Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Cookies  Ceník inzerce 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 8.10.2021 , svátek má
Treking > Treky, turistika > Walliské Alpy a Benské Alpy

Walliské Alpy a Benské Alpy

Vysokohorská turistika ve švýcarských Alpách (1)

Pod vrcholem Roter Totz

Neoddiskutovatelný symbol švýcarských Alp představuje Matterhorn. Místní občané o něm tvrdí, že v zemi nenalezneme fotografovanější objekt; daleko od pravdy není ani tvrzení, že mezi ostatními vrcholy představuje nekorunovaného panovníka. Proto, abychom se o jeho majestátu přesvědčili na vlastní oči, vypravme se do Walliských Alp. K nim přidáme na skok i sousední Bernské Alpy, kde se zaměříme na největší alpský ledovec Aletschgletscher. Na závěr úvodu doplním, že do oblasti zavítáme s nejmenovanou cestovní kanceláří.

Z Prahy odjíždíme v pátek večer a za tmy se přesunujeme přes Německo; Švýcarsko nás vítá v sobotu ráno prudkým deštěm. Kapky zuřivě bubnují na kapoty busu i na silnici a obloha se halí v neprostupnou šeď; trochu nás děsí představa, že zůstane zataženo celý den. Naštěstí se zanedlouho stejně jako mnohokrát v minulosti potvrdí, že se nevyplatí naprosto slepě věřit "moudrým předpovědím", které značná část lidí stále vyhledává na mobilních telefonech a následně z toho má trauma. Temné mraky mizí neznámo kam a vychází sluníčko.

I proto zastavujeme u Ženevského jezera, jež se svojí rozlohou 582 km2 představuje největší vodní plochu v Alpách; hloubka činí 310 m a nadmořská výška je 372 m. Vysedáme ve městě Montreaux, jež od prvního okamžiku nenechává Pod vrcholem Roter Totz nikoho na pochybách, že do něj jezdí návštěvníci hlavně kvůli lázeňským pobytům. Ulice lemují okázalé hotýlky a restaurační zařízení, přesunujeme se na nábřeží. Podél jezera se táhne upravená promenáda, a tak se po ní vypravme, nečiníme tak všichni. Někteří členové zájezdu vybíhají na vyhlídku nad městem tak rychle, jako by jim za zadní částí těla vzplála koudel.

Ženevské jezero

Na rozdíl od nich nasazujeme pozvolnější tempo. Pěšinu podél jezera lemují stromy a kvetoucí rostliny, neschází stánky s rychlým občerstvením či upomínkovými předměty. První zajímavý bod nás očekává zanedlouho. Vynořuje se před námi socha Freddie Mercuryho, který po světě jódloval se skupinou Queen - pardon, ale při pobytu ve Švýcarsku mě nenapadá, jak lépe vyjádřit, že někdo zpíval. Jeho postavu téměř nepřetržitě obklopují houfy turistů, kteří se s ním chtějí vyfotografovat; naštěstí se jich nenakupilo tolik, aby zřizovali pořadník.

Pokračujeme po promenádě, náš cíl představuje vodní hrad Chillon. Od pevniny ho odděluje hluboký příkop, jenž z něj činí ostrov; při pohledu na hradby či věže se rázem přenášíme pomyslně do středověku. Tady by jednoho ani nepřekvapilo, kdyby se na cimbuří zjevil ozbrojený rytíř v brnění či vyšňořená zámecká paní, snad by po nás nepožadovali uhradit vysoké mýtné.

Hrad Chillon

Za vstup do historického objektu se platí, pročež zůstaneme pouze před hradem - na důkladnou prohlídku stejně nemáme čas - i tak jsme spokojeni. S pocitem dobře vykonané práce se vracíme k autobusu, celkem zvládneme téměř osm kilometrů.

Protože dorazili i "běžci do vrchu" a jedinci, kteří se místo poznávání ráchali v jezeře, pokračujeme v přesunu. Jedeme údolím řeky Rhôny, kterou z obou stran obklopují vysoké hory; nebudu tajit, že dolina přílišnou krásou nevyniká. Jelikož v ní od nepaměti žili lidé, vyrostla podél vodního toku města i průmyslové podniky, nejedná se tudíž o žádný zázrak. Naštěstí nám vše vynahradí nádherné okolí.

Končíme v městečku Visp, konkrétně v kempu Mühleye. Na vymezeném prostranství stavíme stany a k dispozici máme sociální zařízení, coby bonus se přidává koupaliště, v němž se mohou ubytovaní návštěvníci zdarma smočit. Obratem se ovšem ráchat nepůjdeme, nejprve zaskočíme do středu městečka. Zaujmou nás dva kostely, radnice a pár křivolakých uliček; potraviny nesou značku COOP.

Posléze večeříme u naší polní kuchyně, kde nám budou každý den chystat i snídani, na brífinku se dozvídáme program následujícího dne. Co nás čeká, prozradím po odrážkách, na kutě míříme poměrně brzo. Po nočním přesunu se nám klíží oči dřív než běžně.

Po snídani nejprve vyvážíme ferratisty (další složku zájezdu kromě nás trekařů tvoří i cyklisté) do lyžařského střediska Saas Fee, které má v letních měsících celkem pochopitelně nouzi o vyznavače zimních radovánek. Posléze se přemisťujeme k přehradní nádrži Stausse Mattmark (2 197 m). Přestože se v horách nad námi převalují temné mraky, svítí hladina ve slunečních paprscích blankytnou barvou, vydáváme se kolem vodní plochy.

Cesta je pohodlná a dá se po ní jet i autem, projdeme i krátký tunýlek. Po čtyřech kilometrech se dostáváme na opačnou stranu jezera, kde konečně nastává horský terén. Stoupáme do pomyslných výšin. Pěšina se různě klikatí a po jisté době nahrazuje hlínu kamenité podloží, ve svahu nad námi zahlédneme ledovec Schwarzberggletscher, jenž stejně jako jeho "bratříčci" dávno ubral z původní velikosti.

Přehradní nádrž Stausse Mattmark

Tající ledovec nepředstavuje náš cíl, a tak ho pomineme, vystupujeme k soše Madony, již vztyčili v sedle Monte Moro Pass (2 868 m). Kupodivu ji příliš dlouho neobdivujeme, neboť se u jejích nohou usadili domácí turisté, kteří se účastní "horské mše", což znamená, že sborově zpívají - o jódlování psát tentokrát nebudu, jelikož jsme právě překročili italskou hranici.

Necháme "zlaté slavíky" na pokoji a věnujme se okolí. Protože se krátce rozestupují mraky, do kterých jsme se při výstupu dostali, spatříme hluboko pod sebou přehradní nádrž Stausse Mattmark, od níž jsme vyrazili. Horší je to s výhledem na opačnou stranu. Za jasné oblohy bychom měli jako na dlani masiv Monte Rosy, takto si o něm můžeme nechat pouze zdát.

Případné zklamání překousneme v blízké chatě, k níž sestoupíme. Objednáváme si a kupodivu nejsme všichni, k našemu překvapení schází kromě několika členů skupiny i sám "velký šéf". Kam se vytratil? Chvátal napřed a jeho poslední zpráva zněla, že se do jednoho sejdeme v pohostinském zařízení; jak si jeho absenci vysvětlíme? Pravdu zvíme zanedlouho. Náhle se zjevuje ve dveřích a vyčítá nám, že jsme ho správně měli následovat do chaty o kus dál (kvůli panující mlze jsme ji nespatřili a navíc jsme ve většině případů vůbec netušili, že v sedle fungují dva stravovací objekty), už s námi nic nenadělá. Máme objednáno.

Následně se vracíme k nádrži Stausse Mattmark stejnou cestou, jakou jsme se ubírali nahoru, pouze vodní plochu obcházíme z opačné strany. Tentokrát se nejedná o silničku, ale o příjemnou pěšinu pro turisty. Překonáváme hráz a na parkovišti nasedáme do autobusu; máme za sebou pohodový výšlap, při němž jsme ušli cca sedmnáct kilometrů.

Socha Madony v sedle Monte Moro Pass

Nastal den s velkým D, při němž se bohužel velké D neukáže, a pokud ano, tak velmi omezeně. Přesto nepropadneme trudomyslnosti a udržíme si dobrou náladu, pojďme na věc.

Ráno přejíždíme do střediska Täsch, dál nás nepustí. Vozidla vyjma zásobování mají zakázáno pokračovat v jízdě. Nezbývá nám než koupit jízdenky na vlak (pro zvídavé se jedná o zubačku) a popojet, vysedáme ve známém středisku Zermatt (1 610 m). Rázem se ocitáme v jiném světě, proti němuž Visp představuje díru, kde dávají lišky dobrou noc. Průčelí domů zdobí nepřeberné množství květin a jeden obchod střídá druhý, kdo chce pořídit upomínkový předmět, vybere si z velmi široké nabídky.

My ale nepřijeli nakupovat, vyrážíme do terénu. Hodláme spatřit významný bod, jenž se nachází vysoko nad námi a kvůli němuž jsme se dostavili, zatím máme smůlu. Ačkoliv na nás krásně svítí sluníčko, leží se ve vyšších polohách mraky; doufáme, že se časem rozptýlí.

Stoupáme a procházíme skrze nádherné vesničky s dřevěnými domečky; upoutávají nás stavení na "kuřích nožkách". Budovy stojí na kůlech, na které položili obrovité placaté kameny, jež slouží k tomu, aby přes ně nepřelezla do obydlí různá havěť. Nápad je to velmi důmyslný, byť vzniká otázka, jak to funguje v zimě. Pokud napadne plno sněhu, nepřelezou myši do chat po bílé peřině?

