Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář | Napsat článek | Reklama | Více… |
Treking.cz
Poslední aktualizace: 17.5.2023
Treking > Treky, turistika > Přechod Muránské planiny na středním Slovensku

Přechod Muránské planiny na středním Slovensku

Přechody ve slovenských horách

Ačkoliv se dá zkonstatovat, že Muránska planina nepatří mezi naprosto neznámé oblasti Slovenska, tak dle svých zkušeností moc dobře vím, že stále existuje slušná řádka lidí, kteří v podstatě vůbec netuší, kde se toto území nachází. A proto danou oblast představím na úvod poněkud obšírněji. Muránska planina se rozkládá jižně od východní části Nízkých Tater a je součástí Slovenského rudohoří. Severní hranici tvoří spojnice mezi obcemi Pohorelská Maša a Červená Skala, zatímco na jihu končí oblast u městečka Tisovec.

Muránska planina, Ľadová studňa

Muránska planina získala v roce 1997 statut národního parku, přičemž její výměra činí 20 318 ha a ochranné pásmo tvoří 21 698 ha. Planina je tvořena převážně triasovými vápenci a krasologicky se dělí na Muránskou krasovou planinu a Tisovský kras.

Nejnižší bod území se nachází v nadmořské výšce 400 metrů (údolí Muránky) a nejvyšší v 1 439 metrech (Fabova hoľa), přičemž, pokud vezmeme v potaz i ochranné pásmo, představuje nejvyšší bod vrchol Stolica, jenž je se svými 1 476 metry i nejvyšší horou celého Slovenského rudohoří.

Cesta za výhledy

A protože máme úvodní představení oblasti za sebou, můžeme se vrhnout do víru dění. Opouštíme obec Muráň, kde nás vyklopil autobus, a vydáváme se k našemu prvnímu cíli, který představuje vrchol Tŕstie. Jak to ale v horách chodí, nějakou chvilku, respektive pár hodin potrvá, než na Trstie dojdeme. A proto se zatím zaměřme na cestu samotnou. Nejprve vystoupáme trochu do kopečka a následně projdeme vesnicí Muránska Lehota, za ní nás čeká příjemný výšlap travnatou loukou.

Z té se k naší potěše nabízejí první pěkné rozhledy na okolní krajinu. Těm dominuje nad Muráněm se zvedající vrchol Cigánka s Muránským hradem (obec zůstává schovaná). Na západ od nás lze spatřit bílé vápencové stěny, další kopce se zvedají i na východě. A aby toho nebylo málo, coby bonus se přidá cinkot zvonců.

Muránska planina

Jádrem Muránské planiny je krasová planina s průměrnou výškou okolo 700 až 800 metrů, délkou 15 km, šířkou 5 až 6 km. Její strmé skalní okraje převyšují své okolí o 300 až 600 metrů. Vápencovo - dolomitová deska druhohorního stáří (vrchní trias) byla nasunuta na královoholské krystalinikum tvořené staršími břidlicemi a Turistický průvodce pískovci. Mocnost karbonátových hornin wettersteinského typu dosahuje několika stovek metrů. Čistota světlých až šedých vápenců umožnila vzniknout tzv. planinovému krasu, který je již popsán i u sousedního Slovenského ráje. Mohla tady tak vzniknout řada jeskynních systémů. Z nich je bezesporu nejzajímavější jeskyně Bobačka «

Netrvá příliš dlouho a z doliny se vynoří stádo ovcí, jež přibraly do houfu pár krav a nějaké ty kozy. Vedeni pastevcem tmavší pleti procházejí loukou kousek pod námi, co si budeme nalhávat, jde o kolorit, jak se sluší a patří. Lepší uvítání jsme si zkrátka nemohli přát.

Po příjemné zastávce pokračujeme v cestě. Stoupáme lesem a posléze se dostáváme na luka, kde v některých úsecích chybí jakýkoliv náznak stezky. Naštěstí se tudy nedlouho před námi ubíral jakýsi dobrodinec a zanechal po sobě zohnutou trávu. Důvěřujíce jeho úsudku, sledujeme jeho kroky, a jak se ukáže, činíme dobře. Stopa vede k našemu potěšení podle značek, pročež netrvá dlouho a otevírají se před námi další výhledy.

