Čeleď lišajovití (Sphingidae). Atlas motýlů v Česku

Lišajovití - snadno rozeznatelná čeleď nočních motýlů a přes den létajících "kolibříků"

Lišajovití (Sphingidae) jsou velice zajímavou čeledí nočních (převážně) motýlů. Lišajovití se vyznačují zavalitým tělem vřetenovitého tvaru a směřováním i velikostí křídel, kdy poměrně úzká přední křídla jsou výrazně delší než křídla zadní. I přes toto nezvyklé uspořádání křídel patří lišaji k dobrým a rychlým letcům. Vždyť někteří z nich dosahují rychlosti letu i přes 50 km / h.

Lišajovití patří k nejkrásnějším a nejdokonalejším motýlům. Nejaktivnější jsou za soumraku a v noci, některé druhy však létají i ve dne. Například naše dlouhozobky. Za své vědecké pojmenování Sphingidae vděčí tito motýli svým housenkám. Ty během odpočinku mívají zdviženou přední část těla, takže připomínají egyptskou sfingu. Do stejné pozice se stavějí i při ohrožení. Housenky lišajů se obvykle kuklí v zemi v malé komůrce. Některé druhy kuklí na povrchu.

Čeleď lišajovití (Sphingidae) zahrnuje asi 1 200 až 1 500 druhů (údaje se v literatuře rozcházejí). Většina lišajů žije v tropech. Tam některé druhy dosahují opravdu obřích (na motýly) rozměrů. Vůbec největší motýlem z čeledi lišajovitých je druh Cocytius antaeus nazývaný také obří sfinfa. Tento druh dosahuje rozpětí křídel 126 až 178 mm a žije od Brazílie až po Texas a Floridu. Včetně ostrovů v Karibiku.

Čtěte také: Babočkovití: Nejznámější, nejkrásnější a nejpočetnější denní motýli jsou…

U nás patří k lišajovitým pouze 19 druhů motýlů. Jejich seznam naleznete níže. Z nich je bezesporu nejznámější lišaj smrtihlav (Acherontia atropos). Největším z nich je právě zmíněný lišaj. Rozpětí jeho křídel dosahuje až 140 mm. Zajímavě zbarveným druhem je zase lišaj oleandrový (Daphnis nerii), který má pro motýly nezvyklé zelené zabarvení.

Lišaj smrtihlav ke svému jménu přišel díky kresbě na hrudi, která připomíná lidskou lebku. Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos), jen pro zajímavost, patří k největším motýlím mlsounům. Má sice oproti jiným druhům relativně krátký sosák. Ten je však ale velice pevný a ostrý a bohatě postačí k propíchnutí včelí plástve. Ano, lišaj smrtihlav velice rád hoduje na včelím na medu. To se mu občas stává osudným…

Svým způsobem výjimečné mezi lišaji jsou dlouhozobky. Ty totiž, na rozdíl od naprosté většiny lišajovitých nelétají v noci, ale ve dne. Můžete je tak spatřit u pcháčů apod. rostlin, jak z jejich květů sají nektar s pomocí mimořádně dlouhého sosáku. Ten jim umožňuje sání za letu, bez usednutí na květ, takže takto hodující dlouhozobky mohou připomínat kolibříky.

Přehled druhů motýlů z čeledi lišajovití s výskytem v ČR

• Dlouhozobka chrastavcová (Hemaris tityus)
• Dlouhozobka svízelová (Macroglossum stellatarum)
• Dlouhozobka zimolezová (Hemaris fuciformis)
• Lišaj borový (Sphinx pinastri)
• Lišaj dubový (Marumba quercus)
• Lišaj kyprejový (Deilephila porcellus)
• Lišaj lipový (Mimas tiliae)
• Lišaj oleandrový (Daphnis nerii)
• Lišaj paví oko (Smerinthus ocellatus)
• Lišaj pryšcový (Hyles euphorbiae)
• Lišaj pupalkový (Proserpinus proserpina)
• Lišaj révový (Hippotion celerio)
• Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos)
• Lišaj svízelový (Hyles galii)
• Lišaj svlačcový (Agrius convolvuli)
• Lišaj šeříkový (Sphinx ligustri)
• Lišaj topolový (Laothoe populi)
• Lišaj vinný (Hyles livornica)
• Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor)