
…
Greim (2 471 m) je po sousedním vrcholu Rettlkirchspitze
(2 475 m) druhou nejvyšší horou pásma Wölzer Tauer (Wölzské Taury). Z jižní
strany lze vrcholu dosáhnout jednoduchou a relativně pohodlnou cestou z
…
Na Ukrajinu jsem se dostal poprvé za krásného a slunného
babího léta v roce 1992. Asi rok po rozpadu Sovětského svazu a poté, co
Ukrajina získala nezávislost. Pamětníci si možná ještě matně vzpomenou, že k
…
Září loňského roku nebylo, co se počasí týče, tak úplně
turistice zaslíbené. Den slunečného počasí byl spíše výjimkou, člověk se
musel spokojit s pár hodinami hezkého počasí někdy po poledni a smířit
se, pokud vyrážel na
…
Poslední setkání (41.) na vrcholech proběhlo v sobotu
23. dubna 2022 na Slunečné (800 m), nejvyšší hoře Nízkého Jeseníku. Pro
rok 2023 jsem vybral neméně zajímavý vrchol v sousedním pohoří, v poměrně
málo známé
…
Po hřebenech Orlických hor, údolími a i po zasněžených
loukách se budou prohánět opět psí spřežení. Více jak 100 přihlášených závodníků
tohoto etapového závodu bude soutěžit se svými čtyřnohými kamarády
…
Poslední den roku pravidelně vyrážíme na nějakou hezkou
túru. Posledně (rok 2021) jsme byli na rozhledně Halaška a na zřícenině hradu
Vildštejn v údolí Moravice, nyní máme namířeno na nejbližší třítisícovku. Počasí
…