Na západ i na sever se zvedají stěny Muránské planiny, a protože stoupáme vzhůru, ukázal se v dáli za Cigánkou východní masiv Nízkých Tater. Kráľovu hoľu bohužel zahalují temné mraky, vše si tedy aspoň vynahradíme pohledem na východ. Jestli se nepleteme, máme před sebou jako na dlani již dříve zmiňovanou nejvyšší horu Slovenského rudohoří Stolicu.

Netrvá dlouho a po naší levé ruce zazní z lesa zvonce, stádo tentokrát nevidíme. Místo toho zanedlouho potkáme dva cikány, kluka a holku, jejichž psi na nás začnou ihned dorážet a štěkat. Jakmile se však s dotyčnými dáme do řeči, hafani se stáhnou a více si nás nevšímají, jako by nás tímto přijali za své. Mladík se nejprve vyptává, zdali jsme nepotkali někde krávy, to byly zaručeně ony prve zaslechnuté zvonce, a posléze vyzvídá, kam máme namířeno. Když slyší, že na Tŕstie a poté do Tisovce, začne nám radit. Nechápe, proč bychom se s těžkými batohy drali do vrchu, když kus dál vede asfaltka, po níž lze do města sestoupit mnohem pohodlněji. Navíc nás varuje, že se u Trstie pohybuje medvěd.

K vrcholu Tŕstie

Medvěd nemedvěd, zviklat v původním záměru se nenecháme a přes sedlo Nemcová a Tri chotáre vystoupáme k uvedenému vrcholu (1 121 metrů - obec Muráň má pouhých 394), kolem nějž se rozprostírá přírodní rezervace. Jedná se o jakousi náhorní plošinu s různými druhy stromů, jež mi svým seskupením vzdáleně připomínají Dvorský les na Rýchorských horách v Krkonoších. K porostu se navíc přidává i mokrý rašelinný podklad. Zapisujeme se do vrcholové knížky, načež se na hoře navzdory původním předpokladům příliš nezdržíme. Nejenom že vrchol neposkytuje rozhledy, ale navíc na nás zaútočí komáři, jimž podle všeho zdejší mokřiny svědčí.

Vynecháváme tedy z plánu případnou návštěvu nedaleké chaty a opouštíme i červenou značku, po níž jsme se doposud ubírali a jež se honosí názvem cesta Marie Széchy. A proč zrovna Marie Széchy? Za názvem se skrývá jedna z majitelek Muránského hradu, jenž stojí na již dříve zmiňovaném kopci Cigánka. Protože však zříceninu plánujeme navštívit až v závěru našeho putování, opouštím toto téma a vracím se k současnosti.

Mineme pomník botanika Václava Vraného, jenž dle nápisu na pamětní desce skonal kousek pod vrcholem Tŕstie, a po žluté sestupujeme do Tisovce. Cesta se občas zajímavě stočí z celkem pohodlné stezky do téměř neprošlapaných travin, a tak je nutné mít oči neustále na stopkách, stejně ale kousek před městem značku ztrácíme. Kráčíme tedy po louce a nabízí se nám výhled nejen na Tisovec či kopec Hradová, ale i na lom Čremošná s vedle stojící továrnou, která na vzhledu krajiny parazituje v podobě hrůzného kuřího oka.

Zároveň k našemu údivu opět narážíme na značku, kterou jsme zřejmě vůbec neopustili, jen se někam dočasně vytratila. Scházíme po ní do města, v němž se právě, jak nám s předstihem napověděla do dáli se rozléhající hudba, slaví. Aniž jsme cokoliv tušili, probíhají v Tisovci víkendové oslavy spojené s výročím založení města.

Na prostranství za kostelem stojí stánky s pivem i provizorní pódium pro účinkující, z reproduktorů se line hudba. Zastavujeme v restauraci na večeři a po jídle, protože nás kulturní program příliš neláká, vyrážíme na Hradovou.

