Sierra de Guadarrama, spanělské hory

Babí léto v horách nad Madridem

Když bylo španělským králům příliš velké horko, odebrali se do svého venkovského sídla El Escorial. Na úpatí Guadarramských hor našli oázu svěžesti uprostřed vyprahlého Pyrenejského poloostrova. Dnes je Sierra Guadarrama vyhledávaným cílem turistů, lyžařů i horolezců. A nejen těch madridských.

Její hřebeny jsou ze španělské metropole doslova na dohled, zvídavě jsem je obhlížel už při přistání na letišti Barajas. Táhnou se severně od města a většina nástupních míst je dostupná do hodiny jízdy. Osobně jsem zvolil start stylově, a to právě na nádvoří královského sídla El Escorial. Přítomnost unescové atrakce, jednoho z nejnavštěvovanějších míst ve Španělsku, jeho dostupnost ještě usnadňuje: z nádraží Atocha a Chamartin sem jezdí přímé vlaky, ze stanice Moncloa přímé autobusy.

První kilometr treku tak vede klášterními zahradami ke královskému paláci. Mohutné zdi, věže, kopule, rozlehlá nádvoří. Vše vyskládané ze šedých žulových kvádrů, stejně jako je ze žuly stavěna většina okolních hor. Říjnové sluníčko se opírá do žloutnoucích kaštanovníků, na ošlapané dlažbě si větřík pohrává se spadaným listím coby předzvěst toho, co mě čeká na co se moc těším. Ano, příští dny budou ve znamení žuly a kastilského babího léta.

V uličkách přilehlého městečka jsem se napojil na červeně značenou GR 10, která bez otálení vystoupá na první kopec Abantos (1 753 m). Jaké překvapení, když pod vrcholem najdu pramen křišťálové vody! Býval bych se netahal s třemi litry, ale po extrémně suchém létě bych si zrovna na tenhle pramen na vyprahlém temeni nevsadil ani pětník. I většina ostatních pramínků a potoků cestou dál překvapivě fungovala.

Vrcholová skalka Abantosu je perfektním vyhlídkovým bodem: z Escorialu hluboko dole jsou malé škatulky, na obzoru trčí mrakodrapy Madridu, na opačné straně se táhnou "moje" horská pásma.

Následuje hřebenovka zdobená tím nejcennějším šperkem Sierra Guadarramy - žulovými skalkami všech možných i nemožných tvarů. Kopce jsou jimi doslova poseté. Zakrátko pak opanuje výhledy další pozoruhodnost, tentokrát až trochu bizarní - 150 metrů vysoký železobetonový kříž, trčící jako obrovské memento z Valle de los Caídos, Údolí padlých, centrálního památníku španělské občanské války.

Zdejší hřebeny tvořily jednu z jejích klíčových front, pro republikány poslední obrannou baštu před Madridem. A Madrid nepadl, byť celkové vítězství si přeci jen připsali Fraknovi fašisté. Dodnes tu můžeme zakopnout o fragmenty zákopů i zbytky pevnůstek. Právě diktátor Franko nechal v Údolí padlých vystavět obrovský památník a sám tam byl také nakonec pohřben.

Velmi pěkně zachovalé bunkříky stojí v silničním sedle Puerto de León (Lvím průsmyku, 1 115 m), kam jsem došel se soumrakem. V motorestu jsem nakoupil nálož vody, donesl ji ještě kus dál do borového lesa a na křupavé podestýlce z jehličí a kůry rozdělal první nocleh. Španělsko leží z našeho pohledu až za Greenwichem, čas ale používá středoevropský. Říjnová denní doba je tak pro trekaře velmi příhodně vyladěna: světlo do dvaceti do večera, naopak pozdní úsvit až kolem osmé poslouží jako pádné alibi pro ranní povaleče mého typu.

Dvoudenním trekem z El Escorialu jsem dospěl k centrální a nejvyšší skupině Penalara. Její štíty dosahují skoro dvou a půl tisíc, průzračná plesa pod skalisky ohlazenými čtvrtohorním ledovcem evokují vzpomínky na Vysoké Tatry. Je také nejnavštěvovanější a zároveň nejstřeženější částí stejnojmenného národního parku.

Nástupní sedlo Puerto de Cotos (1 830 m) je snadno dosažitelné po frekventované silnici nebo dokonce lokální železnicí z Cercedilly, takže zástupy výletníků musí usměrňovat dřevěné chodníčky, horská plesa chrání ohrádky. Přilehlé skiresorty Valdesquí a Puerto Navacerrada skýtají v zimě Madriďanům nejbližší lyžovačku.

Jedním tahem jsem tu pobral to nejhodnotnější - řezavým ránem jsem prošel kolem plesa Laguna Grande, obloukem se vyšvihnul na vrchol Penalary (2 428 m) a přes skalnatý štít Risco de los Claveles sestoupil k nejseverněji položenému jezeru Laguna de los Pajáros. Na jeho přítoku jsem nabral vodu a vykročil vstříc další hřebenovce Montes Carpetanos, která se táhne do nedohledna severovýchodního obzoru. A stačí udělat pár kroků a člověk se zase ocitne v úplně jiném světě. Nikde nikdo, značení žádné, stezka se místy úplně ztrácí v nízkém porostu houští. Skalnaté štíty vystřídaly travnaté poloniny.

