Výlet do Údolí Bílého potoka a Stříbrná zmola turisticky

Turistické trasy

Brno, čtvrteční poledne, pracovní týden v plném proudu a náhle vzniklá chuť na půldenní únik z města do blízké přírody. Obyvatelům moravské metropole nabízí v tomto Dopravní podnik města Brna pomocnou ruku zbudovaným integrovaným systémem dopravy, který člověka prchajícího z centra hlučného města v hodině dopraví navazujícími pohodlnými spoji třicet kilometrů kamkoli do podkovy lesnaté krajiny, objímající ze tří stran Brno.

S manželkou jsme krátce po jedné nasedli na tramvaj č. 1 a po přestupu na linku autobusu 303 na zastávce Bystrc ZOO, jsme se s dech tající rychlostí ocitli na náměstí ve Veverské Bítýšce.

Čtěte také: Medlánecké kopce, za branami Brna přes dvě Baby

První písemná zmínka o ní pochází z roku 1376 a další z roku 1446. Městečkem byla od 15. století. Během marného obléhání hradu švédskými vojsky v roce 1645 byla obec zcela vypálena, shořel dřevěný kostel a zvony se rozlily. Náměstí dominuje pozdně barokní farní kostel sv. Jakuba Staršího s hranolovou věží nad průčelím, vystavěný na místě pozdně gotické svatyně z roku 1481.

Protržení hráze Vlkovského rybníka

Obyvatele v minulosti opakovaně sužovaly následky pobytů vojsk Švédů i Prusů, požárů a povodní, přičemž při jedné z nich roku 1747, následující protržení hráze Vlkovského rybníka, bylo náměstí zaplaveno do výšky téměř dvou metrů. Hrozivé byly i následky epidemií, pro oběti cholery po příchodu pruského vojska v roce 1831 byl zbudován zvláštní cholerový hřbitov na polích nad Veverskou Bítýškou nedaleko okresní silnice na Brno.

Na kraji městečka, napravo při silnici směr Bítýška - Hvozdec, se nachází plochý, nahoře zaoblený kámen vsazený do země - smírčí kámen. Na poškozené čelní straně obrácené k silnici je patrné torzo svislého ramene někdejšího kříže.

Dle pověsti památka upomíná na krvavou bitku dvou hádajících se tovaryšů, jež vyvrcholila smrtí obou nešťastných účastníků rvačky. Kámen však zřejmě sloužil jen za výstražné znamení u cesty, které varovalo před nebezpečnou pasáží s ostrou zatáčkou a klesáním. V Bítýšce končí i trasa plavby výletních lodí, které každý rok od dubna do října neúnavně brázdí hladinu Brněnské přehrady.

Hospoda na náměstí v záludně těsném sousedství zastávky se Starobrnem na čepu nás nechává chladnými a nedokáže zvrátit naše netrpělivé kroky od modře značené trasy. Spolu po modré. Značka nás krátce po opuštění náměstí a překonání mostku přes Bílý potok směřuje vlevo na další kilometry proti proudu potoka.

Jarošův mlýn

Po patnácti minutách poutá naši pozornost impozantní čtyřpodlažní budova Jarošova Mlýna. Z cedule se dozvídáme, že byl roku 2002 prohlášen spolu se svým strojním a dřevěným technologickým vybavením kulturní památkou, coby typická průmyslová stavba z první poloviny 20. století a doklad způsobu zpracování obilí ve vodním válcovém mlýně (otevřeno červenec - srpen: út - ne 9:00 - 19:00, září - červen: pá - ne 9:00 - 19:00, či po dohodě na telefonu +420 549 421 444, www.jarosuvmlyn.cz).

Krátce za mlýnem cesta opouští Bítýšku a informační tabulí u romantického splavu nás vítá přírodní park Bílý Potok. Byl vyhlášen 1. ledna 1979 jako oblast klidu, roku 1992 se stává přírodním parkem. Táhne se od Veverské Bítýšky až k Velké Bíteši. Osou parku je tok Bílého potoka (někdy nazýván "Bítýškou"). Hluboce se zařezává do mírně zvlněné náhorní plošiny v severovýchodní části Bítešské vrchoviny. Relativní převýšení údolí je 120 až 160 metrů, průměrná nadmořská výška území činí přibližně 400 m.

Údolní niva

Dominantní je vlastní tok s vyvinutou údolní nivou. Potok lemují olše s příměsí jasanů, vrb, kalin a klenů. Skladbě lesních komplexů vévodí původní druhy listnáčů, zejména pak duby a habry, na suťových svazích roste buk s jedlí a lípou. Geologická stavba území udivuje svou pestrostí. Převažují krystalické horniny (granity, ruly, fylity), střední část charakterizuje výskyt vložek devonských vápenců permskými slepence a pískovce nalézáme na jeho východním okraji.

