Turistika: Železné hory, túra v kopcích

Okruh Železnými horami z Heřmanova Městce

Železné hory, nepříliš známé, bohatě zalesněné kopce, jsou podcelkem českomoravské vrchoviny i stejnojmennou chráněnou krajinnou oblastí. Jedním z východisek do Železných hor je město Heřmanův Městec. A odtud si dnes projdeme okruh po severní části Železných hor, kde po většinu cesty nepotkáme ani živáčka a pěšinky tu jsou často zarostlé a nechozené.

Z Heřmanova Městce se potřebujeme dostat do letoviska Konopáč a máme dvě možnosti, záleží na tom, dáme-li přednost výhledům, nebo pěknému údolí mezi H. Městcem a Konopáčem. Krásný výhled si užijeme, půjdeme-li z náměstí při silnici směrem na Konopáč. Stále stoupáme, a když vyjdeme z města, jsme u městského hřbitova, odkud se otevírá za dobrého počasí daleký rozhled.

Vidíme nedalekou rozhlednu Barborka v Horních Raškovicích a jako na dlani máme velkou část Polabí. Na obzoru se v dáli tyčí mohutná hradba Krkonoš, nad kterou jako střecha ční Sněžka. Více vpravo pak vidíme Pardubice, za nimi v pozadí Kunětickou horu a pohled zakončuje hřeben Orlických hor. Jsme na kopci, a do Konopáče je to ještě půl kilometru z kopce.

Druhá varianta je po zelené značce, z náměstí jdeme po hlavní silnici asi 700 metrů, dokud neodbočíme do menších uliček, z nichž brzy vycházíme v malebném údolí potoka Konopka (místní název Zlatý potok je nesprávný), mineme několik rybníků a jsme v Konopáči. Centrem této malé vesničky je autokempink s přírodním koupalištěm, který stojí na místě Eliščiných lázní, které tu byly na počátku 19. století.

Rybníky Rohlík a Herout

Projdeme přiléhající menší chatovou oblastí, kolem rybníků Rohlík a Herout a pokračujeme po úzké zarostlé pěšince. Kousek pod cestou, na svahu údolíčka Konopky tu rostou veliké porosty přesliček a na podzim sem na žaludy létají ve velkém sojky z dalekého okolí. Po chvilce se cesta napojuje zase na silnici, ale naštěstí po 300 metrech zase odbočuje do lesa.

Procházíme po lesní cestě, přetínáme silnici z Vyžic do Kostelce a začínáme stoupat. Naše kroky vedou hlubokými, zádumčivými, tichými lesy, až si na jednom místě všimneme starého, zchátralého obrazu Panny Marie, pověšeném vysoko na stromě. Jakou událost připomíná, dnes už nikdo neví…

Přejdeme přes silnici z Vyžic do Míčova a zarostlou pěšinkou, kde chodím snad jen já, dojdeme do pruhu velkých holin, které způsobila větrná kalamita dne 25.6.2008. Zničen byl úzký pruh lesa v délce mnoha kilometrů, zkázu pravděpodobně zapříčinilo ničivé tornádo. Dnes jsou holiny částečně zarostlé křovím, a už tu jsou vysazeny nové stromky. Projdeme vesničkou Sušice a po půlkilometrové cestě po silnici konečně docházíme do vesnice Míčov, která se nachází těsně pod vrcholem rozložitého kopce Na Kobylách (537 m).

Hrad Lichnice jako na dlani

Projdeme vesnicí, začínáme mírně klesat a přitom se nám otevírá výhled do centrální části Železných hor - nápadný hlavní hřeben je na několika místech přetnut hlubokými roklemi a přímo uprostřed máme jako na dlani zříceninu hradu Lichnice. Když se otočíme, vidíme na kopci rozloženou vesnici Míčov, které vévodí novogotický kostel Sv. Matouše.

Mezi poli, lesem a posléze chatovou oblastí přicházíme k Lovětínskému rybníku, kde se můžeme v teplých dnech vykoupat a osvěžit tak na další cestu. Odsud opouštíme zelenou značku a měníme ji za žlutou, která přichází od vlakové stanice v Prachovicích (od prosince však bude trať z Heřmanova Městce do Prachovic zrušena!) a pokračuje do Lovětínské rokle.

Lovětínská rokle

Lovětínská rokle je patrně nejdivočejší oblastí okolí. Lovětínský potok tu prorazil úzkou, strmou rokli hlavním hřebenem Železných hor v délce 1,5 km. Celou roklí prochází žlutá značka, cesta je ovšem velmi špatně schůdná. Na mnoha místech, kde je rokle opravdu úzká, jde člověk téměř potokem a přeskakuje po kamenech. Zvláště v zimě, nebo zjara, kdy člověk chtě nechtě musí jít po ledu a doufat že se nepropadne do vody, je cesta opravdu dobrodružná.

Divokost rokle podtrhuje již zmíněná větrná kalamita, která se prohnala celou roklí a stromy v ní pokosila jako sirky. Nyní je rokle prosvětlená, plná nahromaděných kmenů tak, že pod nimi potok ani téměř není vidět. Jelikož je území součástí národní přírodní rezervace Lichnice - Kaňkovy hory a navíc řazeno do bezzásahových lesů, bude zajímavé sledovat, jak Lovětínská rokle postupně zarůstá čistě přírodním pralesem.