Cestou k Matterhornu

Následuje přehradní nádrž a další usedlosti, dostáváme se nad hranici lesa. Tam stejně jako ráno marně napínáme zraky, výhled se nezlepšil. Špička masivu nad námi je schována v mracích a nemíní se ukázat v celé kráse; nebere si příklad z okolních hor, které jsou výrazně ochotnější. Jak se převalují mraky, vrcholy se chvílemi vzorně předvádějí a neznají stud, o to větší z nich máme potěšení.

Zbývá vysvětlit, jaký masiv vlastně vyhlížíme (běží o zmiňované velké D), jedná se o Matterhorn. Tento pyramidový symbol švýcarských Alp sahá do nadmořské výšky 4 478 m a jako první na něj vylezl dne 14. 7. 1865 Angličan E. Whimper; při výstupu zemřeli čtyři lidé.

Pokračujeme v túře a pauzu dáváme na chatě Schwarsee (2 583 m); snažíme se věřit, že se umoudří počasí. Jak se ukáže, doufáme marně. Mlhovina setrvává na svých pozicích stejně zarputile jako Němci za druhé světové války u Dukelského průsmyku, a tak spláčeme nad výdělkem.

Přímější cestou bez vysněné třešničky na dortu scházíme zpátky do Zermattu. Na okraji střediska se prudce rozprší, naštěstí jsme už na konci štreky, a tak to neřešíme. Den zkrátka vyšel na výbornou, pokud opomineme "ctěného pána", který se před námi stydlivě ukryl v mracích.

Matterhorn v mracích

Další den vysedáme z busu ve středisku Leukerbad (1 411 m). Do sedla Gemmipass (2 322 m) se vyvážíme lanovkou, která stoupá vzhůru podél kolmé skalní stěny, do níž se k našemu úžasu drze zařezává strmá pěšinka. Rázem nás v duchu napadá, že by prudký vyšlap stál možná za pozornost. Při jeho absolvování bychom ale nestihli hlavní program dne, pročež si necháme zajít chuť.

Opouštíme lanovku a shlížíme k Leukerbadu, přičemž podobně jako včera litujeme, že panuje značná oblačnost. Za jasného počasí bychom za údolím spatřili v plné kráse hradbu hor s vrcholy jako Matterhorn (4 478 m), Dom (4 545 m), Nord-Emd (4 609 m), Dufourspitze (4 634 m) či Grand Gerdame (4 331 m), přičemž by nám k výhledům posloužila i vysunutá plošina, která u vedlejší restaurace zeje nad několikasetmetrovou dírou a jejíž podlážku představují děravé rošty. Pravda, lidé trpící závratěmi by u ní zrovna dvakrát nejásali, jinak ale běží o zajímavou atrakci.

Ve skalách pod Gemmipassem se táhne zážitková ferratová cesta, kam zamířila naše lezecká sekce, my se vydáváme na opačnou stranu. Obcházíme jezero Daubensee, od nějž lze pokračovat k hotelu Schwarenbach; my vyrážíme do výšin po stezce Rote-Chumme. Nejen po kamenech, ale i přes sněhová pole vylézáme na hřebínek (2 628 m), z nějž se nabízí výhledy na vrcholy Steghorn (3 146 m) či Groser Lohner (3 048 m), v údolí pod námi se leskne jezero Tälliseeli (2 405 m). Vzápětí k němu zdánlivě klesáme, k vodní ploše nedojdeme. Náhle prudce stáčíme a odlišnou cestou se škrábeme zpátky na hřeben, z nějž jsme právě slezli, kdybychom zůstali ve vyšší poloze, ušetřili jsme si převýšení.

Jezero Daubensee

Posléze se ukazuje, že horší než výstup je brodění sněhem, jehož se jen tak nezbavíme; ve větším množství si promočíme boty. My se ale nevzdáme a ocitáme se znovu na skalním hřebeni (2 829 m), po němž se lze dostat na blízký vrchol Roter Totz (2 848 m). Kvůli slabé viditelnosti tak nečiníme a sestupujeme - místy kloužeme sněhem - na opačnou stranu k chatě Lämmerenhütte (2 501 m), odkud se nabízí výhled na blízký Daubenhorn (2 947 m) i jezero Lämmerensee.