Výstup na Hradovou

Stoupáme do kopce v serpentinách po úzké pěšině a při převýšení zhruba pět set metrů z nás teče pot. Současně k nám stále doléhá hlasité pění domácích či zahraničních interpretů popového ražení, což nám nejde příliš pod nos. Pravda, Elán či Darinu Rolincovou bychom možná překousli, přesto bychom ale rádi s blížícím se večerem nalezli klidné místo na spaní, kde nás nebude budit hudba či plánovaný noční ohňostroj.

Při výstupu se také otevřou pěkné výhledy. První se nachází u výseku stromů. Pod sebou máme jako na dlani město a za ním odpoledne zdolané Tŕstie, přičemž nádherně vidíme, kudy jsme scházeli z hory. O kus dál značka míjí i Vyhliadkovú skalu, jak ale můžeme prozradit, předchozí výhledy vyznívaly působivěji.

Nyní však, protože jsme se přiblížili k vrcholu, těšíme se na zříceniny hradu Hradová, jenž byl založen ve 13. století. K jeho neznámějším majitelům patřili arcibiskup Tomáš ze Sečoviec (po roku 1343) a Ján Jiskra (v 15. století), zánik sídla se datuje do 17. století. Jak se ale záhy ukáže, památky si příliš neužijeme. Z opevnění zbyly pouze dvě nepatrné zdi, jež téměř nestojí za poznámku.

Za zaznamenání naopak stojí, že stačí od zdí sejít kousíček dolů a ocitáme se na nádherné loučce s ohništěm, která přímo vábí k odpočinku. Hudba z města na ni nedoléhá, a tak vzápětí rozkládáme stan, jelikož bychom asi lepší místo na spaní do setmění nesehnali.

Okrúhla skala

Ráno začínáme pěkně zostra. Hned za paloučkem, ostatně jsme se do oněch míst zašli večer podívat i nalehko, míjíme pokácenou ceduli, na níž stojí nápis: "Nebezpečný sek". Ve skutečnosti se však nejedná o žádný sek, pouze nějaký dobrák umazal na ceduli písmeno "ú", z čehož vyplývá, že ve skutečnosti běží o "nebezpečný úsek".

A vskutku tomu tak je. Zprvu se sice jde celkem pohodlně po skaliskách, pak si ale trošičku zvedneme adrenalin. Ještě než tak ale učiníme, pokocháme se fantastickým výhledem z jedné skalky. Kousek před námi se táhne "nebezpečný" skalní hřebínek, po němž vede značka na Okrúhlu skalu, přičemž nechybí ani výhledy na další hory.

Zkrátka a jednoduše, místo pro fotografování jako stvořené, a tak by byl neodpustitelný hřích, kdybychom se tady nezastavili. Snímky jsou hotovy, následuje nejnáročnější část nebezpečného úseku. Jak už padlo, vede značka přímo po skalnatém hřebínku, jehož stěny padají po stranách kamsi dolů, a proto lze postupovat jen vpřed či vzad.

Postupně zlézáme jednotlivé skalní stupně, přičemž se přidržujeme keříků či různých výstupků, přechod zakončuje skalka, z níž se sestupuje s pomocí fixního řetězu. Co si budeme nalhávat, běží o velmi zajímavé místo, jež, jak jsme se následně shodli, patřilo k jednomu ze dvou největších zážitků při našem putování Muránskou planinou.

Přestaňme se ale příliš rozplývat, neb daleko nedojdeme, beztak jsme uvedený úsek zdolávali mnohem déle, než uvádí ukazatel. Hlásil, že od hradu k Okrúhlej skale máme jít deset minut, což jsme si ztrojnásobili. Ale co, jak můžu s předstihem doplnit, při následném sestupu jsme byli pro změnu oproti časům na ukazatelích mnohem rychlejší.

Zatím však pořád setrváváme u Okrúhlej skaly, kde, jak jsem se někde dočetl, nejspíš také stálo středověké opevnění. O tom by svědčil i další zbytek poničené zdi, já však raději zmíním jakousi jámu hned vedle pěšiny, do níž se dalo slézt po dřevěném žebříku. No tohle? Kampak díra vede? Že by kráčelo o tajemnou hradní chodbu, štolu s pokladem nebo bývalý partyzánský úkryt? Kdo ví, třeba se pravda nachází někde úplně jinde, zkoumat jsme to nemínili.

