Letošní zima je tak trochu nanicovatá a ani leden s tím nedokázal nic udělat.
Pokud sníh sem tam někdy padá, za pár hodin po něm není ani památky. Přednost mají
dešťové kapky a slunce se úspěšně celé dny schovává. Až v pořadí třináctý den měsíce
udělal výjimku. Od rána je obloha bez jediného mráčku a mohla by soutěžit o nejkrásnější
modř. I teplota se dostala několik stupňů nad nulu a takový den se musí využít.
Rovnám si v hlavě okolní kopečky a už se dostávám k Březině (558 m n. m.)
ve Svatoborské vrchovině. A proč zrovna Březina? Nemá to skoro žádnou výšku, ale
její předností je poměrně málo zarostlý vrchol, ze kterého je vidět do všech světových
stran, včetně několika hor Šumavy.
Na liduprázdné návsi v Tedražicích nechávám auto a pokračuji pěšky. V doprovodu mé
rotwajlerky vycházím okreskou, směrem na Čejkovy. Za posledními domky obce začíná stoupání
do sedla pod Březinou.
U osamělé lípy v sedle odbočuji vlevo na polní cestu, po které stoupám již svahem
Březiny k vrcholu. První nádherné výhledy k východu patří Strážišti (670 m n. m.)
v Budětické vrchovině.
S přibývající výškou dává o sobě vědět hodně studený vítr. Na jihu začínají vykukovat
Antýgl (1 253 m n. m.) a Huťská hora (1 187 m n. m.) na Šumavě. Blíže k nám je
Svatobor (845 m n. m.) a údolí Ostružné. Po
pár desítkách metrů docházím na vrchol.
Předpokládaný rozhled nezklamal. Kromě již jmenovaných jsou na severu vidět vrch
Zbyná (615 m n. m.), o něco dál ves Čejkovy a městečko Nalžovské Hory.
V dálce se modrá vrchol Hory (675 m n. m.) v Nepomucké vrchovině.
Přímo pod námi je přírodní rezervace Zbynické rybníky. Západ a jihozápad
patří hřebeni Svatoborské vrchoviny. Na jihovýchodě je táhlý hřbet hory Kalovy
(727 m n. m.). Dalo by se říci nádhera v případě, že bych se nepodíval pod nohy.
Vrchol Březiny je také smetištěm. Najde se tu odpad všeho druhu, jsme přece v Čechách.
Sestupuji jižním svahem a cestou mezi loukami jdu ke zdouňskému kostelíku
sv. Vavřince. Po loukách údolím Ostružné se vracím do Tedražic. Vše to zabralo
něco přes dvě hodiny. Ušel jsem přibližně 4 kilometry s převýšením okolo 100 metrů.
Co se mapy KČT týče, tak má č. 68 Pootaví.
udělal výjimku. Od rána je obloha bez jediného mráčku a mohla by soutěžit o nejkrásnější
modř. I teplota se dostala několik stupňů nad nulu a takový den se musí využít.
