Turistické chaty v Beskydech a horská turistika

Beskydská K3 aneb turistické chaty v Beskydech

Před několika lety jsem se svým přítelem Pepou meditoval nad čtrnácti osmitisícovkami na ryze teoretické bázi a ze zkušeností těch nejlepších jsme odsouhlasili, že nejnáročnější je bezesporu obávaná K2 v pohoří Karákoram, kterou mimochodem v roce 2007 zdolal po Josefu Rakoncajovi z Turnova Ostravák Libor Uher s ostravskou expedicí pod vedením legendárního Poldy Sulovského.

Na závěr mi Pepa pravil: "Tam ale asi nikdy nebudeme a tak mi doporuč něco hezkého jednodenního na víkend z Těšínských Beskyd, aby tam byly po cestě nějaké chaty. Jinak by má žena se mnou nešla." Protože se považuji za znalce této části Karpat, doporučil jsem mu zkombinovat něco z Milíkova či z Košařisek, kdy na hřebeni je hned několik horských chat - Kozubová, Kamenitý, Slavíč, Ostrý s nižším Kozincem a Ropička.

V pondělí ráno po slunečném víkendu se ve dveřích kanceláře objevil šťastný dvoumetrový Pepa a s vítězným úsměvem pravil: "Víš co je beskydská K3?" Napadla mne Kněhyně, která měří 1 257 metrů a je hned po Smrku, kterému se beskydská K2 skutečně říká, na třetí příčce, ale Pepa pravil: "Samá voda, je to Kozubová - Kamenitý - Kozinec!" a pak mi vyprávěl, jak se na těchto třech beskydských chatách se svou ženou po trase s láskou občerstvoval.

Vzpomněl jsem si na tuto příhodu minulý únorový týden a protože se mi po této části Beskyd zastesklo, sbalil jsem bágl a vyrazil na dva dny na tuto trasu s tím, že vyjdu od vlakového nádraží z Bocanovic (dříve Jablunkov - zastávka) mezi Jablunkovem a Mosty, vylezu na Malou Kyčeru, dám si pár piv na Kozubové a přespím na znamenitém Kamenitém.

Dalšího dne ráno sestoupím do Košařisk, abych se nepletl ve stopě běžkařům na hřebeni, vyšplhám se do sedla Salaš mezi Ostrým a Velkou Kyčerou a traverzem dojdu na Kozinec, kde dobře vaří a mají kvalitní Radegast. Posléze sestoupím do Oldřichovic, po cestě navštívím hospůdku "U kohouta" mezi Vendryní a Třincem a na vlak nastoupím ve Vendryni. A to jsem ještě nevěděl, že jako bonbónek potkám ve vlaku bývalou spolupracovnici Milču z Havířova, které je vždy všude plno.

Tak jak jsem si usmyslel se i stalo, výstup na Malou Kykulu (789 m) byl jako vždy docela výživný, výhledy byly jen na protější hřeben Čantoryje a k sjezdovce pod Velkým Polomem. Sněhu přibývalo a vítr foukal jako v Andách. Na chatě Kozubová bylo útulně, obsluha příjemná. Asi dvě hodiny jsem pil pivo, jedl čočkovo - fazolovo - hrachovou polévku a sledoval nevěřícně v televizi v pořadí již třetí volbu presidenta, to pivo bylo vděčnější.

Po čtvrté hodině odpolední jsem se s láskou přesunul na chatu na Kamenitém, kde jsem sám přespal v pokoji č. 1 (jsou zde tři), kde bylo šest lůžek. Na ně jsem rozvěsil k usušení zpocené hadry. Večer u chaty dělal nějaký idiot ohňostroj na počest nového prezidenta, zvěř v okolí tiše zalézala do děr ve sněhu. Byl zvolen v době, kdy jsem se brodil sněhem v hoře. O jeden hlas. Že by to byl onen hlas lidu? Nejsem si jist.