Dáváme pauzu a posléze dokončujeme kolečko, vracíme se na Gemmipass. Lanovkou sjíždíme do Leukerbadu a scházíme k parkovišti, kde čeká autobus; kupodivu nám nevadí, že řidiči s předstihem nevychladili pivo. Ponořujeme plechovky do blízkého potoka a mok má po pěti minutách teplotu jako ze sedmého schodu, snad se nejedná o osmý stupínek.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor


Reklama, turistika a výlety podle pohoří
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar

Z posledních článků vybíráme

2.10.2021 / Klára Polášková
Tipy na výlet · Podzimní Třístoličník nabízí úchvatné výhledy na Šumavu i Alpy

Nejkrásnější výhledy na českou i bavorskou stranu Šumavy jsou na podzim z vrcholu Třístoličníku. V případě příznivého počasí jsou odsud vidět i rakouské Alpy. Tato fantaskní skalní vyhlídka proto určitě stojí za návště …

  • 4.10.2021 / Ubytování
    Hochfeilerhütte Hochfeilerhütte, velká horská chata na dohled nejvyšší hory Zillertálských Alp

28.9.2021 / Martin Zapletal
Trek · Přes Šluknovský a Frýdlandský výběžek: 7denní vandr na nejsevernější bod Česka

V půlce června 2021 jsme měli 7 dní volna. Chtěli jsme se podívat do míst, kde jsme ještě nebyli, do dvou velkých výběžků na severu republiky, Šluknovského a Frýdlandského. Ve Šluknovském jsme se sice už loni projeli na …

27.9.2021 / Dorek Čermák
Trek · 3denní trek z Boubína na Kleť. Projekt 13/5 - Jihočeský kraj / Fotogalerie k článku

Atraktivní kraj, kde je toho tolik k poznání. Celý rok by na to nestačil. Lipenská přehrada, Orlická přehrada, rybník Rožmberk, hraniční kámen Čechy - Morava, zámek Červená Lhota, Schwarzenberský plavební kanál …

19.9.2021 / Otakar Brandos
Naše vrcholy · Devět skal (836 m), nejvyšší hora Žďárských vrchů a Hornosvratecké vrchoviny

Devět skal (836 m n. m.) je nejen nejvyšším vrcholem Žďárských vrchů, ale také celé Hornosvratecké vrchoviny. Leží asi 3 km od osady Křižánky. Devět skal je také, po Javořici v Javořické vrchovině, hned druhým nej …

7.9.2021 / Václav Vágenknecht
Trek · Góry Sowie a Góry Bardzkie (1), trek v neznámých horách u našich polských sousedů

Je sobota ráno (přesně 8 hodin, 18 minut), vystupuji na vlakovém nádraží Wałbrzych Główny. Nečiním tak ale proto, abych navštívil město, v němž stojí za zmínku náměstí se zdobenou radnicí, kostel či …

6.9.2021 / Otakar Brandos
Skalní města · Skály Pasák (na Pasáku), největší skalní útvary Hrubého Jeseníku

Skály Pasák zvané také na Pasáku nalezneme na západním okraji Hrubého Jeseníku nad údolím říčky Hučava asi dva kilometry od městečka a hradu Branná. Skály Pasák (na Pasáku) představují asi 250 až 300 metrů …

5.9.2021 / Ondřej Havelka
Cestování · Cesta za náboženstvími poříčím Nigeru - kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkretismus i temná strana (4)

Nebeskou církev Kristovu založil 29. září 1947 pan Samuel Bilewu Joseph Oshoffa v Beninu. Příznačné je, že zakladatel této západoafrické církve byl původně - stejně jako Ježíš z Nazareta - tesař. Oshoffa měl mít Božské …

1.9.2021 / Otakar Brandos
Trek · Jihovýchodní boky Hrubého Jeseníku (2): 2denní trek přes rozhlednu v Nové Vsi, Ostružnou, Vysokou holi a Velkou kotlinu / Fotogalerie k článku

Ráno je obloha jako vymetená. Naprosté azúro. K tomu na obloze hezky svítí Měsíc, který je pár dní po úplňku. Krátce necháváme na sluníčku proschnout spacáky, balíme a vyrážíme vstříc posledním kilometrům …

31.8.2021 / Otakar Brandos
Hrady · Hrad Boskovice, mohutná goticko-renesanční pevnost na prahu Drahanské vrchoviny

Hrad Boskovice zvaný také Boskovický hrad je mohutná kamenná pevnost nad městečkem Boskovice na prahu Drahanské vrchoviny. Jedná se o jednu z nejvýznamnějších památek svého druhu na území České republiky …

Velký Roudný Úplňky Chata Horalka Strečno Beskydy, ubytování Soumrak Luční bouda Malá Fatra, ubytování Choustník Helfenburk Venušiny misky Hukvaldy Elbrus Afélium Zverovka Chalupská slať Šumava, ubytování Spacáky Mont Blanc Pluto Vosecká bouda Vysoký vodopád Cvilín Karlštejn Chata Šerlich Bouda Jelenka Pluto Jarní prázdniny Liška Matterhorn Hrad Lichnice Sirotčí hrádek Higgsův boson Opruzeniny Cumulonimbus Pohorky
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie E-shop Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist