Kopírujeme vrstevnice, a poté kloužeme po sněhu k vesničce Khoria a Damchan. Nakonec dojdeme až před vísku Shera, kde stavíme tábor.
Těžká práce na silnici
Po probuzení pokračujeme dále k městečku Falne. Začíná se zde objevovat náznak sinice, u které mají rodiny vybudované náhradní bydlení se stany a vším nutným k přežití. Od brzkého rána do noci, ve výšce dvou a půl tisíce metrů, prosekávají s nejjednodušší technikou (ocelové tyče, krumpáče, aj.) do skály cestu širokou pro jedno auto.
Pomáhají ženy, děti i nejstarší příslušníci rodiny, kteří povětšinou sedí na kupě kamenů a kladívkem je přetvářejí na štěrk frakce 16 - 32 mm, který hází před sebe na druhou hromadu. Ženy podílející se na stavbě cesty, večer ještě vaří a starají se o děti.
Čtěte také: První část článku Nepál, krajina ticha
Jedna rodinka nás zve do svého přechodného obydlí k přespání a opět kromě jídla nechtějí zaplatit nic víc. Hostí nás sladkým čajem s lógrem pepře na dně. Zajímavá chuťová kombinace. Na noc nám půjčují dokonce i tlusté deky a nechávají nám pro dnešek jednu svoji postel. Ráno, když vykouknu ven, je ještě tma.
Nepálští dělníci se přemisťují na staveniště, kde budou do západu slunce. Já namísto toho pozoruju paprsky vycházejícího slunce opírající se do jižní stěny Dhaulágirí (8 167 m n. m.). Po snídani míříme přes sedlo do Kakri, kde už by mělo být spojení se světem. Ještě zahlédneme za zády vrchol Putha Hiuachulí (7 246 m n. m.) a poté už scházíme serpentinami do Kakri.
To, že se blížíme k městečku s dopravou, poznáváme podle odpadků válejících se po zemi. Tolik rozmanitých obalů jsme totiž za celou dobu v horách neviděli, jelikož se na hřbetech mul do hor nedováží.
Poté přejíždíme na vlečce traktoru do Rukumkotu a následujícího dne pokračujeme v převozu na střeše jeepu do města Khalanga. Z Khalangy se dá za 20 hodin dostat přímým busem do Káthmándú. Cesta autobusem v Nepálu je zážitkem, který v člověku dlouho zůstane, stejně tak jako dvanáctidenní pohyb volnou krajinou.
Zamlčet?
Pobyt v Nepálu byl pro mě jeden z nejkrásnějších na mé cestě. Dalo by se o něm mluvit dlouho, ale lepší je si to zažít. Při psaní tohohle článku jsem uvažoval, zda ho publikovat nebo raději sobecky zamlčet. Přemýšlel jsem, jestli tomuhle místu nezanechat jeho tajnost, panenskou krajinu a divokost. Přece jenom je to místo, které není zkaženo turisty a za rok Dhorpatan navštíví maximálně 40 horalů, soudě dle toho, co nám říkali páni Thile a Kumaar Pon.
Na druhou stranu nám také řekli, že se zde staví ono letiště na plošině. Netuším tedy, zda Dhorpatanskou krajinu za dva roky nezaplaví masa baťůžkářů. Chtěl jsem tedy informovat o malém místě v Himalájích, dokud tam neproudí davy nadšenců v těsném zástupu. Prostě o místě, kde člověk není omezován permity, průvodci, ani žádnými nařízeními a může si svobodně užívat krajinu a volné toulání ve velehorách.
Jak se tam dostat?
Město Tansen je spojeno autobusovou dopravou s Káthmándú (cena cca 1 200 RS - 300 Kč). Z Indie se dá dostat z hraničního přechodu Sunauli, nebo z východní části z příhraničního města Kakarbhitta. Pozor, ne všechny hraniční přechody jsou mezinárodní!
Víza a kurzy
Turisti České Republiky potřebují do Nepálu víza. Ty se dají jednoduše vyřídit na hranici během pěti minut za 20$, ovšem pouze na oněch mezinárodních přechodech. Vyplníte pouze formulář, přiložíte k němu pasovou fotku (stačí i kopie pasu) a zaplatíte zmíněnou sumu peněz. V Nepálu se platí nepálskými rupiemi NPR: 24,5 Kč / 100 NPR (2012).
Doprava
Doprava v Nepálu je v prvé řadě hodně zajímavá. Stopovat se dá s obtíží, jelikož moc Nepálců nevlastní auta. Dá se tady však cestovat autobusy, nebo jeepy, a to i na střeše. Taková projížďka jeepem na střeše nepálskou krajinou, po nepálských "cestách", je velice emotivní zážitek.
Co se autobusu týče, je to asi nejhorší věc na Nepálu. Spousta prachu, vydýchaný vzduch, nepořádek na podlaze, který se mísí se zvratky místních. To všechno se skákavými pohyby posunuje po podlaze vehiklu. Když se rozdávají sáčky na nenatrávené jídlo, vypadá to, jakoby "bus stevard" rozdával balíčky dolarů. Div mu ruce neuškubou. Rada jak zvládnout 20hodinový přejezd je prostá. Dát si sluchátka s hlasitou hudbou do uší, klapky na oči a pod nos si natřít třeba mentol s mátou.
Strava a ubytování
Strava v horách je velice strohá. Nejčastější jídlo je rýže se zeleninou a dhal, kterou vám místní rádi připraví. Dalšími možnostmi jsou už jen sušenky, nebo instantní čínská polévka zvaná "chau chau", která je všude k mání. Cenově je vše výhodné, ale nikoli výživné.
Co se ubytování týče, Nepálci vás nenechají spát venku, pokud si to vyloženě nepřejete. Když si u nich dáte jídlo, nabídnou nocleh, s tím, že ráno po vás budou chtít pouze peníze za jídlo, nikoli za přespání. Lidi dávající přednost stanům mají v téhle části zelenou. Stan se dá se rozdělat všude, kde vám odvaha dovolí. Je ale nutno počítat s nočním chladem a potulující se zvěří. Nejlepší je obě varianty kombinovat.
Mapy
Podrobnější mapa kraje Rukum, nebo území "Royal Dhorpatan Hunting Reserve" asi neexistuje, nebo se nám ji nikde nepodařilo sehnat. Vystačíte si i s jednodušší mapou s názvy měst a základními cestami.
Vhodná doba k návštěvě
Ideální chvíle k návštěvě Nepálu je konec jara. My jsme zde byli v půlce ledna, ale i tak jsme měli krásné počasí. V lednu je zde totiž největší počet slunečných dnů s krásnými výhledy. Noční teploty ve výšce kolem 3 000 metrů klesají pod - 15 °C. Denní teploty ale naopak stoupají k 15 °C.
Základní slovíčka
Ve větších městech Nepálu, se dá částečně komunikovat anglicky, ale použití angličtiny v horách je téměř zázrak. Jednodušší je využít kreslených obrázků, máchaní rukou, nebo se naučit základní slovíčka nepálštiny.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.