A jelikož na vrcholek Okrúhlej skaly nevede žádná stezka, sestupme zpátky do Tisovce. Jde se lesem, přičemž nechybí ani louky, z nichž se nabízejí výhledy zpět na kopec. Netrvá dlouho a přivítá nás již nám známé městečko. Do středu tentokrát nezamíříme a krátce zastavíme kousek od vlakové zastávky v bufetu alias potravinách, kde si dopřejeme před odchodem do lesů první a zároveň poslední pivo tohoto dne.

Jakýsi stařík se nás ptá, kam směřujeme, a když se dovídá, že na Voniacu, tak jsme podobně jako předchozí den varováni, že se v oblasti kopce vyskytuje medvěd. Vzápětí ale po upozornění prodavačky, ať nestraší turisty, dodává, že máme mluvit nahlas, jelikož huňáč, jakmile nás s předstihem zaslechne, uhne stranou.

Rada je to vskutku dobrá, leč, jak jsme poznali, hůře proveditelná. Z Tisovce na Voniacu se zdolává převýšení dobře sedm set metrů a člověk je rád, že vůbec funí. I proto mu na přílišné povídání nezbývá čas. Medvěda však stejně nestřetneme.

Voniaca, Šarkanica, Ostrica

Abych ale nepředbíhal, vraťme se k výstupu. Zprvu se zdolávají převážně travnaté louky, které nabídnou pěkné zpětné pohledy hlavně na Hradovou, druhá část výšlapu vede lesem. V něm lze ve studánce doplnit láhve pitnou vodou. Obědváme až těsně pod vrcholem Voniace (1 113 metrů) u lovecké chaty, kde mají příjemné posezení ve stínu stromů. Odpočinuti a s usušenými triky pokračujeme po zelené. Víceméně stále lesem jdeme přes Šarkanicu a Ostricu a na Sivákové zahneme na červenou značku. Náš další cíl představují vápencové vrcholy Velká a Malá Stožka.

Běží o dvě vápencové hory, které patří k národním přírodním rezervacím. Vyskytují se v nich zajímavé rostlinné i živočišné druhy a vede tu naučná stezka. Sestupujeme z kopců a zavítáme na vyhlídku upřenou na jih, z níž je vidět i Hradová, brzy následuje i první pohled na Stožky. To už ale končí celkem pohodlná cesta lesem a následují polomy. Přelézáme stromy a dereme se sotva znatelnou pěšinou, pročež nám značka zmizí nadobro.

Scházíme tedy po stezce vyryté od stahování kmenů a pokračujeme chvíli po lesní cestě, načež se vracíme na značku. Čili, jak by se zdálo, žádný problém. Nebo snad nějaký nastává? Samozřejmě že ano! Pohodu slunného dne narušuje temný mrak, přinášející s sebou prudký déšť. Dobře dvacetiminutový lijavec přečkáváme pod pláštěnkami v krytu stromů a následně se shodujeme, že nemá cenu trmácet se po červené až do sedla Burda. Zahýbáme na lesní cestu směřující rovnou ke Stožkám.

Krátce zastavíme u horárne (hájovny) mezi Stožkami, kde stojí památník věnovaný partyzánské brigádě "Stalin", jež působila za druhé světové války i v oblasti Nízkých Tater. To už opět ztrácíme značku při cestě na Nižnú Kľakovú. Pátráme, kam se ta záludná mrška poděla a nějak se nám nedaří uspět, naštěstí v chatě, kolem níž má stezka vést, pobývají lidé.

Ochotná dívčina nás navádí na sotva znatelnou a téměř neprošlapanou pěšinu vedoucí napříč loukou, značku spatříme až po slušné chvíli. Ať se na mě nikdo nezlobí, tohle značení kdosi nezvládl. A vyskytuje se i další potíž. Že naše nohy máčí voda a následuje strmý výšlap do kopce, by se dalo překousnout, občas se ale prodíráme vyloženě mezi kopřivami. Vesele spalují naše holá lýtka a vůbec je netrápí, že jsme se s jejich sourozenci stačili cestou už několikrát blíže seznámit. Ať se zkrátka jakkoli snažíme, nedají se odbýt.

