Fotoreportáž: Súlovské skály v babím létě

Do Súlovských skal v babím létě

Súlovské skály. Fantastický svět bělostných štíhlých skalních strmě se tyčících k blankytné obloze. Svět, jenž v babím létě hýří neobyčejně pestrou paletou barev, v zimě se tiše choulí pod sněhovou duchnou, na jaře se z něj rozléhá hlahol zpěvavého ptactva či zvláštní houkání výra, největší to u nás žijící sovy.

Nejživěji je tady ale v létě, kdy se po skalách jako barevní mravenci vzpínají při svých úspěšných a nebo i neúspěšných pokusech horolezci, kteří si zdejší kraj mohou vychutnat z ptačí perspektivy. Po chodnících pak proudí zástupy turistů, kteří obdivují zdejší unikátní skalní svět.

Súlovské skály jsou jedním z podcelků Súlovských vrchů, pohoří nacházejího se v severozápadní části Slovenska zhruba jižně od města Žilina. Na severu a severozápadě jsou Súlovské vrchy řekou Váh odděleny od Javorníků, na jihu sousedí se Strážovskými vrchy, od nichž jsou odděleny Domanižskou kotlinou, a na východě sousedí s Lúčanskou Malou Fatrou.

Súlovské vrchy se dělí na několik samostatných podcelků. Jsou to právě popisované Súľovské skaly, Skalky a Manínska vrchovina. Přitom výškově jsou na tom jednotlivé podcelky zhruba stejně. Nejvyšším vrcholem Súlovských skal je Žibrid (867 m), nejvyšším vrcholem Skalek jsou Skalky (778 m) a u Manínské vrchoviny je to Veľký Manín (891 m). Ten je zároveň nejvyšším vrcholem celého pohoří.

Do Súlovských skal jezdím již řadu let. Prošel jsem snad všechny chodníky, navštívil snad všechny vyhlídky, pokochal se fantastickými skalními útvary mnohdy roztodivných tvarů. Tu připomínající želvu, tu třeba dinosaura.

A Súlovky se mi neomrzely, určitě do nich budu jezdit i další řádku let. Už jen pro vždy vřelé přijetí na Chatě Súľov či pro poslední návštěvu po říjnovém sněžení, kdy byly skály oděny do neuvěřitelně barevného hávu. A zapadající Slunce ve skalách vykreslilo ty nejnepředstavitelnější scenérie. Však posuďte během této návštěvy získané fotografie sami…