Šumava je rozsáhlé horské pásmo, které se rozkládá v jihozápadních Čechách
podél hranice s Německem a Rakouskem. Délka hřebene Šumavy činí úctyhodných 120 kilometrů,
maximální šířka pohoří je 45 kilometrů. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí
mezi Černým mořem a Severním mořem.
Nejvyšší hora české strany Šumavy se
jmenuje Plechý (1 378 m). Dalšími významnými vrcholy jsou Boubín
(1 362 m), Jezerní hora (1 214 m)
a další. Nejvyšší horou celé Šumavy je však Velký
Javor (1 456 m, Grosser Arber), který se však již nachází na území Německa.
Šumava je jedním z nejstarších pohoří Evropy. Na jeho stavbě se podílejí v převážné
míře přeměněné horniny prvohorního stáří, zejména žuly, ruly a svory. Dnešní pásmo Šumavy
se však zvedlo až během alpínských vrásnění ve starších třetihorách, kdy byly vyzvednuty
staré zarovnané paroviny.
Šumava má mírný zaoblený reliéf s rozsáhlými a pro Šumavu naprosto typickými náhorními
planinami. V některých partiích Šumavy jsou dokonce patrné stopy ledovcové činnosti. Nakonec
ledovce v posledních glaciálech skutečně vyhloubily četné kary (především na severní
straně pohoří). Na jejich dnech se dnes nachází řada ledovcových jezer. Podobně jako ve
Vysokých Tatrách.
Největšími a nejznámějšími šumavskými jezery jsou Čertovo
jezero a Černé jezero, dále Prášilské
jezero, Plešné jezero a nebo jezero Laka. Na
bavorské straně se nacházejí jen menší jezera - Malé a Velké Javorské jezero a Roklanské
jezero.
Podnebí Šumavy je mírné, vlhké až chladné s vysokými úhrny srážek. Ty dosahují místy
až 1 600 mm za rok. Tyto vysoké úhrny srážek, chladné klima a neprostupné horninové
podloží na horských pláních Šumavy vytvořily vhodné podmínky pro vznik četných slatí.
Těmi nejznámějšími slatěmi jsou Tříjezerní slať, Jezerní
slať, Modravské slatě či Chalupská slať. Tyto
slatě vznikly na šumavských horských pláních v poměrně velkých nadmořských výškách. Slatě
patří k nejcennějším a nejbohatším biotopům Šumavy.