Po pravé ruce míjíme masivní vilu a dva rybníčky. Otec a jeho malý syn startují v parném odpoledni motorovou sekačku. Otec nadává. Značka vede po asfaltce, která se místy vzdaluje od níže tekoucího potoka, kocháme se jeho malebnými meandry, velebným tichem, vnímáme kontrast sloupů světla a chladivého přítmí, leč záhy cítíme, jak nás počíná nudit cesta po tvrdém asfaltu i scházíme k hladině potoka a pokračujeme dále po měkké hlinité stezce podél jeho břehů.

Údolí se prohlubuje a zužuje. Cestu zpestřují četné skalky i mostky a pohledy na místy až neuvěřitelné polohy chatek roztroušených v lesní samotě kolem stříbrné vodní stuhy. Louky přírodního parku plné včel kroužících kolem četných mobilních včelínů jsou důkazy mohutného rozvoje včelařství v okolí Veverské Bítýšky.

Za Chaloupkami se údolí opět rozšiřuje. U Lažánského mlýna pokračuje silnička zkratkou k Maršovu, značka však asfaltku opouští a my modrou radostně následujeme vlevo k prameni a Hálovu mlýnu, který slibuje žluté osvěžení s pěnou. Více než dobře natočený Bernard dvanáctka pro pána a desítka pro mladou paní nás na čas chrání od dehydratace. Děkujeme sympatickému růžolícímu pánovi za pípou a vyrážíme dále. Po dvou zatáčkách lesem přicházíme širší loukou ku skupině samot zvaných Šmelcovna.

Stříbrná zmola

Název místa pochází od německého schmelzen - tavit. Od středověku se zde při ústí tzv. Stříbrné zmoly dobývala a tavila ruda s obsahem stříbra. V letech 1722-1850 stála tu Veverská huť, naležící ku statku majitelů hradu Veveří. Přibližně půl kilometru západně od rozcestníku lze i dnes shlédnout zbytky starých hamrů. V srdci osady nalézáme malebnou kapličku z roku 1905, poblíže stojí hospoda U Čadíků. Rozcestník nám sděluje, že Bítýšku jsme nechali 8,5 km za sebou.

Posledních sto let je místo populární zvláště díky turistickému "Vítání jara", konanému každoročně první jarní neděli a spojenému se symbolickým pohřbem zimy - házením Morany do studených vod Bílého potoka.

Poprvé byla akce uskutečněna roku 1902 brněnskou turistickou společností NOHA, v letech 1912 až 1933 se Vítání účastnil se svou "smečkou" i Petr Bezruč, který se na Šmelcovně zastavoval pro občerstvení v Hrdličkově hospodě. Pravidelnou vycházku Bezruč s přáteli startoval v Zastávce u Brna, Chroustovským údolím pokračovali do Domašova, odtud scházeli do Šmelcovny v údolí Bílého potoka a výlet končili až v Hradčanech u Tišnova. Roku 1968 byla památka pravidelných účastí slavného básníka zdůrazněna odhalením pamětní desky u cesty na Javůrek.

Inspirováni příkladem tradiční zastávky při občerstvení barda slezského lidu využíváme i my zdejší pohostinnosti a na otevřené zahrádce hospody U Čadíků svlažujeme horkem a sportovním výkonem rozpálené útroby excelentně natočeným Starobrnem. Tu se trubky čistí samy obrovským průtokem a na pivečku je to znát. Za třicet korunek dostáváme poctivou porci pikantní klobásky, intenzita slunečních paprsků nadcházejícího podvečera jemně podkuřuje blahu rozlévajícímu se po spokojeném těle a naše relaxace je dokonalá.

Maršov

Od rozcestníku pokračujeme po červené, míjíme chalupy a mezi jabloněmi přicházíme k lesu. Podvečerním lesním tichem stoupáme do polí nad Maršovem. V lese překvapuje náhlý objev čerstvých květin a drobného křížku vztyčeného u zpustlé a zarostlé svážné cesty nad strží na místě nedávného tragického úmrtí.

Po silnici vstupujeme do Maršova ku kapli a pomníku obětem 1. sv. války. Památní deska s vyrytými jmény zemřelých je zhotovena z nedvědického mramoru. Lev, který památce vévodí a okamžitě poutá naši pozornost, byl vyroben z umělé masy. Pomník postavili z místních "železných kamenů" - železné rudy. Na jeho spodním okraji nalézáme i malou připomínku jediného padlého z 2. sv. války, p. Stanislava Maška.

Poslední spoj jedoucí z Maršova v pracovní den, linka č. 312, nás krátce po sedmé unáší k Bítýšce mezi poli. Překrásnými výhledy na Tišnov a okolí se loučí Bílý potok. Ve Veverské Bítýšce přestupujeme na bus 303 a tramvají číslo 1 se ocitáme zpět v realitě večera prašného města.

Údolí Bílého potoka, turistická mapa