Vápenka v Závratci

Po projití Lovětínské rokle opouštíme žlutou značku, která zde končí, a pokračujeme po modré na okraj města Třemošnice. Cestou se nám otevírají pohledy do roviny pod Železnými horami a krásně je vidět i stará vápenka v Závratci, která je technickou památkou.

Hedvičino údolí

Přejdeme silnici a krátkým prudkým sešupem sestoupíme na samý okraj městečka Třemošnice, odkud pokračujeme po zelené značce do Hedvičina údolí, což je další rokle, která přetíná hlavní hřeben Železných hor. Nejprve jdeme po široké silnici, vzápětí zjistíme proč, přímo uprostřed pěkného údolí totiž náhle vidíme výrobní haly, parkoviště a čilý pracovní ruch. Co nejrychleji obejdeme továrnu, která tu v těsném sousedství bezzásahových lesů působí jako pěst na oko, a noříme se konečně zase do lesa.

Pokračujeme Hedvičiným údolím po široké kamenité cestě, obdivujeme skalnaté srázy, od potoka jde příjemný chlad. Po chvíli se odpojuje jedna větev údolí - Starodvorská rokle, kterou prochází červená značka. My však kráčíme dál po zelené Hedvičiným údolím.

Kraskov s rybníky Horní a Dolní Peklo

Přibližně po kilometru cesty se ocitáme u rekreační oblasti Kraskov s rybníky Horní a Dolní Peklo. Jako první dorazíme k rybníku Dolní Peklo, kde se vyplatí zajít si 300 metrů doprava po hrázi prohlédnout si zajímavou výpust hlubokého rybníka. Uprostřed stojí kamenná věžička, ze které se můžeme rozhlédnout na masy vody, které se po kamenných stupních řítí dolů. Vrátíme se na značku, projdeme po okraji obou rybníků a posléze vesnicí Kraskov.

Cesta nás chvíli vede kulturní krajinou, okolo zanedbaného kravína (když sem tu šel naposled, ležela u cesty dokonce mrtvá kráva), ale brzy vstupujeme do lesa a začínáme pěkně stoupat na nejvyšší vrch v okolí - rozložitou, zalesněnou Bučinu (606 m). Přicházíme na silnici, po které jdeme asi 100 metrů, než opět vkročíme do lesů. Ty se začínají měnit - smíšený porost ustupuje pravé a nefalšované bučině - odtud jméno kopce. Samotný vrchol "zdobí" vysílač a neposkytuje žádný výhled, značka na něj proto ani nevede a podchází ho asi půl kilometru západně.

Kouzelná vesnička Vápenný Podol

Po chvilce jsme na rozcestí U Městeckých hranic, kde se k nám přidává červená značka, ze které jsme se odpojili v Hedvičině údolí na zelenou. Společně nás vedou do kotliny, ve které se nachází kouzelná vesnička Vápenný Podol. Její dominantou je pozdně barokní kostel sv. Václava z roku 1788 a stará vápenka. Na informační tabuli v obci se můžeme dočíst, že sem vedla železnice z Heřmanova Městce, měli tu lázně, poštu i četné obchody. Dnes zde již nic z toho nenajdete, kromě hospody již všechno vzal čas…

Z Vápenného Podola půjdeme po modré značce až do Heřmanova Městce. Značení bylo nedávno kompletně předěláno a vede úplně jinudy, než před několika lety, takže pozor (i na mapě KČT č.45 Železné Hory 5.vydání 2009 je značka ještě uvedena po staré trase).

Z horní návsi na hlavní silnici značka vede chvíli se silnicí ve směru na Heřmanův Městec, aby po 200 metrech odbočila doprava. Stoupáme po silničce lemované nově vysázenou lipovou alejí a několika lavičkami. Otevírá se nám pohled na Vápenný Podol s Bučinou. Pokračujeme stále rovně, přejdeme vršek kopce a klesáme do vsi Nerozhovice, kde přetrpíme posledních asi 400 metrů po silnici, než značka odbočí doleva.

Ocitáme se hlubokém lese, po levé straně máme plot vojenského prostoru, kde je v údolí sklad pohonných hmot. Stále klesáme a z lesa vycházíme přímo u kostela, který ční vysoko nad vesnicí Kostelec u Heřmanova Městce. Kostel stojí na místě bývalé tvrze či hradu, jsou tu dosud dobře patrné valy a je odtud pěkný výhled do okolí z několika prostých laviček. Samotný kostel je gotický, zasvěcen svatému Patru a Pavlu a obklopuje ho drobný hřbitov.

Návrat do Heřmanova Městce

Odtud už to máme posledních 3,5 kilometru do Heřmanova Městce a zde již značka vede po stejné trase jako v dřívějších letech. Procházíme mezi poli, následně chatovou oblastí a podél zdi zámeckého parku. Nakonec nás značka provádí okrajovou částí nádherného a rozlehlého parku v Heřmanově Městci, dokud nevycházíme přímo na náměstí.

Info

• Spojení do Heřmanova Městce: vlakem z Přelouče (přestup na vlaky Praha, Pardubice), autobusem z Prahy, z Chrudimi, z Pardubic
• Obtížnost: délkou náročná celodenní túra v nepříliš náročném terénu
• Délka túry: 29,5 kilometru
• Převýšení: výstup 590 m, sestup 590 m