Chleb, slovenská Malá Fatra v zimě

Jak nelze čekat, že to dopadne líp

Ve čtvrtek 15.3.2012 mělo být ještě nějak nejasno, tak jsme se dohodli na trase Šútovo - Šútovo s hlavním bodem programu, se zastávkou na Chatě pod Chlebom. Auto jsme odstavili u bufetu Fatranka v Šútove.

Všude je pořád tolik sněhu, že po cestě k vodovádu jsme furt přelízali spadlé laviny - tj. v dolině, kde vede normální cesta. Bylo jich tak 20-30. Je vidět, že i normální trasa školních výletů, pokud to příroda zařídí, může být zajímavá i pro odrostlejší dorost.

Od rozcestníku u vodopádu vedly nahoru staré, ne moc zřetelné stopy. Po zkušenostech pod letošní Lysou jsme tomu nedávali moc šancí, ale nebylo to až tak zlé. Lesem jsme se prošklhali tak za slabou hodinku. Nad lesem stromy vypadaly jako postříbřené těmi cancoury, co se dávají na vánoční stromky. To byla tak centimetrová námraza na všech větévkách.

Čtěte také: Malá Fatra v předjaří aneb na Chleb kolem Šútovského vodopádu

Bylo jasno a větrno. Nad lesem byly stopy zafoukané a navíc celá pláň byla pokryta firnem - spíše ale 2 cm vrstvou ledu. Křupalo to fajn. Ze stromů padaly kousky námrazy a sjížděly dolů, takže to bylo nějakého šustění! Víme, že u Mojžíšových pramenů je to takové, že tam může něco zhučet, letos už tam dříve něco asi huklo, je tam vidět bariéra.

Místo jsme rychle přešli a svačili až kousek nad. Ale když jsme chvíli seděli, furt něco šustilo a praskalo. Zjistili jsme, ža po ledu dolů nic nesviští a ža to teda praská krusta na celém kopci. Když jsme pak pokračovali nahoru, tak jsme si trošku kontrolovali, kudy jdeme, ale všecko bylo ještě fest zmrzlé.

Pod Chlebem zas byly nějaké bariéry a tak vypadalo bezpečnější to švihnout přes vršek. Tam byl celkem led a fukejř. Ale furt slunko a panoramata. Chata pod Chlebem prázdná a zapadlá tak, že na půdu se nemusí po žebříku. Dali jsme si nejluxusnější čočkovou, jaká existuje. Dolů po sjezdovce do Šútova už to byla čvachtačka.