Ráno po snídani tří vajec na domácím špeku a tří čajů jsem téměř za vichřice a mrazu 12 stupňů sestoupil na Košařiska, abych pak opět vystoupal do sedla Salaš mezi Ostrým a Velkou Kykulou (811 m), která má o 22 metrů více než Malá Kykula. Přesto se pyšně jmenuje Velká. Rovněž s okolními Kyčerami je to podobně, Velká Kyčera měří 907 metrů a je nedaleko Kalužného a Malá Kykula 745 metrů a je nad Bocanovicemi.

Proč Kykuly a Kyčery nejsou hned vedle sebe, to netuším ani vzdáleně. Mimochodem, Kyčer a Kykul je v Beskydech mnohem více, jsou to asi nejčastější názvy. Dokonce i Lysé hoře, která byla za války nejvyšší horou protektorátní ČR, protože ostatní "velikáni" leželi v Sudetech, se dříve říkalo Gigula, což je podobné. Značilo to asi holý vrch. Nevím to přesně.

Mimochodem, nejvyšší hora v bývalém Rakousku - Uhersku byl Ortler ležící v Itáli. Ale ten je o něco vyšší, 3 899 metrů. Takže jsme ani za stařičkého mocnáře neměli čtyřtisícovku, podobně jako Němci. Ale Zugspitzi chybí pár metrů ne do čtyřech, ale do tří tisíc, takže jsme byli za starých časů lepší. Ale dosti bylo Kykul a Alp…

Ze sedla Salaš jsem ve sněhu přehlédl zelenou odbočku ke Kozinci a vyškrábal jsem se v hlubokém sněhu až na travers od Ostrého, takže jsem pak již jen klesal a mířil ke Kozinci. Poseděl jsem pak u pípy s Radegastem v útrobách chaty v zázemí kozlů a koz a sestoupil do Oldřichovic, kde jsem narazil na zelenou značku do Vendryně, která vede příjemným lesíkem. Poté mne vcucla hospoda U kohouta, oproti těm kozám to byla změna, ale ještě z piety jsem si dal černého Kozla a nakládané tvarůžky.

Sotva jsem se odštrachal na nádraží ve Vendryni, ihned jel vlak do Těšína, málem jsem nestihl koupit jízdenku. A po přestupu na Porubu jsem se ve vlaku srazil s Milčou, která hledala záchod a místo něho našla mě. Takže jsem jí dal okusit hruškovice z čutory a vzpomínali jsme, jak jsme tavili a prodávali ocel za socialismu a dělali při tom různé blbosti. Zvláště jsme vzpomínali našeho společného přítele Orla, který měl Milču v práci pod svými křídly. Ale jen obrazně. Akce mne naplnila pohodou i štěstím a svému příteli Pepovi jsem v duchu děkoval.

Nyní bych se pokusil, aby povídání mělo poučný a vlastivědný nádech, tuto K3 trochu rozebrat blíže z pohledu poutníka, který se zde v těchto končinách pohybuje již asi třicet let.

Kozubová (982 m)

Jedna z beskydských hor, které chybí jen pár metrů k tisíci metrům. Tyčí se k severu nad Dolní Lomnou a z opačné strany nad Milíkovem a Košařisky k jihu. Pod vrcholem je na místě staré vyhořelé chaty nová velká chata s červenou střechou, která v létě i zimě na sebe upozorňuje všechny kochající se šoféry, kteří jedou od Jablunkova k Třinci, nebo naopak. Pochopitelně je chata vidět za příznivého počasí i z vlaku. Od chaty jsou vynikající výhledy k Vysokým Tatrám i Malé Fatře.

Přímo naproti je hraniční hřeben s Velkou Čantoryjí, Sošovem a Velkým Stožkem, dále je jako na dlani Gírová i Velká Rača se svými sjezdovkami. Na samotném vrcholku je nepřístupná rozhledna, protože s ní není nic vidět. Okolní stromy ji přerostly. V kapli svaté Anny, která se nachází ve spodní části kamenné rozhledny, se občasně konají Bohoslužby. Pod rozhlednou je lyžařská sjezdovka s vlekem, v chatě bývají ubytovány lyžařské kursy i školy v přírodě. Krásné místo…!