Nižná Kľaková

Zastavujeme pod odbočkou na Skalní bránu. Odkládajíce těžknoucí batohy, zahýbáme k přírodnímu útvaru, který nás poněkud zklame. Jedná se o jakýsi malý průlez pod skaliskem, který by coby brána posloužil svou velikostí pouze trpaslíkům. Také vzhledem k tomu, že jsou kameny poměrně mokré a kloužou, upouštíme od výstupu na vedlejší skalku, z níž se zřejmě nabízí zajímavý výhled.

Naší další zastávkou a místem pro večeři se stává Nižná Kľaková. Rozsáhlá louka, kde stojí turistická útulna, v níž se dá přenocovat. Daná možnost nás sice láká a zní dobře (opodál se nachází studánka), vzhledem k dalším plánům se ale rozhodneme popojít o něco dál. Přece jen nám zbývá do setmění něco přes dvě hodiny, což hodláme využít. Ne nadarmo jsme se sem vydali v nejdelších dnech v roce.

Veľká lúka

Přes zajímavou vyhlídku, kdy okolní kopce ulpívají v šikmých slunečních paprscích a hází ostré barvy, docházíme ke Studni. U rozcestí značených cest se nachází pitný pramen a hlavně Ľadová jama na Muráni. Jedná se o třicet metrů hlubokou krasovou propast, na niž dle údajů navazuje osmdesát pět metrů dlouhá podzemní jeskynní chodba, přičemž se ve spodní části po celý rok udržuje vrstva ledu. A jak dokonce tvrdí naučná cedule, na návštěvníka po zimním období dýchne z jámy chlad. Na nás ovšem, protože se zima dávno odebrala k letnímu spánku, nedýchlo nic. Možná ale také dobře.

Následuje kus cesty po Rudné magistrále, na niž jsme se napojili u Nižné Kľakové, stan rozhazujeme se setměním. Maretkina nám nabízí pohodlnou louku, jež se táhne kousek od zde stojící chaty, noc proběhne v naprostém klidu. Ráno bohužel nenarazíme na odbočku k vyhlídce, již nám slibuje mapa, načež se dostáváme na Veľkou lúku. Na ní v době druhé světové války za SNP zarovnali krasové jámy, aby mohli zbudovat polní letiště, dnes se zde dle údajů nachází rozsáhlý hřebčín. My však, a že jsme se dívali pozorně, nespatřili jediného koně. I proto k místu doplním pouze poznámku, že se u rozcestníku Veľká lúka - Piesky nachází oficiální tábořiště.

Muránsky hrad

To už ale duji oslavné fanfáry, protože přichází na řadu závěrečná paráda našeho putování po Muránské planině, jež se plnohodnotně vyrovnává dříve vychvalované Hradové. Zdoláváme Cigánku, což není, jak již vyplynulo z předchozích textů, sličná občanka snědé pleti, ale mohutný vápencový vrchol se zbytky Muránského hradu. Ten postavili ve 13. století na ochranu cesty z Gemeru do Liptova a do Zvolenu a jeho význam posléze vzrostl za Jiskrovců.

V 16. století ho ovládal loupeživý rytíř Matej Bašo, jehož, jak to u lapků čas od času chodí, popravili v roce 1549. Následně hrad koupili Széchyové (proto v úvodním dnu ona zmíněná cesta Marie Széchy) a po roce 1621 ho dokonce přestavěli. Zlatý věk hradu spojený s jejich vládou však nevydržel dlouho. Rod posléze padl a se sídlem to začalo jít z kopce. V roce 1702 hrad dokonce vyhořel a přes následnou opravu nebyl už ke konci 18. století obývaný.