Sierra Guadarrama je součástí rozložitého, stovky kilometrů dlouhého Kastilského pohoří (španělsky Sistema Central, nebo také Cordillera Central) a zdaleka není jen jednoduchým hřebenem. Právě u centrální Penalary se hvězdicově větví do několika hřbetů.

Po Montes Carpetanos by se dalo pokračovat dál a dál, ale chtěl jsem ochutnat ještě třetí guadarramskou hřebenovku, Cuerda Larga. Vydat se na ní mě stálo celodenní pochoďák napříč rozlehlým údolím Valle del Lozoya. Ani tohle ale nebyl prázdný úsek.

V supermarketu ve městě Rascafraia jsem naplnil břich i batoh dobrotami, zbarvená stromořadí mě vedla ke klášteru Monasterio de El Paular a za ním se moje trasa na chvíli spojila s výletní promenádou do soutěsky Cascada Purgatorio s vodopády a tůněmi na dně. Velmi osvěžující záležitost. Leč u vodopádu promenáda končí, nedělní rodinky obracejí zpět ke klášteru a pěšiny vyznačené v mapě, které mě měly dovést nahoru na hřeben, jaksi nikde. Nezbylo než to brát strmým lesem přímo vzhůru.

Na hřeben Cuerda Larga jsem nastoupil na silničním sedle Puerto de la Morcuera (1 796 m). Zdejší pramen Fuente Cossío patřil k těm několika málo, které zradily. Pro vodu jsem musel sestoupit k potoku v údolí.

Ráno se v trávě třpytí jinovatka. Zatímco v předešlých dnech úřadoval opalovací krém, tady fičí ledový vítr a ke slovu přichází čepice s rukavicemi. Ani na Cuerda Larga se skalními ozdobami nešetřilo. Jedno ze skalisek se stalo i podestou pro romanticky umístěnou útulnu Rifugio de La Najarra.

Opravdový klenot však leží na jižní rozsoše hřebene: La Pedriza, celé skalní město s žulovými věžičkami, balvany i obrovskými zaoblenými plotnami. Nabízí bezpočet lezeckých cest i celodenní vycházkové okruhy. Nastupuje se do něj v přilehlém městečku Maznanares El Real, kde jsou k dispozici kempy a hostaly. Sám jsem krátce nahlédnul jen do horní části, příjemně se prohřál mezi trsy věžiček Las Torres de la Pedriza, a pak se zase vrátil k přechodu hřebene.

Cuerda Larga končí kopcem Bola del Mundo (2 257 m). K televizním vysílačům na vrcholu vede krkolomná silnička, se sklonem až 20% vyhlášená cyklistická lahůdka. Sestupoval jsem po jejím strmém betonu do lyžařského střediska Puerto Navacerrada a netušil, že se jen o pár dní míjím s El pistolerem a šampionem Tour de France Albertem Contadorem, který tu, toho času čerstvě v cyklistickém důchodu, překonal poslední rekord ve výjezdu.

Rozlučkou se Sierra Guadarramou pro mě byla dvoutisícovka s příznačným názvem Siete Picos - Sedm Vrcholů. Jak už správně uhodneme, ono sedmero vrcholů samozřejmě tvoří žulové skály. Na zdejších zaoblených hradbách se skalními mísami na vrcholu jakoby se pro změnu člověk ocitnul někde na temeni Jizerek nebo Krkonoš. Vůně borového lesa, kroužící dravci na obloze a velehorská silueta Penalary na obzoru nás ale vrátí do iberské reality.

Ano, jsme na Sierra Guadarramě, úžasné oáze horské svěžesti vysoko nad vyprahlými rovinami Mesety. Posadil jsem se na vyhřátý placák a nikam se mi nechce. Leč všechno musí jednou skončit. Ze Siete Picos jsem sestoupil do městečka Cercedilla a přímým vlakem sklouznul do víru španělské metropole. Z šestidenního putování už je zase jenom sen.

Info

• Po Sierra Guadarramě je možné se pohybovat celoročně. Nejvhodnější dobou je ale brzký podzim a pozdní jaro. V zimě bývají hory pokryté sněhem, v létě je třeba počítat s horkem.
• V nepříznivých podmínkách lze využít několikero chat a bivaků: Refugio de la Naranjera (na GR10 severně od Escorialu, nouzovka, téměř bez střechy), kamenný bivak na vrcholu Cabeza Líjar nad sedlem Puerto de El León, Refugio El Pingarrón (ubytovna poblíž sedla Puerto de Cotos, refugioelpingarrn.wordpress.com), Refugio del Zabala (nad jezerem Laguna Grande de Peňalara, zavřená, k dispozici malý útulek), Refugio de La Najarra (kamenný bivak pod stejnojmenným vrcholem na hřebeni Cuerda Larga)
• Mapu Parque nacional de la Sierra de Guadarrama 1:40 000 jsem zakoupil ve specializované prodejně Libreria de montana Desnivel v Madridu, Plaza de Matute, 6.
• Vyhledávač vlakového spojení: www.renfe.com