Kamenitý (852 m)

Vrchol se nachází na spojnici hřebínku, který vede z Kozubové na hlavní hřeben této části Beskyd, který je značen červeně z Malého Polomu přes chatu na Slavíči, Ropici, Ropičku, chatu na Kotaři až na Prašivou nad staveništěm továrny na auta Hyunday. Je znám více než vrcholem krásnou dřevěnou turistickou chatou, odkud jsou nádherné výhledy na protější hřeben Velkého Polomu. Chata je bývalá vesnická škola, je neobyčejně útulná, přátelská a každý se v ní cítí jako doma.

Nový majitel je chlap na svém místě s horalskou duší. Dostanete zde samozřejmě i turistickou známku a dvě hezká razítka. Na chatu, která připomíná perníkovou chaloupku, lze dorazit i autem z Lomné i z Košařisk, ale tak se většinou vyvážejí pouze batohy pro ubytované. Na chatu pohodlně dorazíme z Košařisk, z Dolní Lomné anebo z hlavního hřebene buď od Slavíče anebo od Javorového, Ostrého či Ropičky. Je zde ráj běžkařů, stopa bývá upravovaná a terén je příjemný. Nádherné místo…!

Kozinec

Zde je to s názvem poněkud složitější, protože samotná turistická chata Kozinec se nachází severně od Velkého Kozince (802 m) a Malého Kozince (654 m) a ve stráni nad údolím Tyrky leží osada Kozinec s toto stejnojmennou chatou, která má kozu či kozla i ve svém znaku na turistickém razítku.

Jižně nad chatou se pyšně vypíná vrch Ostrý (1 044 m), pod kterým dříve vedla z chaty Kozinec na chatu Ostrý zelená značka, která již byla před rokem zrušena, zřejmě v souvislosti s vyhlášením chráněné oblasti Čerňavina nedaleko chaty pod Ostrým.

Na stěně chaty je pamětní deska Dr. Janu Egonovi Kozlovi (1898 - 1955), průkopníka horské cyklistiky v Beskydách, který zde v okolí prováděl v letech 1946 - 47 zkoušky prototypů svých horských bicyklů. Ale jestli má jeho jméno souvislost s názvy osady a dvou kopců, bohužel nevím.

Samotná chata je zděná a působí lépe zevnitř než zvenku, je k ní dojezd auty, parkoviště o víkendech bývá plné. Vaří zde dobře, ale poněkud draze. Jedná se turistické zázemí Třince, který se zapsal do dějin v roce 1839 založením železáren. V tu dobu prý měl pouze 39 obytných domů a 349 obyvatel. Důvodem založení hutí byl okolní výskyt železné rudy a vápence, mechanická vodní síla řeky Olzy a dostatek okolních lesů, protože tehdejší vysoké pece se vytápěly dřevěným uhlím (dnes kvalitním koksem).

Rovněž svou roli sehrála Košicko - bohumínská dráha, která otevřela cestu k dalšímu nákupu surovin i k odbytu železa a oceli. V roce 1930 zde žilo již 5 734 obyvatel, z toho 45,2% Čechů, 36,8% Poláků, 16,2% Němců a 1,8% Židů. V roce 1938 byl však Třinec s větší částí Těšínského Slezska odstoupen Polsku a necelý rok poté obsazen Němci a začleněn jako součást německé Říše. Město pak ztratilo po odsunech Židů do koncentračních táborů a Němců po válce do Německa tyto etnika navždy.

Od chaty je možno vyrazit na blízkou chatu na Ostrém , travers bývá využíván rovněž běžkaři a cyklisty, kterých zde také bývá plno. Pěšky můžeme na chatu dojít z Třince, Oldřichovic, Vendryně, Bystřice, Tyry i Košařisk, pokud se tedy nevracíme přímo z hlavního hřebene. Vděčné místo…!

K3 - tedy Kozubová, Kamenitý, Kozinec - skvěle složená horská kytka!

A kdybychom započítali další Kykuly, Kyčery a Košařiska, byla by to asi beskydská K6. Ale to už bylo zřejmě příliš překombinované a na těchto dalších místech nejsou pivní zdroje! Takže by to bez piva neplatilo a bez chaty by tam Pepova manželka ani nešla. A já bych do dneška nevěděl, co je K3…!