Tolik k historii jednoho z nejvýše položených hradů na Slovensku (935 metrů - nejvýš se s 1 000 metry nacházejí ruiny Liptovského hradu v Chočských vrších), a tak se zaměřme na prohlídku. Ta začíná u chaty Zámok pod hradem, která slibuje občerstvení i ubytování. V době naší přítomností bohužel ve stavení zrovna nikdo nepobýval, a tak nemůžeme hodnotit. Hned nad chatou stojí památník a naučná cedule vztahující se k historii, to už ale bez batohů stoupáme k hradní bráně. Ta prochází vstupní věží, jež, jak si můžeme prozradit, tvoří nejzachovalejší objekt z celé zříceniny.

Dále se v areálu vyskytují zbytky zdí, paláců, stájí i věží, to všechno označené cedulkami. Dokonce se i dozvídáme, že v jednom z domků sídlil požárník. No tohle? Možná by stálo za zvážení, co dotyčný hasič činil v roce 1702, kdy sídlo vyhořelo. Nejúchvatnější místa Muránského hradu představují dvě vyhlídky. Otevírají se z nich pohledy k jihu i na sever, a tak máme pod sebou jako na dlani například obec Muráň i bílé vápencové stěny Muránské planiny.

Tak tohle nemá chybu, lepší tečku za naším putováním touto oblasti jsme si nemohli přát. Nebo ano? Co třeba zmínit, že v obci Muráň, kam následně sejdeme, prodávají v bufetu výborné muránské buchty? To by sice šlo, já však své putování raději zakončím na hradě poskytujícím úchvatné výhledy, jež se jen tak neokoukají. A proto se kochejme a těšme z krásné krajiny, jež stále zůstává části našinců zcela utajena.

Treking.cz - diskuze
Reklama
Témata našich článků…
Sněžka Slovenský ráj Šumava, ubytování Zverovka Jeseníky, ubytování Kvarky Téryho chata Říp Propast Macocha Praděd Králický Sněžník Čičmany Lysá hora Měsíc Mars Černé jezero Tribeč Pieniny Železné hory Hukvaldy Zimní hvězdná obloha Štrbské pleso Lomnický štít
Reklama
Populární treky
1. Apeniny Monti Sibillini, nezapomenutelná apeninská hřebenovka - hory v Itálii
2. Vysoké Tatry Přechod přes Rysy aneb po stopách turistů císaře pána, Vysoké Tatry
3. Alpy Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
4. Rumunské hory Přechod pohoří Rodna, rumunské Roháče
5. Kavkaz Kavkaz, reportáž psaná na Kavkaze (1) - Prielbrusí a Bezengi
Reklama
Túry a lokality podle pohoří
Hledej podle pohoří
Reklama
Regiony
Beskydy | Bílé Karpaty | Blatenská pahorkatina | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Děčínská vrchovina | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Džbán | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Ještědsko-kozákovský hřbet | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křemešnická vrchovina | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podbeskydská pahorkatina | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Slezské Beskydy | Smrčiny | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Belianské Tatry | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Myjavská pahorkatina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Ostrôžky | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Beskydy | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Starohorské vrchy | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Východoslovenská rovina | Zemplínské vrchy | Žiar
Služby Horská seznamka Outdoor bazar Ztráty a nálezy Archiv článků Spolupracujeme Počasí Satelitní snímky Fotogalerie Turistická mapa Kalendář turistických akcí Treky České hory Slovenské hory Alpy Karpattreky Rumunské hory Ukrajinské Karpaty Asijské hory Severské země Turistika s dětmi Balkánské a evropské hory Ubytování Horské chaty, české hory Slovenské chaty Penziony, hotely Ubytování online Alpské chaty České kempy Slovenské kempy Chorvatské kempy Kempy, Slovinsko Ukrajina, Rumunské hory Výlety Skalní města a skály Naše vrcholy Rozhledny České hrady Slovenské hrady Jeskyně Vodopády Sedla a doliny Členění Slovenska Geomorfologické členění ČR Výlety Přehled našich pohoří Sopky v ČR Karpaty Alpy Ledovcová jezera Památky a zámky Větrné mlýny Čedičové varhany Viklany Bludné (eratické) balvany Ostatní Cestování, cestopisy Horolezectví Cykloturistika Snow Soutěže Příroda, fauna a flóra Vesmír, astronomie Produkty Testujeme Outdoor vybavení, poradna
TOPlist